Začněme oním zavedeným názorem, že pro akumulátor není nic horšího než právě nastoupivší zima. Musíme potvrdit – řečené platí, ale nikoliv paušálně, ale ve dvou případech. Za prvé, když baterie není v dobré kondici, za druhé, když významně klesne teplota pod hranici mínus 10 stupňů Celsia. Jinak řečeno, pokud si necháte akumulátor před zimou zkontrolovat a dobít v odborném zařízení nebo autoservisu, a nejste delší dobu v mrazech až do mínus 20 stupňů Celsia, nemusíte mít starosti.
Co tedy lze motoristům poradit? Experti ÚAMK společně s partnery z německého automotoklubu ADAC sestavili osm praktických rad.
Sledujte napětí v akumulátoru
Proč, vždyť výrobci a prodejci o nich hovoří jako o bezúdržbových? Ono označení se ovšem vztahuje výhradně na hustotu elektrolitu. Tu vskutku na rozdíl od minulosti nemusíte kontrolovat, a tedy dolévat destilovanou vodu. Ty časy jsou pryč. Co se ale nezměnilo, je nezbytnost kontroly napětí. Někteří hovoří jako o „bodu zlomu“ o hodnotě 12,6 V, jiní o jednu desetinu nižší. Každopádně, jakmile klesá napětí baterie pod 12,5 V (plně nabitá baterie má klidové napětí až 12,7 V) omezuje se aktivní povrch desek a zvyšuje se samo vybíjecí proud. Za doslova kritickou hranici lze označit 12,2 V. Za takové situace dochází ke krystalizaci síranu olovnatého, který se váže k elektrodám, tedy následuje tak zvaná sulfatace. Co v takový okamžik? Připojit akumulátor na nabíječku, kterou si lze pořídit od asi 700 Kč výše. Nejde tedy o vysoké náklady.
Pozor na velmi nízké teploty
Pokud hovoříme o zimním období, za běžných zimních teplot asi do - 10 st. Celsia, nemají nabité a v dobrém stavu baterie žádné problémy. Pod touto hranicí už může nastupovat ztráta kapacity asi o 30 %. Samozřejmě, pokud vozidlo pravidelně nepoužíváme. Uvádí se, že při - 20 st. Celsia se kapacita sníží asi na polovinu, při - 30 st. Celsia asi na 40 %. Důvodem jsou opět ionty elektrolytu, tentokrát se snižuje za nízkých teplot jejich pohyblivost, a to vinou zvyšování hustoty tekutiny v baterii.
Všímejte si, co vám baterie „říká“
Skutečně je tomu tak. Akumulátor obvykle nepřestane fungovat z okamžiku na okamžik. Předchází tomu jeho varování, jen musíme „slyšet“, co nám říká. Promlouvá k nám například tak, že registrujeme pomalé protáčení motoru při startu. Stejně tak je příznakem budoucích problémů kolísání intenzity paprsku reflektorů, osvětlení ve vozidle nebo podsvícení přístrojové desky a podobně. Hovoříme o kolísání napětí. Recept na řešení? Nabít akumulátor, anebo se s vozem vydat na další trasu.
Omezit za silné zimy krátké trasy
Jakmile obecně jezdíte v zimě málo, a navíc se vydáváte jen na krátké trasy, do obchodu či k lékaři, akumulátor trpí. Jednoduše řečeno nedostane šanci, aby se za delší jízdy pomocí alternátoru baterie dostatečně nabila a opět se dostala do dobré kondice. Názory odborníků se opět liší: co je delší jízda? Experti ÚAMK jsou názoru, že alternátor začne nabízet dostatek energie asi až po 15 ujetých kilometrech.
Netrapte ji
Samozřejmě, že nehovoříme o vaší tchýni, ale o baterii. Ta si to rozhodně nezaslouží, a může vám to zle vrátit. Prostě už nenastartujete. Proti tomu jsou výčitky tchýně zanedbatelné. Co si představit pod pojmem, netrápit baterii? Například rozhodně v zimě nezapínat elektrické spotřebiče, jako světlomety, vyhřívání oken nebo sedaček, ale dokonce i autorádio ještě před startem motoru. Druhou takovou ránou, kterou nemusí akumulátor ustát, jsou opakované neúspěšné starty. Pod oním „trápením baterie“ si je ale na místě představit také zašpiněnou, plnou prachu, od mastnoty, bláta nebo vody baterii, přesněji její kontakty. I tyto zdánlivé drobnosti zvyšují samovybíjení.
Když už, tak startovací kabely
Jakmile dojde na nejhorší, vůz nelze nastartovat, nejvhodnějším řešením je použití startovacích kabelů. Ty bychom při zimním cestování měly mít sebou jako součást zimní výbavy. Ať už pro záchranu svojí nebo jiného motoristy. Při koupi je na místě hledět nikoliv na cenu, ale fakt, zda má výrobek evropský certifikát. Laické rozhodování pak napovídá, slabý svazek drátů kabelu nenapovídá o kvalitě.
Použití startovacích kabelů má jednoznačná pravidla. Kabely se připojují následovně. Nejdříve na plusový pól oživovaného vozu a poté na + pól „zachránce“. Poté následuje mínusový kabel na akumulátor zachránce a druhý konec mínusové kabelu, tedy jeho svorku, na kovový díl motoru zachraňovaného. Pak následuje startování. Nemá být delší než 10 sekund a mezi jednotlivými starty je na místě zvolit asi půlminutové přestávky.
Zapomeňte na roztahování auta
Ti starší motoristé ve svém mládí zažili něco roztlačování auta, svého či sousedů. Na to je třeba zapomenout. Následkem totiž může být u moderních automobilů: spálení katalyzátoru a v horším případě pak poškození rozvodového řemene či řetězu s následným střetem ventilů s písty. Generální oprava motoru je pak na dohled. Ani roztahování jiným vozem není řešením. Když už je situace jinak neřešitelná, roztahujeme „mrtvé“ auto malou rychlostí, jemně v něm řadíme druhý převodový stupeň a před uvolněním spojky začneme startovat. Tak snížíme ráz do motoru při záběru spojky. Mnohem méně jsou pro takovouto nouzovou operaci vhodné diesely.
I teplo a hudba může pomoci
První zní zcela logicky. Nemáme-li žádnou jinou volbu, může být naším pomocníkem jen teplo. Pokud není baterie zcela vybitá, ale vůz nestartuje, můžeme se pokusit vůz dostat například do kryté garáže a tam ho nechat pookřát. Dokonce i láhev s horkou vodou umístěná na 10 minut k akumulátoru pod kapotou může mít určitý efekt. A ještě jeden „fígl“ – těsně před startem pustit rádio. Samozřejmě nejde o hudbu, ale o to, že při zapnutí rádia a světlometů těsně před startováním dojde k jemnému zahřátí akumulátoru malým odběrem proudu.
Odborníci ÚAMK ale znovu zdůrazňují, uvedená osmá rada bude fungovat u baterie stále ještě v relativně dobrém stavu, pokud ji necháme zcela vybít, zima jen dokoná, co jsme sami zavinili.