Když jsem před pár měsíci vybíral auto, které vezmu na dovolenou do italských Alp, tak jsem zvažoval více kandidátů, ale nakonec padla volba na tento Superb. Po cca 1500 km v jednom týdnu se ukázalo, že šlo o vynikající volbu. Proč zrovna jsem si vybral tento model a kolik zvládne tento úsporný fešák ujet kilometrů na jedno natankování?
Úvod a ceny
Superb je k dostání ve dvou karosářských verzích – elegantní liftback a praktický kombík. Pod kapotou si můžete navolit základní benzínový motor 1.5 TSI s mild-hybridní technologií a výkonem 110 kW. Manuál už se zde nenabízí, takže se všemi motory se pojí automat DSG. Další zážehovou variantou je dvoulitr o výkonu 150 kW a 195 kW, který jsme testovali na podzim. Nechybí ani plug-in hybridní verze. Dieselové motory reprezentuje klasika v podobě dvou různě silných verzí motoru 2,0 TDI. Slabší nabízí výkon 110 kW a pohon předních kol, silnější pak 142 kW a čtyřkolku.
Kombík začíná v základní výbavě Selection na cenovce 975 000 Kč. Sportline přijde na minimálně 1 110 000 Kč. Příplatek za testovaný slabší diesel činí 60 tisíc. Přičtu-li příplatky (barva, kola, podvozek DCC, audio Canton atd.), tak se finální cena testovaného kousku dostala na 1 267 400 Kč.
Vzhledem k tomu, že jsme prakticky totožný kus testovali loni, zaměříme se dnes více na to, jak se s tímto vozem cestuje a co je zde jinak proti testované verzi Laurin a Klement
Kompletní recenze Superbu Combi 2,0 TDI zde:
Největší rozdíl je samotný design. Zatímco vrcholné provedení Laurin a Klement sází na chrom a celkovou eleganci, Sportline se vyznačuje tmavými doplňky a sportovnějším nádechem. Já osobně bych preferoval Sportline, ale je to věc vkusu.
Uvnitř se liší především sedadly, které jsou u Laurinu komfortnější a potěší polohovatelnou hlavovou opěrkou. Ty sportovní mají opěrku integrovanou, což je o chlup horší řešení, ale za to nabídnou lepší boční vedení, které by však v oblasti ramen mohlo být lepší. Další odlišností jsou použité dekory a materiály – Sportline používá imitaci karbonu a alcantaru, kdežto v Laurinu najdete imitaci dřeva a kůži / koženku.
Vzhůru na prázdniny!
Začínáme balením, které jde jako po másle – jedeme totiž jen dva a Superb je opravdu prostorný. Ve voze máme i kola, což díky sklopeným zadním sedačkám není žádný problém. Do meziprostorů dáváme tašky s oblečením a pivo, takže se kola ani nehnou a i vše ostatní drží na svém místě. Pro jistotu ještě důkladně vše připevním „gumicuky“ a můžeme vyrazit. Jízdní komfort ve středočeském kraji a Praze? Žádný zázrak, adaptivní tlumiče to nezachrání - určitě bych doporučil nepřiplácet za tato větší 19 palcová kola.
Cesta vede přes celou Prahu na plzeňskou dálnici, Rozvadov, Mnichov, Brenner a cílová destinace je Selva di Val Gardena ve známé lyžařské oblasti, kde se nachází skalní masiv Sella. Kousek za Plzní jsem naplnil nádrž a jsem zvědav, kolik na ni ujedu. Cestu na Rozvadov jsme jeli 130 km/h dle GPS. Překvapilo mě, jak je auto uvnitř tiché. Po přejetí hranice na rychlostně neomezeném úseku zkouším zrychlit na 160 km/h a ve voze je stále ticho. Jízda utíká jako voda a tempo 140 – 190 km/h je pro Superb naprosto v pohodě ať už z pohledu komfortu, tak spotřeby. Jízdní komfort v Německu či Itálii? I na těchto 19 palcových kolech na většině cest naprosto v pohodě.
Po přejezdu další hranice jsme v Rakousku, kde jak víte, není radno si s rychlostními limity zahrávat, takže jedeme celou cestu dle předpisů a spotřeba proti Německu lehce klesá. To stejné v Itálii, kde jsem však ke konci cesty neodolal a zatáčky si projel o něco svižněji. K tomu dopomohl sportovní režim a hlavně adaptivní tlumiče, které se přitvrdí a vůz drží velmi dobře. Podvozek je v tomto případě podstatně schopnější, než motor, kterému obzvláště v kopcích dochází dech. Sportovní režim sice jinak velmi mdlý projev udržováním motoru ve vyšších otáčkách trochu zlepší, ale stále to není to pravé. Je to škoda, protože v předchozí generaci či v lehčí Octavii působí tento motor dostatečně. Zde bych dost vážně přemýšlel o zvýšení výkonu.
