Do další dlouhodobé recenze zavítal francouzský elegantní crossover, který díky svému sebevědomí nemá nejsnazší život. Naše testování bude mít dvě části – první bude z pohledu mého a druhá z pohledu mé ženy. Budeme mít stejné závěrečné hodnocení nebo se naše názory budou výrazně lišit?
Úvod
DS3 je malý crossover, který sdílí techniku se svými koncernovými protějšky, avšak má o něco „načančanější“ design a lepší materiály uvnitř. Tak by se ve zkratce dala „trojka“ porovnat třeba od dostupnějšího Peugeotu 2008 či Opelu Mokka. Pod kapotou najdeme stejnou hybridní dvanáctistovku, jako tu, kterou jsme měli v dlouhodobě testované DS4 v lednu. Tento agregát se dává i do nového Peugeotu 5008, kde však působí poněkud lenivě. Naopak do naší trojky či čtyřky se skvěle hodí.
Cena
Největší kámen úrazu však vidím v samotné cenovce, která je dost sebevědomá a tak bude i můj pohled na testování o něco přísnější. Verze Performance Line už v nabídce není, ale startovala bez příplatků na 850 tisících, avšak v našem případě zde máme ještě dost příplatkové výbavy, takže se cenovka dostala na 1 040 000 Kč, což je za mě osobně úlet.
Aktuálně máte na výběr ze tří výbav, přičemž za základní verzi Pallas zaplatíte 820 tisíc. Druhým stupněm je limitovaná verze Edition France, která stojí místo 860 tisíc o 110 tisíc méně, tedy 750 tisíc. Proti základní verzi dostanete navíc sportovní interiér (alcantara + látka), paket Drive 1 (přední + zadní parkovací asistent, 360° kameru a sledování mrtvého úhlu), bezklíčový přístup do vozu a zimní sadu kol. Za tuto částku už bude pořízení DS3 podstatně snesitelnější. Vrcholem je pak verze Etoile, která s naším hybridem startuje na 940 tisících. V nabídce je i elektrická motorizace.
Exteriér
Design je dle reakcí okolí poměrně líbivý a to obzvláště v této červené metalíze s černou střechou a dalšími tmavě lakovanými doplňky. Můj šálek kávy to ovšem není. Zkrátka nejsem cílovou skupinou, kdo by tímto „bonbónem“ měl jezdit. Vzhledu se však nedá upřít to, že je originální, s jiným crossoverem si ho jen tak nespletete a jeho výraz má v sobě vznešenost, kterou by prémiový crossover rozhodně měl mít. Líbí se mi zde detaily – zapuštěné kliky, členitá maska, decentní nápis mezi zadními světly, svislé denní svícení apod.
Rozměry: 4118/1791/1536/2558 mm (délka, šířka, výška, rozvor)
Hmotnost: 1297 kg
Interiér
Uvnitř mám trochu smíšené pocity. Mělo by se jednat o prémiový crossover a tak bych si dokázal představit o něco hodnotnější materiály ve spodní části interiéru – konkrétně středový tunel působí dost lacině. Palubní deska potažené alcantarou naopak pocit prémiovosti bez debat navozuje. Pochvalu si zaslouží i infotaintment, který nabídne rychlé vypnutí asistenčních systémů a celkově se s ním pracuje dobře. Občas se sice odpojí Car Play a pak se vám telefon v ten den už nepřipojí, ale na to jsme si už v moderních autech tak nějak zvykli, bohužel. Ovládání je vcelku intutivní – na palubní desce nechybí fyzická tlačítka odkazující na hlavní ovládací prvky.
Sedadla jsou komfortní, ale ocenil bych podélné nastavování hlavových opěrek – tyto mi lehce tlačí hlavu dopředu, takže si zbytečně sklápím opěradlo a pak zas nedosáhnu dobře na volant. Pozice za volantem tedy žádná sláva.
Prostor vpředu je vcelku dobrý, odkládacích prostorů je tu také dostatečné množství, ale vzadu je to co se prostoru týče slabota. Sotva si sednu sám za sebe, nastupovací otvor je poměrně malý a celkově mám vzadu klaustrofobický pocit. Je to zkrátka městský crossover, který není stavěn pro to, aby vozil 4 vzrostlé dospělé.
Naopak se mi líbí velikost kufru (350 litrů) – když jedeme na nákup, tak vždy zvolíme namísto ostatních aut právě malou DS3, protože se s ní snadno parkuje a má tak akorát veliký kufr na týdenní nákup.
Krásně se tam vejde basa piv, tři velké tašky, six-pack minerálek a cestou domů tam nic nelítá, takže nemusíte jet tak, jako na zkouškách s komisařem autoškoly. Po sklopení zadních sedadel vznikne prostor o velikosti 1050 litrů.
