Je to padesát let, kdy automobilka Volvo poprvé použila autosedačku a šedesát let co nad myšlenkou, jak ochránit dítě při cestě vozem, začal uvažovat švédský lékař Sven Bertil Aldman. Inspirací mu byl v roce 1962 start rakety s astronautem Johnem Glennem, respektive poznámka moderátora, že aby astronaut překonal velké přetížení, musel by sedět v lodi zády ke směru letu. I výše zmíněná první autosedačka byla umístěná proti směru jízdy. Aldman za vývoj bezpečnostních pásů, dětských sedaček používaných zády ke směru jízdy a airbagů, získal v roce 1992 hlavní cenu stockholmského Královského technologického institutu. Co skandinávský lékař pochopil před desítkami let a stále se ve Švédsku používá, vozit děti v autosedačce proti směru jízdy do co možná nejvyššího věku, rodiče v České republice většinou opomíjejí.
Ve Švédsku jezdí děti v sedačce zády ke směru jízdy do pěti let
Švédsko je jednou ze zemí s nejnižším počtem úrazů dětí při autonehodách. Proti směru jízdy tam běžně jezdí děti do čtyř, pěti let. Není to dáno zákonem či vyhláškou, ale zodpovědností a znalostí rodičů. V letech 1992-2011 bylo ve Švédsku pouze 15 smrtelně zraněných dětí do čtyř let v autosedačkách umístěných proti směru jízdy. Dvě děti kvůli požáru, jedno kvůli utonutí a ostatní při fatálních nehodách, jednalo se například o srážky s kamionem. Podle švýcarské společnosti International Research Council on Biomechanics of Injury, která se tématu věnovala, k žádnému úmrtí nedošlo při zadním nárazu, vždy jen při čelním nebo bočním.
V České republice platí, že při přepravě dětí menších než 150 cm nebo lehčích než 36 kg musí být dítě při cestě autem v adekvátním zádržném systému, tedy autosedačce. Podle váhy i výšky je pak nutné vybrat správnou autosedačku. Vše začíná u takzvaných „vajíček“ pro miminka, která se vždy umísťují proti směru jízdy. Po autosedačkách pro miminka následují ty pro děti ve věku 1,5 roku až 5 let. „Všechny autosedačky se mohou poutat na místě spolujezdce. Ve voze musí být ale vypnutý airbag, pokud je autosedačka umístěná proti směru jízdy,“ upozorňuje Markéta Novotná z Týmu silniční bezpečnosti a dodává: „Když je dítě větší a sedí v autosedačce ve směru jízdy, zůstává airbag zapnutý. Je ale nutné posunout sedačku tak, aby byl dostatečný prostor mezi hrudníkem/obličejem dítěte a palubní deskou odkud airbag vystřelí.“
Čeští rodiče by měli švédskému modelu věnovat větší pozornost
Malé děti mají velkou hlavu v poměru ke svému tělu. Hlava tvoří čtvrtinu dětského tělíčka, zároveň mají krátký a nezpevněný krk. Hlava, krk a břicho jsou nezranitelnější místa dítěte. Je spočítáno, že při čelním nárazu v rychlosti 50 km/h má dětská hlavička, která v 6 měsících váží asi 2 kg, tíhu 56 kg. U dítěte, které sedí v posměrné autosedačce pak pásy při čelním nárazu zadrží ramena a tělo. Hlava je ale vymrštěná dopředu a drobný dětský krk není schopen těžkou hlavu udržet. Tak dochází k velmi vážným zraněním, jejichž následky se mohou projevit i za několik roků. Na to upozorňuje například projekt Neriskuj krk! Protisměrná autosedačka podpírá při nárazu dětskou páteř, krk i hlavu. Při nárazu z boku, je pak dítě brzděním zatlačeno do její konstrukce a tím je chráněno. „Pokud s tím dítě nemá problém, třeba kvůli nevolnosti, je víc než rozumné ho v protisměru nechat i v případě větších autosedaček. Třeba do pěti let, dokud se vejdou. Námitky, že dítě nemá kam dát nohy nejsou zcela relevantní. Děti většinou v autosedačkách mají nohy pokrčené, je to pro ně přirozenější a kromě toho, na trhu jsou i protisměrné autosedačky pro starší děti,“ říká Jan Polák, ředitel Týmu silniční bezpečnosti.
Samotný podsedák dítě neochrání
Teprve starší děti by měly cestovat v autosedačce po směru jízdy. Tady se vyplatí hledat autosedačku, která bude mít jak podsedák, tak zádovou opěrku s krytím krční páteře a hlavy. „Samotné podsedáky jsou k ničemu. Ty dítě neochrání. Jedinou jejich výhodu je, že dítě vyzvednou do potřebné polohy, ve které je bezpečnostní pás vedený správně přes klíční kost, nikoliv pod krkem,“ vysvětluje Markéta Novotná a pokračuje: „Pokud není podsedák chycený Isofixem, tak při nehodě podjede pod dítětem, a to tak nemá bezpečnostní pásy tam, kde mají být. Kromě toho na podsedáku nemá chráněnou hlavu, krk ani trup.“ Výhodné jsou „celosedačky“, které chrání ramena, hrudník i hlavu a děti jsou při nehodách více zafixované. Na rozdíl od samostatného podsedáku bývají některé autosedačky vybavené zařízením pro absorpci energie při bočním nárazu.
Do autosedačky bez bundy
Pokud máte kvalitní autosedačku, ale špatně v ní dítě připoutáte, pak ho vůbec nemusíte ochránit. „Malé děti se poutají pětibodovým pásem. Popruhy vedou přes ramena, kolem boků a setkávají se v rozkroku. Starší děti se poutají tříbodovým pásem,“ upřesňuje Jan Polák. Pás musí být dotažený k tělu. Při správném dotažení mezi pás a dítě strčíte maximálně dva prsty. Pokud je upoutání volnější může při nárazu dítě z pásů vyletět. S nadcházejícím chladným počasím je třeba si uvědomit, že poutání dětí do autosedaček v silných bundách nebo kombinézách není bezpečné. I přes veškerou snahu není možné pásy dostatečně dotáhnout. „Záběry z crash testů ukazují dětskou figurínu, která při nedostatečném dotažení pásů vylétne při nárazu v padesátikilometrové rychlosti z pásů i bundy. Důvodem je vzduchová mezera mezi tělem a svrchním oblečením. Ani kvalitní autosedačka, ve které je dítě špatně posazené a připoutané ho neochrání,“ varuje Markéta Novotná.
Konstrukce aut se za poslední roky zdokonalila a kvalitnější jsou i deformační zóny. Rodiče nemusí mít strach dát dítě v autosedačce na místo spolujezdce. V některých případech, například pokud rodič cestuje s dítětem sám, je to lepší umístění než na zadních sedadlech. „Když rodiče přepravují dítě na zadních sedačkách, mají tendenci koukat do zpětného zrcátka a dítě kontrolovat. Často se také otáčí, a to už představuje opravdu velké riziko nehody,“ dodává závěrem za Tým silniční bezpečnosti Markéta Novotná.
