Králem „drive-through“ (zkráceně „drive-thru“) jsou obecně američané, kteří, aniž by pustili volant z ruky, zvládnout návštěvu restaurace, kina, bohoslužby či lékaře. Řidič z přiloženého videa chtěl být zřejmě také jako oni, a tak si prostě „zajel na nákup.“
Tzv. průjezdné podniky jsou všem dobře známé. I když se začali používat ve Spojených státech (z důvodu nedostatku parkovacích míst) již od roku 1921, do Evropy dorazili až v roce 1975 a jejím hlavním představitelem bylo všem dobře známé rychlé občerstvení McDonald. Tento příběh pochází ale z Číny, kde podle deníku „Daily China“ řidič automobilu Smart Fortwo nechtěl ztrácet čas hledáním parkovacího místa a prostě vjel do obchodu otevřenými dveřmi.
Po „vstupu“ do obchodu řidič zatroubil na obsluhu, aby si získal její pozornost, přičemž překvapený pracovník okamžitě běžel k řidiči. Co bylo předmětem krátkého rozhovoru se asi nedozvíme, nicméně místo hrubého násilí a vykázání ven, následovalo klasické obsloužení včetně vystavení dokladu. To vše je završeno pomocným navigováním při vycouvání z obchodu. Ač celý příběh působí neuvěřitelně, místní média tvrdí, že mluvili s obsluhou obchodu, která reálnost celé události potvrdila. Řidič prý vjel do obchodu, protože venku zuřil silný déšť.
Podobná událost se stala před několika lety i u nás. V chomutovském Globusu se tehdy proháněl řidič vozu Renault Clio, ovšem když ho policie po hodinové honičce dopadla, zjistilo se, že byl silně zdrogovaný.
A nejkurióznější způsob využití „drive-thru“? Nesporně oddávací kaple v Las Vegas. Okénko a pozdější „tunel lásky“ se původně zamýšlely pro osoby s omezenou pohyblivostí. Nyní jsou ale hojně vyhledávány a pokud máte vlastní auto, přijde vás základní sňatek asi na 900 korun. Navíc to není považováno za znevážení úředního aktu, „drive-thru“ k americkému stylu života prostě patří.
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?