Hit, nebo propadák? Mechanici se podívali na bezpečnostní podpůrné systémy dnešních aut

Vždy ve správné stopě – ESPESP (Electronic Stability Program) je elektronický stabilizační systém. Jeho hlavním předpokladem je udržovat správnou dráhu vozidla během rychlého úhybného manévru. V praxi to znamená, že pokud senzory detekují okamžik, kdy se vůz pohybuje, systém sám brzdí jedno nebo více kol, aby udržel správnou trajektorii. Kromě toho může na základě údajů ze senzorů ESP při takovém manévrování snížit výkon motoru. Tohoto řešení využívají, mimo jiné, systémy ABS a ASR, ale také má své senzory pro odstředivé síly, otáčení vozidla kolem své osy a pro správný úhel řízení.

„ESP je jedním z nejdůležitějších bezpečnostních systémů. Od roku 2014 proto musí být každé nově vyrobené auto vybaveno stabilizačním systémem. Systém není aktivován při každodenní jízdě, ale v případě spontánního manévru během vyhýbání překážce nebo při příliš rychlém vjezdu do strany - může pomoci vyhnout se nepříjemným situacím na silnici. Na základě údajů shromážděných ze senzorů systém analyzuje, jaký kurz bude řidič sledovat. Když je zjištěna odchylka, přivede auto na požadovanou stopu. Řidiči by si také měli pamatovat, že v automobilech vybavených systémem ESP nesmějí přidávat plyn při smyku,“ říká Jindřich Krejčí, ředitel projektu ProfiAuto v České republice a na Slovensku.

Na správné straně silnice – systémové varování před opuštěním jízdního pruhuStejně jako u ESP může mít toto řešení v závislosti na výrobci různé názvy (např. Lane Assist, AFIL), ale jeho fungování je podobné. Systém upozorní řidiče na neplánovanou změnu aktuálního jízdního pruhu. Systém funguje tak, že kamery sledují správný směr jízdy ve vztahu k pruhům na silnici. Pokud řidič vybočí z pruhu, aniž by nejprve aktivoval směrové světlo, palubní počítač vyšle varování ve formě zvuku, zprávy na obrazovce nebo v podobě vibrací volantu. Jedná se o řešení, které bylo používáno hlavně v limuzínách nebo luxusních vozech. Už nějakou dobu je lze najít stále častěji jako volitelné vybavení i u kompaktních městských automobilů.

„Samotná tato myšlenka není špatná a zvukový signál může řidiče chránit před nehodou, např. když usne za volantem. V běžném provozu může být jeho efektivní provoz znemožněn špatným dopravním značením. Jízdní pruhy na našich silnicích jsou velmi často staré a téměř neviditelné, a pokud přidáme četné opravy a dočasné jízdní pruhy, může se stát, že systém bude zcela zbytečný nebo dokonce bude otravovat řidiče neustálými upozorněními. Naštěstí jej lze přizpůsobit vašim vlastním potřebám nebo ho úplně deaktivovat,“ komentuje odborník ProfiAuto.

Co oči nevidí... O tom varuje vozidlo „ve slepém bodě“Další senzor, stejně jako asistent zmíněný výše, pracuje na základě kamer nebo radarů monitorujících prostředí automobilu. V tomto případě jsou umístěny v zadních náraznících nebo v bočních zrcátcích a mají informovat řidiče, např. o jiném autě, které je v tzv. slepém bodě, tj. v neviditelné oblasti v zrcátku. Řešení bylo poprvé představeno společností Volvo, lídrem v technologiích, které zvyšují bezpečnost jízdy. Také několik dalších výrobců se rozhodlo pro tento systém, ale stále není plně rozšířený. Je to proto, že každý kamerový systém představuje dodatečné náklady, které řidiče často odrazují. Obvykle bývá součástí nabídky jako další možnost výbavy. Systém není nutný pro bezpečné cestování, ale výrazně usnadňuje předjížděcí manévr a pomáhá předcházet nebezpečným situacím. Experti ProfiAuto jej doporučují řidičům, kteří hodně cestují, zejména na dvouproudých silnicích.

Nejen pro vojáky nebo agenty – noční vidění v autěToto je jedno z těch řešení, které byly nejprve vyvinuty pro potřeby armády a až poté došlo na jejich každodenní použití. Výrobci automobilů se už téměř 20 let s lepšími nebo horšími výsledky snaží praktickým způsobem používat zařízení pro noční vidění. Prvním vozem, ve kterém se objevil systém nočního vidění, byl Cadillac DeVille z roku 2000. Postupem času se tento systém začal objevovat u automobilů značek jako Toyota, Lexus, Honda, Mercedes, Audi a BMW. Dnes je k mání jako doplňková výbava u prémiových aut a vozů střední třídy.

„Kamery se systémem nočního vidění umožňují řidiči vidět překážky ze vzdálenosti několika desítek nebo dokonce několika set metrů. To je zvláště užitečné mimo zastavěné oblasti, když je osvětlení minimální nebo žádné. Je však spojeno s dvěma problémy, které jsou zásadní. První je cena, protože takové řešení významně auto prodraží a ne každý řidič si může takový drahý doplněk do auta dovolit. Druhým problémem je koncentrace řidiče a bezpečnost související s pohledem na silnici. Chcete-li zobrazit obrázek z kamery pro noční vidění, musíte se podívat na obrazovku. I když to samé děláme s navigací nebo jinými systémy, je to bezpochyby další faktor, který narušuje soustředění řidiče na silnici,“ dodává Jindřich Krejčí.

Za volantem vždy pozorný a soustředěný I tento monitorovací systém únavy řidiče má různé názvy, v závislosti na svém výrobci (např. Driver Alert nebo Attention Assist). Funguje na základě průběžné analýzy stylu jízdy a chování při řízení, jako je udržování směru a plynulých pohybů řízení. Tato data jsou analyzována v reálném čase a pokud se projeví náznaky únavy řidiče, systém začne vysílat světelné a zvukové signály. Jedná se o řešení, které lze nalézt hlavně u prémiových značkových automobilů, ale výrobci se také snaží umístit je do automobilů střední třídy jako možnost dalšího vybavení. Systém rozhodně není jen drahou záležitostí a je zvláště užitečný pro řidiče, kteří jedou dlouhé noční trasy.

ZávěremNěkteré systémy jsou funkčnější než jiné. ABS a EBD lze považovat za nezbytné. Naštěstí jsou obě již nějakou dobu standardním vybavením. Výběr ostatních by měl záviset na individuálních potřebách řidiče. Před nákupem stojí za zvážení, zda řešení bude fungovat v podmínkách, ve kterých cestujeme. Některé z nich budou povinnou výbavou za 2 roky, protože to vyžadují již přijatá nařízení EU.