Jízda
Podvozek mě překvapil a to v pozitivním slova smyslu. Komfort je solidní a i navzdory tomu, že zde není víceprvková zadní náprava, tak slušně zatáčí. Ta nízká hmotnost je zkrátka na jízdních vlastnostech dost znát. Na nějaké divočení to pochopitelně není, ale svižnější městskou jízdu, když spěcháte na schůzku, zvládne s grácií. Jen na vás pak ostatní řidiči koukají dost divně, protože od takových „vozítek“ nečekají jakoukoliv dávku svižnosti a to mě vlastně na té jízdě nejvíce bavilo. Pochvalu zaslouží i odhlučnění, které i při 130 km/h naprosto dostačuje a nemohu říci, že bych si s ním netroufl třeba na delší dálniční cestu.
Motor
O pohon se stará tříválcový motor 1,2 PureTech (100 kW / 230 Nm), který pracuje v Millerově cyklu spalování. Jeho lichý počet válců je bohužel znát a celková kultivovanost není úplně odpovídající prémiovým ambicím. Celkově však velmi pomáhá fakt, že se jedná o hybrid – vůz tak zvládá jezdit při mírné zátěži pouze na elektřinu, což ke kultivovanosti přidává. Elektromotor je umístěný v automatické převodovce a nabídne výkon 21 kW, kapacita baterie činí 0,9 kWh. V městském provozu zvládá při troše snahy jezdit polovinu času bez použití benzínového motoru. Akcelerace na 100 km/h díky nízké hmotnosti zabere jen 8,4 vteřin, maximální rychlost činí 204 km/h. Ve městě umí jezdit i pod pěti litry, jakmile spěcháte, vezme si o litr více. Okresku zvládne také pod pět a dálnici zvládá hravě pod sedm.
Závěr
DS3 není auto pro mě a i přesto, že jsem k němu byl díky vysoké ceně od počátku lehce zaujatý, musím říct, že se mi vlastně líbí a přesvědčilo mě, že je to povedené auto do města. Nemusíte řešit vysoké obrubníky, všude zaparkujete (kompaktní rozměry + 360° kamera), podvozek je pohodlný, spotřeba příznivá a dynamika díky nízké hmotnosti velice dobrá. Vadí mi tam vlastně jen dvě věci – první je vysoká cena, což teď částečně řeší limitovaná edice Edition France za 750 tisíc. To sice také není málo, ale už to není úplně mimo. Druhým podstatnějším neduhem jsou některé tvrdé plasty v interiéru, ale jinak mi nic výrazného nevadilo. DS3 Performance Line Hybrid 136 za 1 040 00 Kč si díky cenovce nezaslouží více, než 6/10 bodů, avšak představím-li si, že mám v testu verzi Edition France za 750 tisíc, tak jsem přesvědčen, že bych dal minimálně o bod víc.
Plusy
Osobitý design
Snadné parkování
Jednoduché ovládání
Rychlé vypínání asistentů
Infotainment
Sedadla
Dynamika
Spotřeba
Dobré odhlučnění
Komfortní podvozek
Minusy
Cena
Místy laciné materiály uvnitř
Málo místa vzadu
Občas vypadává Car Play
Kodiaq druhé generace už nějaký čas brázdí české silnice a tak se na trhu s ojetými vozy začaly objevovat první vlaštovky. Jednu takovou jsme si v nejnižší výbavě Selection vybrali do naší dnešní recenze. Jedná se o roční auto z Mototechny s nájezdem necelých 27 tisíc kilometrů za 940 tisíc, což je proti ceně nového vozu aktuálně úspora přes 250 tisíc korun. Má to nějaký háček?
Do dnešní recenze dorazil Elroq, který si v prodejích vede od uvedení na trh velmi dobře. Většinou testujeme auta v nejvyšších výbavách, ale tentokrát jsme záměrně do testu vzali co možná nejlevnější provedení, abychom zjistili, zda-li základní verze v testu obstojí.
Sháníte-li ojeté SUV se silným motorem, tak máte v nabídce sekundárního trhu s auty rozhodně z čeho vybírat. Mnoho lidí má rozpočet na rodinné SUV přibližně milion korun, což na nového Kodiaqa nestačí, na prémiové značky už vůbec ne. Dnešní recenze se podívá na zoubek 6 let staré Audi Q7, kterou za milion pořídíte. To je mimochodem podobná částka, za jakou koupíte modernizovaný Kodiaq RS první generace – co je lepší volba?
Čtyřková Octavia se po pěti letech dočkala faceliftu v rámci kterého přišlo několik inovací. Důležité ovšem je, že byl zachován charakter vozu, který si stále drží velice dobrou kombinaci praktičnosti a zábavy za volantem. Jedná se o nejsilnější Octavii, která kdy vznikla. Měli byste si ji koupit nebo se vyplatí porozhlédnout u sourozenecké Cupry, která nabízí ještě podstatně silnější exempláře?