Posypová sůl zachraňuje životy, ale decimuje přírodu. Máme však na vybranou?

Na téma upozornil americký web Jalopnik, který si všiml výzkumu amerických ekologů a ochránců přírody, podle kterých se posypová sůl začíná stávat výrazným znečišťovatelem životního prostředí a je potřeba zvažovat další alternativy.

Dokud sněží, je sůl vítaným pomocníkem, který na silnicích zachraňuje životy. Málokdo už si však uvědomuje, že posypová sůl zůstává v přírodě i dlouho poté, co zimní období skončí. Během jarních tání je pak splavována do přírody, zejména do vodních toků, kde zůstává dlouhou dobu. K znehodnocení až 19 litrů pitné vody přitom stačí jen jedna čajová lžička soli. A její následné odbourávání je velice komplikované.

Solení navíc výrazným způsobem ovlivňuje i život v tocích, jezerech a rybnících, jak upozorňuje Steven Brady, odborný asistent na katedře biologie na vysoké škole Southern Connecticut State University. Podle jeho slov je znečištění v některých oblastech už tak vážné, že sůl ve vodě cítíte již při pouhém ochutnání vody.

Brady a další jeho kolegové už na dopady solení upozornily místní úřady a v současné době se snaží pracovat na způsobu, jak solení zcela nahradit nebo alespoň omezit.

Jak vážný celý problém je ukazuje i pohled do historie. Solení silnic v USA začalo v padesátých letech a již v šedesátých letech byl zaznamenán zvýšený podíl soli v tocích poblíž dálnic. Úřady zodpovědné za geologický průzkum navíc upozornily, že míra soli ve vodních tocích se markantně zvýšila v 84% sledovaných toků, což má na vodu dramatické dopady.

Jedna studie navíc poukázala na skutečnost, kdy 70% použité posypové soli v oblasti Twin Cities, zhruba 350000 tun za rok, skončilo ve vodním systému, kde mohlo ovlivnit jak vodní život, tak kvalitu pitné vody. V reakci na to už oblast Twin Cities, i další podobně zasažené oblasti ve státě Minnesota, přijaly zvláštní opatření, mezi kterými nechybí vyšší využívání písku nebo cílené solení pouze vybraných úseků.

Ke snaze zmírnit následky solení silnic se navíc přidávají další americké státy nebo oblasti, kde se snaží minimalizovat použití soli pouze na nejvytíženější komunikace nebo na problémové úseky. Výzkumy navíc ukazují, že i minimální solení stále výrazně zvyšuje bezpečnost.

Brady pak uznává, že i z ekologického hlediska je omezené solení vybraných úseků rozhodně přijatelnější, než solení plošné. Sám si prý uvědomuje, jak komplexním úkolem je udržet bezpečnost na silnicích a zároveň udržovat zdravé životní prostředí, ale podle všech dostupných informací je prý jasné, že dříve nebo později budeme muset sůl něčím nahradit, neboť životnímu prostředí rozhodně neprospívá.