Navzdory moderním zabezpečovacím systémům jsou železniční přejezdy stále poměrně nebezpečným místem, kde se každý rok odehrávají desítky tragických nehod. Kromě rizik spojených s jeho překonáváním se však pravidelně setkáváme i s potížemi při čekání, než vlak bezpečně projede.
Už v autoškole se začínající řidiči učí, jak by se měli u železničního přejezdu chovat. Co znamená jaké světlo, kdy před přejezdem zpomalit na jakou rychlost, jakou rychlostí přejezd překonávat, zda se lze na přejezdu otáčet, zda můžeme na přejezdu předjíždět nebo kdy nesmíme na přejezd za žádných okolností vjet.
Většinu z toho snad řidiči běžně znají a dodržují, ovšem v Zákoně o silničním provozu je ještě jedna drobnost vztahující se k železničním přejezdům, na kterou mnoho řidičů nepamatuje a zvláště v zimních měsících se z toho začíná stávat velice nepříjemný problém.
Onu kritickou část bychom našli v zákoně č 361/2000 Sb., § 32 Osvětlení vozidel. Ve třetím odstavci je totiž v poslední větou jasně uvedeno, že „Při zastavení vozidla před železničním přejezdem nesmí řidič užít ani potkávací světla, pokud by jimi mohl oslnit řidiče vozidla v protisměru.”
Přesto se neustále stává, že řidiči přijíždějící k železničnímu přejezdu nechávají potkávací světla puštěná, což zvláště v posledních měsících, kdy se stmívá poměrně brzy, velice nepříjemně oslňuje protijedoucí řidiče i strojvůdce projíždějícího vlaku. Těžko soudit, zda za to může neznalost či ignorace, avšak tohle chování je krajně nepříjemné a v jistých ohledech může být i nebezpečné.
Řidič, který byl takto delší dobu oslňován, si totiž bude muset znovu zvykat na jinak panující tmu. Po několik desítek metrů své jízdy tak jeho zrak nebude fungovat zcela stoprocentně, což by mohlo vést až k nehodě a případným zraněním.
Tomu se přitom dá jednoduše zabránit a to přepnutím světel z potkávacích na obrysová. Tak zůstane váš vůz zezadu stále dobře vidět a vaše hlavní světlomety nebudou nikoho oslňovat. Úplně ideální je pak postupovat takto i když jste třeba až druhý nebo třetí řidič v koloně. Svým jednáním tak možná inspirujete další řidiče a všem se bude po zvednutí závor pohodlněji a bezpečněji cestovat.
Na lyžování do Alp jezdí kde kdo. My jsme si pro zimní dovolenou vybrali český rodinný ideál v podobě nové Škody Kodiaq. Jeli jsme ve 4 lidech do přibližně 400 km vzdáleného Rakouska. Bohužel sněhu příliš nebylo, takže jsme neměli prostor otestovat pohon všech kol. S jakou spotřebou to plně naložený Kodiaq zvládl?
Na začátku roku 2024 dorazila na trh zcela nová, v pořadí už druhá generace tohoto modelu. Proměnou neprošel jen vzhled karoserie, ale také interiér, přičemž úpravy se dotkly i techniky – konkrétně podvozku a nabídky motorizací. V této recenzi se podíváme na to, zda nová generace skutečně představuje posun oproti svému předchůdci, který už má něco za sebou. Zároveň se zaměříme i na otázku, jak si v přímém srovnání stojí Kodiaq vůči Superbu.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.