Ačkoliv tomu ceny některých verzí neodpovídají, Mini je autem pro mladé nadšené lidi. A tímto typem stroje by rádo zůstalo i nadále. Zaujmout mladší publikum však také znamená být jiný a v duchu dnešní doby sdílet zážitky co nejrychlejším způsobem. Právě na sdílení se zaměřili také konstruktéři a návrháři konceptu Vision Next 100. Nejde tedy o sdílení zážitků, ale o sdílení auta jako takového. Předpokladem totiž je, že v budoucnu už nebude v módě auto vlastnit, ale půjčovat si ho. Proto Mini dostalo „nenápadnou stříbrnou slupku,“ slovy designérů také průhledné plátno, které dovolí barevné přizpůsobení auta aktuálnímu majiteli a jeho náladě. Využita je k tomu projekce právě na onu slupku. I když se to na první pohled nezdá, koncept má standardní čtveřici bočních dveří, vedle nich vynikají také kola s ombro efektem. Jeho devizou je to, že zatímco ráfek vypadá, jako by stál na místě, střední část kola se otáčí spolu s pneumatikou.
Kabina je až absurdně jednoduchá, na mohutnou středovou konzoli, palubní desku nebo moře tlačítek zapomeňte. Mini Vision Next 100 si vystačí s centrálním kruhovým displejem Cooperizer, který je typický pro všechny modely britského výrobce, otočným ovladačem a volantem. Centrální obrazovka je prakticky mozkem celého vozu, nastavují se přes ni barva kabiny, jízdní režim nebo veškeré zábavní funkce. K těmto úkonům slouží právě onen otočný ovladač. Milovníky světla zaujme obrovská prosklená plocha, zahrnující i prostor, tradičně vyhrazený pro masku chladiče. Sezení obstarává podobně jako v Rolls-Roycu pohovka, potažená pletenou Alcantarou. Interiér je vůbec kompletně vyrobený z materiálů šetrných k přírodě. V prostoru pro nohy a na čalounění stropu či bočních panelů jsou použity recyklované plasty nebo hliník, na různých dalších místech pak najdeme čedič, mosaz nebo celulózu. Neobvyklé? Možná dnes, ale kdoví, co bude za sto let. Trochu tradičněji pak působí kůže a dřevo.
Hlavním prvkem kabiny je ale zcela nepochybně volant, který naznačuje, že autonomní jízda není v budoucnu tím hlavním. Samozřejmě, i Mini je jí schopné, stačí přes displej navolit příslušný režim, odsunout volant spolu s pedály do středu kabiny a užívat si více místa pro nohy. Protože ale Mini bylo vždy o jízdě, bude i v budoucnu nabízet mechanický zážitek ze zatáček, brzdění či akcelerace. Zvolit lze navíc režim John Cooper Works, který charakteristiku auta o něco přiostří, a pokud bude chtít řidič udělat i z normální silnice závodní dráhu, umožní mu virtuální technika promítnout ideální jízdní stopu. Nabízí se tedy otázka, jestli je budoucnost až tak špatná. Auta sice budou více anonymní a tím pádem daleko méně vzhledově povedená, jak ale ukazuje Mini, autonomní jízda naštěstí není jediným řešením. Užívat si půjde i průjezdy zatáček nebo přilnavost podvozku. A i když mnozí napíšou, že nad řidičsky ryzím autem brečí všichni, ale nikdo by ho ve skutečnosti nechtěl, tak je to minimálně petrolheadův malý ostrůvek naděje.
