Gumbalkan deník z cest, dopolední opravování a odpolední ničení

Den 4

Po probuzení nás ještě čekala osvěžující koupel v ledové řece. Poté jsme se vrhli na opravy škod, jenž nám způsobily "kvalitní" maďarské silnice. Nové tlumiče "made in Czech Republik" máme přípravné a tak jdeme na výměnu. Nikdo z posádky nejsme automechanik, ale jeden šroubek a jednu matku zvládnout musíme. A tu nastal první problém. Spodní šroub, jenž spojuje tlumič s nápravou držel tak silně, že jsme s ním prostě nedokázali pohnout. Naštěstí vedle nás v karavanu nocoval Němec, který se nad námi slitoval a půjčil nám Aku utahovák. Není nad kvalitní nářadí, to co nám trvalo dlouhé minuty a přivádělo nás k zoufalství se správným náčiním trvalo sotva pár vteřin. Když bylo auto na heveru a kolo pryč, využili jsme příležitost a namontovali Wimbledon lift. Do zadní pružiny se vlezlo celkem 12 tenisáků. Kombinace nového tlumiče a sportovního náčiní nám přidalo 4 cm světlé výšky u zadní nápravy. Taktéž jsme rovnou vyměnili zadní sjeté peumatiky za nové zimní.

Levá strana tedy byla hotova a tam se jde na pravou. U ní jsme po demontáži a následné montáži nového tlumiče zjistili drobnou komplikaci. Pravý tlumič, který proletěl dovnitř do zavazadlového prostoru, sebou vzal i silentblok a tudíž nám tam tlumič neměl za co držet. Ve stylu jednoho televizního kuchaře "když nemáš silentblok, tak tam dej tenisák" jsme sáhli po tenisáku a vyrobili vylepšené tlumení s pneumatickým dorazem. Jelikož jsme leželi pod autem ve výsledku přes 2 hodiny (dnes bychom to zvládly za pár minut), za odměnu následovalo koupání v ledárně a prohlídka jeskyně a malbami na stěně.

A teď hurá na další checkpoint. Ten nás zavedl do plošného dolu, kde díky dobrému povrchu a náhonu na zadní kola byla radost jezdit. Navíc tu byla úžasná tůňka s čistou a vodou a tak následovalo další a pro změnu příjemně teplé koupání. Výhody koupání v opuštěném dole je ta, že se nemusíme zdržovat nějakým hledáním plavek. Pár vteřin po zastavení je člověk nahý a až po krk ve vodě. Prohřáli jsme si z cest ztuhlé svaly a pokračovali dál.

Po koupací přestávce jsme vyrazili prozkoumat okolí. Zatímco Fabie na off-road pneumatikách měla ve stoupáních značné problémy, my v BMW na nových zimákách jsme nezaznamenali žádný náznak ztráty přilnavosti. Kromě fenomenální trakce musím vyzdvihnout Wimbledon lift a funkčnost nových tlumičů. Kde jsme včera drhnuli břichem o sebemenší kamínek a neustálé houpání nám způsobovalo mořskou nemoc, jsme jeli komfortně bez velkého pružení a i poměrně velké kameny jsme přejížděli, jako by tam vůbec nebyly.

Po pár kilometrech užívání si Rumunského off-roadování nám z neznámého důvodu zmizela off-line mapa a neměli jsme mobilní signál. Díky čemuž jsme se totálně ztratili a asi hodinu bloudili tu lepší, tu horší lesní cestou.

Během bloudění následovala oprava upadlého výfuku u spřízněné Fabie. Kvůli bezpečnosti jsme zavrhli hever a raději najeli na nejbližší špalek, Škodovka se zhoupla na tři kola a může se opravovat výfuk. Po dalších kilometrech ježdění přišel první defekt. Oprava díky knotu proběhla během okamžiku. Kluci z posádky ve Fabii nikdy knotování neviděli a tak na něj koukali jako na zázrak. Pak jen dofouknout kompresorem a šlo se dál bloudit.

Potom jsme chytli signál a načetla se mapa, která nám ukázal cestu. Ta byla dlouze čárkovaná, což v Rumunsku většinou známá příjemná hliněná cesta. Ne však v tomto případě. Cesta to byla spíše v uvozovkách. Povrch s obrovskými balvany více připomínal koryto vyschlé řeky, než cokoliv, co by se dalo nazvat nějakou cestou. Zde nakonec zvítězila Fabie, která to odnesla jen opakováním upadlého výfuku a upadlé mřížky z nárazníku. Naše BMW s názvem Bertík dopadlo o poznání hůře. Bouchlo nám přední kolo a uštípnul se kus disku. Utrhli jsme práh, přední podběh a promáčkli nárazník. Než kluci opravili svůj výfuk, my jsme vyměnili přední kolo bez použití heveru, hodili práh na střechu a jelo se.

Když jsme konečně sjeli dolů, narazili jsme na asfaltovou silnici. Po necelých 2 kilometrech jsme narazili na pár Gum kár a dali řeč s jejich posádkami. Mířili k vodopádům, což nám přišlo jako fajn nápad a tak jsme vyrazili chvíli po nich stejným směrem. Po cestě jsme si dali ještě pár hezkých výjezdů a sjedzů. Z vodopádů jsme zamířili na místo bivaku.

Čtvrtou noc jsme se rozhodli strávit na dně obrovské vyschlé přehrady. Stát autem u betonového monstra je nepopsatelným pocit. Avšak přímo pod hrází spát nešlo a tak jsme zamířili k budu G, který se nacházel v samém středu prázdné přehrady. Zde jsme se utábořili. Po půlhodině se k nám přidalo pár posádek, z nichž půlka byli strojvedoucí od ČD Cargo, s nímž jsme chvíli poseděli nad plechovku místního piva a šlo se spát.

Opět děkujeme sponzorům

Firma Topkaravany, Roudnice nad Labem: specialista na prodej, pronájem a servis karavanů

Společnost Arriva: jedna z největších dopravních společností v Evropě

Podřipská tenisová škola

Společnost Normfest, s.r.o.:partner ve věci servisní a údr. chemií, nářadí, vybavení dílen a spotřebního materiálu