Kdo je viníkem? Nedostatek plynu, protože produkce syntetické močoviny, tedy AdBlue, je vedlejší produkt výroby umělých hnojiv. Samostatná produkce AdBlue by byla zásadně neekonomická. A kdo že jsou evropští producenti syntetické močoviny, a jak jsou na tom s výrobou AdBlue?
Tím zcela největším je v celé Evropě slovenská společnost Duslo Šaľa. V pořadí druhý největší výrobce je v Německu a ten vzhledem k omezování produkce začal dodávat na trh nižší množství AdBlue. Na třetí příčce, co do velikosti, je polský podnik, který už výrobu zcela zastavil. Co z toho plyne? Podle ministra hospodářství Slovenska Richarda Sulíka způsobí v blízké budoucnosti nedostatek tohoto produktu skutečný problém. Vzhledem ke snaze ochránit slovenský trh je ve hře dokonce možnost, že SR zcela zakáže vývoz dané látky do zahraničí.
Šéf společnosti Duslo Šaľa pan Petr Bláha je ještě otevřenější: „Když tyto roztoky na trhu nebudou, znamená to, že všechny motory kategorie od Euro 5 a výš, které potřebují AdBlue, velmi pravděpodobně budou odstaveny.“
Močovina AUS 32 (AdBlue, registrovaná obchodní známka německého VDA) je v Evropě a zemích přejímajících evropské emisní limity používaný obchodní název kapalného aditiva, využívaného technologií selektivní katalytické redukce, která se užívá při úpravě výfukových plynů vznětových motorů na úroveň emisních limitů Euro IV a vyšších. Jedná se o chemicky vysoce čistý vodný roztok syntetické močoviny. | foto: INCORP images
Odborníci ÚAMK doplňují, že ještě dříve než do osobních vozů se daná přísada dostala do nákladních vozidel a autobusů, takže v ohrožení je i jejich provoz. Běžná spotřeba tohoto roztoku je v osobních vozech asi 0,7 litru na 1000 km. S plnou nádrží, zatím za cenu asi 200 Kč, tak vůz vystačí zhruba na 20 000 kilometrů. Když to přepočteme na průměrně ročně českými řidiči najetých 15 000 – 17 000 km, vyjde nám, že nejpozději do roka (auta nemají obvykle plnou nádrž) bude AdBlue chybět většině moderních dieselů.
Pravda „zachráněni“ jsou ve většině případů majitelé malých dieselů s nižším výkonem. Proč? Protože jejich motory si vystačí s bezúdržbovým systémem nazývaným LNT. Za názvem hledejte slova: Lean Nox Trap. Z technického hlediska hovoříme o dvojici systémů: běžný oxidačně-redukční katalyzátor a zachytávání dusíkatých sloučenin. Částicový filtr LNT se po uložení oxidů dusíku jich musí zbavit, a to vypálením. Což se děje bez zásahu řidiče, má to ale jiný „zásah“, a to na peněženku, protože tento systém automaticky vypaluje i jednou za 300 km, a k tomu automaticky zvyšuje výkon, tedy spotřebu.
Druhé řešení používá AdBlue, což je vstřikování vodného roztoku močoviny (asi 32,5 % + destilovaná voda) do výfuku, přesněji před katalyzátor SCR. Tam se se rozloží na čpavek a oxid uhličitý. Tyto složky pak reagují s NOx a vše skončí v podobě vypouštěného dusíku a vody.
Osobní vozy „žádající“ AdBlue na to obvykle ve 3 krocích informují řidiče kontrolkou a jejím podbarvením, které se postupně změní až na červené a jakmile se dojezd na roztok dostane na hranici 0 až 600 km, kontrolka je zcela neodbytnou svým pravidelným blikáním a nápisem požadujícím doplnění AdBlue. Po následném zastavení už řidič motor nemusí nastartovat. Vina není technika, agregát by pracoval i bez močoviny, ale elektronika mu to nedovolí. Takový zásah automobilkám nařizuje předpis EHK 83. Pro další rozjezd je třeba minimálně dolít 4 až 5 litrů roztoku. Jinak zůstane auto stát.
Z toho plynou 3 rady odborníků ÚAMK – jednak sebou vždy vozit alespoň toto množství močoviny, za druhé, v žádném případě nemávnout rukou nad rozsvícenou kontrolkou, protože dříve nebo později se již nerozjedete.
Pravda existuje jistý „záchranný kruh“, a to v podobě dočasného provozu bez funkčního SCR filtru, a to zhruba 1000 km. Spoléhat se na to především při dlouhé cestě třeba do zahraničí, ovšem experti ÚAMK nedoporučují. Už proto ne, že nadcházející nedostatek AdBlue se netýká jen Česka, ale vlastně celé Evropy, takže „životadárnou“ močovinu motoristům na jejich zahraniční cestě třeba nebudou moci nalít ani v sousedních zemích.
