Svatební etiketa aneb kdo s kým jede a jak je to s tím troubením?

Kdo s kým a v jakém pořadí?

Pořadí vozů ve svatebním konvoji není žádná věda. Ač je tedy rozdíl, zda se jede na obřad, nebo po obřadu na svatební hostinu. Na obřad jako první jede vůz v němž sedí ženich. S ním mohou jet jeho rodiče a svědek. Pořadí ostatních svatebčanů je libovolné kromě posledního vozu. V něm jede nejdůležitější osoba celé svatby a to nevěsta. Nevěstin vůz je něco jako příslovečná "třešnička na dortu" a tak by její vůz, jenž uzavírá kolonu, měl být nejhezčí a nejvíce nazdobený.

V našem případě, ač jsem měl nejhezčí auto široko daleko, tak jsem vezl jenom ženicha.

Svatební kolona vozidel se má pohybovat pomalou rychlostí, aby si všichni přihlížející měli možnost alespoň na chvíli vychutnat atmosféru výjimečného dne budoucích novomanželů a pokochat se nazdobenými vozy. 

Nevěstin řidič by před místem obřadu měl zaparkovat opodál a počkat, než všechny ostatní vozy svatebčanů zaparkují a jejich posádky vystoupí. Až pak má s velkou slávou přijet. Nevěstě z vozu má pomáhat řidič a nebo sám ženich. Zde se ovšem názory různí. Další možností je, pokud to obřadní síň dovolí, zaparkovat s nevěstou u zadního vchodu, aby přišla za doprovodu otce rovnou do již zaplněné síně.

Po úspěšném stvrzení manželství odjíždějí novomanželé jako poslední a to vozem nevěsty. Ve voze se mají nacházet pouze novomanželé a jejich řidič. Výjimka může nastat, pokud přijela nevěsta na obřad limuzínou. Pak s nimi na místo hostiny odjíždí též svědkové a podle počtu míst také rodiče. 

No a jak je to s tím troubením?

Troubení má kořeny sahající až do Keltské kultury. Zvony a jiné hlasité zvuky (v dnešní době troubení), mají za úkol od nevěsty a ženicha odehnat zlé duchy. Troubit se má tedy novomanželům pro štěstí. Troubení před obřadem prý přináší smůlu, takže vozy ve svatebním konvoji troubí až při cestě z obřadní síně na místo konání hostiny.