Provozovatelem serveru autoroad.cz je
INCORP MEDIA GROUP s.r.o., IČ: 118 23 054
V roce 1989 prezentovalo Ferrari na autosalonu v Tokyu koncept Mythos, který využíval šasi modelu Testarossa a za jeho vzhledem stál Pininfarina. Bohužel tehdy se koncept nesetkal s příliš velkým úspěchem a tak postupně zapadl v historii.
Ferrari má se stavbou různých konceptů vcelku bohaté zkušenosti, ovšem z neznámých důvodů zrovna Mythos u veřejnosti naprosto pohořel. Nebýt jeho přítomnosti ve hře Test Drive III, zřejmě by si dnes na jeho křivky, za kterými stál Pininfarina, vzpomněl málokdo. Pininfarina měl přitom s vozem velké plány, pokud by výroba dostala zelenou. Počítalo se s karoserií ve stylu Coupe, Targa nebo Speedster.
Mythos sice stál na platformě Testarossy, ovšem jeho karoserie byla jedinečná, vyrobená z kompozitních materiálů a postrádala střechu i boční okénka. V porovnání s dárcem platformy byl Mythos o 12.7 centimetru širší, o 15.24 cm kratší a 7.62 cm nižší, díky čemuž dostal zcela jiné proporce.
Futuristicky vyhlížející karoserie, s velkým předním převisem, si však zanechala i některé prvky z Testarossy - šlo především o velké boční přívody vzduchu a zadní spoiler. Ten měl navíc schopnost automaticky se vysunout až o 30 cm a změnit svůj úhel o 12°, čímž výrazně zvýšil přítlačnou sílu.
Další aerodynamický prvek byl ukryt pod předním nárazníkem - šlo o 3 cm vysoký výklopný panel, který v případě potřeby upravoval aerodynamiku. Malo perličkou na závěr pak byla tovární hliníková kola se skrytými šrouby.
Pod zadní kapotou měl vůz ukrytý stejný motor, jako Testarossa. Šlo tedy o 4.9 litrový motor V12 produkující výkon 395 koní. Motor byl spojen s manuální pětistupňovou převodovkou, z 0 na 100 km/h dokázal zrychlit za 6.2 sekundy a maximální rychlost dosahovala 290 km/h.
Ačkoliv se Mythos nesetkal s velkým úspěchem u veřejnosti, přesto se našel člověk, který si ho objednal - a dokonce dvakrát. Jeden model v klasicky červené barvě, druhý pak v odstínu modré. A kdo byl tím zájemcem? Známý sběratel a milovník aut, Sultán z Bruneje.
Na lyžování do Alp jezdí kde kdo. My jsme si pro zimní dovolenou vybrali český rodinný ideál v podobě nové Škody Kodiaq. Jeli jsme ve 4 lidech do přibližně 400 km vzdáleného Rakouska. Bohužel sněhu příliš nebylo, takže jsme neměli prostor otestovat pohon všech kol. S jakou spotřebou to plně naložený Kodiaq zvládl?
Na začátku roku 2024 dorazila na trh zcela nová, v pořadí už druhá generace tohoto modelu. Proměnou neprošel jen vzhled karoserie, ale také interiér, přičemž úpravy se dotkly i techniky – konkrétně podvozku a nabídky motorizací. V této recenzi se podíváme na to, zda nová generace skutečně představuje posun oproti svému předchůdci, který už má něco za sebou. Zároveň se zaměříme i na otázku, jak si v přímém srovnání stojí Kodiaq vůči Superbu.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