Jízdně je tedy Superb skvělým společníkem na dlouhé dálniční cesty a byť dokáže uhánět v zatáčkách pěkně rychle, na nějaké velké divočení či předjíždění to díky lenivě působícímu motoru není. Další lehké zklamání nastalo při té rychlejší jízdě, kdy začal vrzat středový tunel. Sedadla jsou sice sportovní a na první pohled nabízí solidní boční vedení, ale ne v oblasti ramen. Díky tomu se v zatáčkách musím zapírat o volant či pravé koleno, díky čemuž vrže ten tunel.
Po Superbu jsem přesedl do Octavie, kde je v tomto místě sice laciný tvrdý plast, ale nevrže vůbec. Další zajímavostí je, že pod bočními okny je stejný plast v Superbu i Octavii, ale trojkový Superb tam měl krásně měkčený panel a to i vzadu. Celkově tedy interiér na první pohled působí skvěle, ale na ten druhý je proti předchůdci v některých místech ošizený.
Spotřeba a dojezd
Cesta tam trvala rovných osm hodin, ujeli jsme lehce přes 700 km a spotřeba činila dle palubního počítače krásných 5,3 litrů / 100 km. To je krásné číslo, vezmu-li v potaz tempo, které rozhodně nebylo „na spotřebu“. Jelo s námi ještě jedno auto (nový Superb liftback Sportline 2,0 TDI 110 kW), které však vyjelo o půl hodiny dříve, díky čemuž jelo úsporněji a v cíli svítila na displeji spotřeba 4,7 litrů. Při cestě zpátky jsme jeli podobným tempem a doma ukazoval palubní počítač 5,2 litru. Překvapením bylo, že jsme dojeli až domů bez nutnosti tankování (dojezd činil ještě 130 km). Na benzínku jsem jel až za pár dalších dní a palubní počítač hlásil od posledního tankování 1400 ujetých kilometrů. Kdybychom se snažili jet úsporně, nebyl by problém dosáhnout na jednu nádrž 1500 km.
Závěr
Nový Superb Combi Sportline je perfektní společník na dlouhé cesty. Nabízí obrovský kufr, nadstandardní prostor pro posádku a atraktivní vzhled. Slabší dieselový dvoulitr má sice lenivý charakter a dynamikou nenadchne, ale spotřebou ano. V kombinaci s velikou nádrží (66 litrů) a nízkým aerodynamickým odporem (cx 0,25) se jedná o opravdu skvělého cesťáka, který ujede přes 1400 km na jednu nádrž. Interiér je proti předchozí generaci sice modernější, ale některé materiály zde působí podstatně laciněji a také ovládání již není tak intuitivní. Na druhou stranu proti novému Passatu či jiným autům v této třídě se díky chytrým kruhovým ovladačům (Smart Dials) ovládá stále intuitivněji. Škoda Superb Combi 2,0 TDI 110 kW Sportline si odváží 8/10 bodů.
Plusy
Moderní a nadčasový design
Na první pohled krásný interiér
Masážní funkce sedadel
Pozice za volantem
Nízká spotřeba
Skvělé odhlučnění
Velmi hezky zatáčí
Prostornost
Odkládací prostory
Infotainment
Bohatá výbava
Fantastická LED Matrix světla
Minusy
Lenivější motor
360° kamera by zasloužila vylepšit
Vrzající středový tunel při kontaktu s pravým kolenem
Lacině působící vršky dveřních výplní pod bočními okny
19 palcové disky propouští zbytečné rázy dovnitř (bouchání, drncání)
Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto představila světu svůj nejnovější crossover, Škoda Epiq. Nejdostupnější elektrické auto značky se dosud ukazovalo pouze jako designová studie, nyní se ale Epiq představil v Mnichově po boku dalších koncernových kompaktních crossoverů koncernu Volkswagen. Přestože detaily ohledně výbavy a cen zůstávají tajemstvím, víme, že cena by měla začínat na částce kolem 600 000 Kč. Sériová výroba započne už příští rok.
Minulý týden nám dělalo společnost velice příjemné SUV, které skvěle vypadá, výborně jezdí, má rozumný nájezd kilometrů a nestojí majlant. Potěší především řidiče, kteří si potrpí na špičkovou ergonomii, nízkou spotřebu a velmi dobré jízdní vlastnosti. Má to vůbec nějaký háček?
Kodiaq druhé generace už nějaký čas brázdí české silnice a tak se na trhu s ojetými vozy začaly objevovat první vlaštovky. Jednu takovou jsme si v nejnižší výbavě Selection vybrali do naší dnešní recenze. Jedná se o roční auto z Mototechny s nájezdem necelých 27 tisíc kilometrů za 940 tisíc, což je proti ceně nového vozu aktuálně úspora přes 250 tisíc korun. Má to nějaký háček?
Do dnešní recenze dorazil Elroq, který si v prodejích vede od uvedení na trh velmi dobře. Většinou testujeme auta v nejvyšších výbavách, ale tentokrát jsme záměrně do testu vzali co možná nejlevnější provedení, abychom zjistili, zda-li základní verze v testu obstojí.