Závodní trať se přitom nerodila snadno. Jak v dobovém tisku vzpomíná tehdejší tajemník Československého automobilového klubu pro Moravu a Slezsko Karel Štursa, prosadit si vybudování trati stálo spoustu úsilí. „Po všelijakých intervencích se nám v říjnu 1929 přece podařilo získat nejen povolení, ale i peníze. A hlavně jsme poznali nezměrné nadšení našich silničářů, kteří se věci chopili ihned, a to také umožnilo rychlou výstavbu silnic s bezprašným povrchem a klopenými zatáčkami,“ popisoval Štursa. Jak vzápětí dodal, úprava silnic určených pro nový okruh si vyžádala 12 milionů korun.
Na trať stavaři použili 7190 vagónů materiálu. Kámen, štěrk, dláždění, živičná emulze, železo, cement a písek – to vše se od dubna 1930 v pár měsících pod rukama dělníků proměnilo na kvalitní závodní povrch, který brzy čekala velká premiéra.
Masarykův okruh | foto: Petr Boháč
První závod na Masarykově okruhu
28. září 1930 celý program zahájila čestným kolem první dáma automobilového sportu Eliška Junková. Diváci podél trati se následně stali svědky fascinující podívané, na které se podílely tehdejší světové hvězdy automobilových závodů. Nechyběli Caracciola, Nuvolari, Borzacchini nebo von Morgen. Celkem se na startovní rošt vyrovnalo 29 přihlášených, kteří úderem desáté hodiny vyrazili do prvního kola náročné trati, jež měřila úctyhodných 29,1 kilometrů.
Z vítězství se nakonec radoval německý závodník Heinrich Joachim von Morgen, který v závěru závodu předjel Nuvolariho, jehož Alfa Romeo nevydržela tempo a začala hořet. Přesto italský závodník s hořícím vozem dojel do cíle na třetí pozici. Von Morgen závod dokončil za 4 hodiny a 54 minut s průměrným tempem 101 km/h.
Řečí čísel
Ve službě bylo 150 členů pořádajícího klubu, které doplnilo 272 placených pořadatelů. Ti měli na starosti pořádek na trati, vybírání vstupného nebo prodej programů. Po trati pořadatele rozváženo 6 nákladních šestitunových aut. K zavedení telefonu bylo zapotřebí 200 kilometrů drátu. Policejní ředitelství v Brně na Masarykův okruh vyslalo 150 strážníků. Lékařskou službu obstarávalo 10 lékařů, 25 mediků a řada členů samaritánských sborů. Lazaret byl umístěn poblíž nebezpečných zatáček nad Ostrovačicemi, kde organizátoři očekávali těžké nehody.
