Test: Suzuki Grand Vitara – japonský pracant, který se do lesa rozhodně nebojí

Úvod

Námi testovaná generace JT brázdí naše silnice od roku 2005, rozhodně vypadá mladší, než ve skutečnosti je. Tato Vitara je jedním z posledních poctivých terénních vozů s rozumnými rozměry a hmotností. Její nástupce se přizpůsobil dnešním trendům, postrádá již schopnost projet cokoliv, ale zato je mnohem použitelnějším vozem na silnici a ve městě.

Exteriér

Vitara si jednoduše na nic nehraje, je poměrně nenápadným vozem, který zapadá v normálním provozu. Podíváme-li se pořádně, můžeme si všimnout mohutných blatníků, které dodávají pocit robustnosti. Veliká kola a pneumatiky s vysokým profilem (225/70/R16) také prozradí, že to nebude pouze další městský crossover.

Vnější rozměry jsou poměrně skromné – 4500/1810/2640 mm (délka, šířka, rozvor).

Interiér

Uvnitř to je co se materiálů týče bída, ovšem kdo by taky čekal v takovém voze měkčené kvalitní plasty a dekory. Tohle je zkrátka pracant a vevnitř je to sakra znát. Na druhou stranu je zde vše, co potřebujete. Ergonomie je výborná, pozice za volantem také. Prostoru pro posádku je zde dost. Překvapil mě poměrně vysoký posed, který ovšem ničemu nevadí – výhled z vozu je perfektní. Někoho může zklamat poměrně malý zavazadelník – 398/758 litrů. Co se výbavy týče, tak je zde mimo tempomat vše, co je potřeba – automatická klima, elektrická okna, výhřev sedadel ale hlavně „kouzelný“ volič, který oceníte především v terénu – uzávěrka diferenciálu a redukce.

Jízda

První kilometry po vyzvednutí vozu mě utvrdily v tom, že Vitara není auto do města. Je dost tuhá, i přes vysoký profil pneumatik tvrdá, na nerovnostech poskakuje jako koza a odhlučnění je také slabé. Při rychlejším průjezdu zatáčky se karoserie poměrně dost nakloní. Automatická 4 stupňová převodovka s hydrodynamickým měničem má sice veliké ztráty, což se projevuje na spotřebě, ale řadí hladce a plynule a do terénu je jak dělaná - nehrozí „uvaření“ spojky. Na nerozbitých okreskách je jízda fajn, ale dálničních 130 km/h už je horší – aerodynamický hukot a motor točí 3500 ot/min.

Vše se změní v moment, kdy sjedete na polní či lesní cestu. Vysoká světlá výška (200 mm) dodává jistotu i ve vyjetých hlubokých kolejích. Jediné, co ho jej může limitovat, jsou nájezdové a přejezdové úhly. Jsou zde zajímavé „offroadové“ funkce, které se spouštějí přes kulatý ovladač.

Jak funguje ono „kouzelné“ kolečko?

N – tento režim je určen pro případy, když vás někdo vytahuje z maléru na laně.

4H – Stálá čtyřkolka využívaná pro normální ježdění, rozděluje výkon skrze středový diferenciál v poměru 47% na přední a 53% na zadní nápravu.

4H lock – Pokud nestačí režim 4H, je na čase narovnat kola rovně a přepnout režim, což zamkne diferenciál. Tento úkon je možné udělat i při jízdě do 100 km/h.

4L lock – V případě, že zapadnete nebo jedete v hodně náročném terénu, kde nestačí ani režim 4H lock, je čas zastavit, zařadit neutrál, srovnat kola a posunout volič. Aktivujete tak redukci, vypne se systém ESP, vaší rychlost to omezí na 50% a nízkootáčkový točivý moment se zvýší. Jestliže vás ani toto z prekérní situace nevytáhne, máte problém, protože „kouzelný“ volič již nikam dál neposunete. Je tedy na čase najít lano a někoho, kdo vás vytáhne. Pak přichází na řadu opět režim „N“ a kruh se nám uzavírá.

Motor

2,4 litrový atmosférický čtyřválec, který uložen podélně, je spolehlivou jednotkou. Generuje 124 kW a 227 Nm. Celková hmotnost je 1642 Kg, což má za následek, že jde o poměrně svižný offroad. Zrychlení na stovku činí 12 sekund, což není na takové auto se čtyřstupňovým automatem vůbec špatné. „Maximálka“ je 175 km/h, ale k této hranici se dobrovolně opravdu přibližovat nebudete. Řekl bych, že ideální cestovní rychlost je do nějakých 120 km/h.

Spotřeba

Město – nutno počítat s 11-14 litry na sto.

Kombinovaná – po týdnu ježdění s lehkou nohou na okreskách, občas v terénu a zbytek po městě palubní počítač ukazuje 12,5 litrů.

Okresky – Pokud se budete snažit, spotřeba se dá stlačit pod 9 litrů.

Ceny

V roce 2005 stála základní třídveřová verze 580 tisíc korun, pětidveřová verze s dvoulitrem o výkonu 103 kW stála 650 tisíc, nutno ovšem říct, že základní výbava byla velmi slušná – automatická klima, 8x airbag, elektrická okna a mnoho dalšího.

Námi testované Suzuki z AAA Auto je z roku 2009, má najetých pouze 76 tisíc kilometrů a stojí 240 tisíc korun. Za ty peníze dostanete opravdu kus schopného auta v pěkném stavu.

Ceny začínají na nějakých 140 tisících, ale budou to značně opotřebovanější vozy v horším stavu, se základními motory a chudší výbavou. Doporučujeme tedy koukat po vozech kolem 200 tisíc, za tyto peníze již koupíte fajn kousek, se kterým vaše první cesta nebude směřovat k servisu.

Závěr

Grand Vitara je skvělé auto jako stvořené pro chalupáře, myslivce nebo pro někoho, kdo bydlí na horách. Je to úžasný stroj do terénu, ale zároveň se neztratí ani na silnici. Není tak extrémní, jednoúčelná a schopná jako například Lada Niva, ale ani není „vyměklá“, jako většina dnešních městských SUV. Nazout na Vitaru pořádné pneumatiky se „špunty“ a trochu ji „zvednout“, dostanete bestii, která se nezalekne opravdu téměř ničeho.

Suzuki Grand Vitara si právem zaslouží 8/10 bodů, má sice mnoho nedostatků, ale ty ovšem nemají v této kategorii vozů takovou váhu. Pokud tedy sháníte jeden z posledních pravých offroadů za rozumné peníze, který zvládá jak silnici, tak terén, neváhejte.

Plusy

Design

Schopnosti v terénu

Spolehlivost

Prostor pro posádku, ergonomie

Poměr cena/výkon

 

Minusy

Malý zavazadelník

Lacinější materiály v interiéru

Tvrdší poskakující podvozek

Hlučnost

Spotřeba