V roce 1989 prezentovalo Ferrari na autosalonu v Tokyu koncept Mythos, který využíval šasi modelu Testarossa a za jeho vzhledem stál Pininfarina. Bohužel tehdy se koncept nesetkal s příliš velkým úspěchem a tak postupně zapadl v historii.
Ferrari má se stavbou různých konceptů vcelku bohaté zkušenosti, ovšem z neznámých důvodů zrovna Mythos u veřejnosti naprosto pohořel. Nebýt jeho přítomnosti ve hře Test Drive III, zřejmě by si dnes na jeho křivky, za kterými stál Pininfarina, vzpomněl málokdo. Pininfarina měl přitom s vozem velké plány, pokud by výroba dostala zelenou. Počítalo se s karoserií ve stylu Coupe, Targa nebo Speedster.
Mythos sice stál na platformě Testarossy, ovšem jeho karoserie byla jedinečná, vyrobená z kompozitních materiálů a postrádala střechu i boční okénka. V porovnání s dárcem platformy byl Mythos o 12.7 centimetru širší, o 15.24 cm kratší a 7.62 cm nižší, díky čemuž dostal zcela jiné proporce.
Futuristicky vyhlížející karoserie, s velkým předním převisem, si však zanechala i některé prvky z Testarossy - šlo především o velké boční přívody vzduchu a zadní spoiler. Ten měl navíc schopnost automaticky se vysunout až o 30 cm a změnit svůj úhel o 12°, čímž výrazně zvýšil přítlačnou sílu.
Další aerodynamický prvek byl ukryt pod předním nárazníkem - šlo o 3 cm vysoký výklopný panel, který v případě potřeby upravoval aerodynamiku. Malo perličkou na závěr pak byla tovární hliníková kola se skrytými šrouby.
Pod zadní kapotou měl vůz ukrytý stejný motor, jako Testarossa. Šlo tedy o 4.9 litrový motor V12 produkující výkon 395 koní. Motor byl spojen s manuální pětistupňovou převodovkou, z 0 na 100 km/h dokázal zrychlit za 6.2 sekundy a maximální rychlost dosahovala 290 km/h.
Ačkoliv se Mythos nesetkal s velkým úspěchem u veřejnosti, přesto se našel člověk, který si ho objednal - a dokonce dvakrát. Jeden model v klasicky červené barvě, druhý pak v odstínu modré. A kdo byl tím zájemcem? Známý sběratel a milovník aut, Sultán z Bruneje.
Oblíbené středně velké SUV ze světa prémiových značek, které má rozhodně co nabídnout. Volvo XC60 boduje designem, bezpečností i univerzálností, ale ne všechno je zlato, co se třpytí. Dobrou zprávou je, že dnes se dá pořídit za velmi zajímavé peníze, díky čemuž jde o překvapivě dostupné a velmi univerzální auto pro široké spektrum zákazníků.
Do další recenze dorazila spalovací verze aktuální generace „céčka“ v praktické karoserii kombi, navíc s nájezdem necelých 50 tisíc kilometrů. S podobným nájezdem se hravě dostává pod hranici milionu, přestože původní cenovka byla výrazně vyšší. Jak si ale vede moderní interiér s velkým displejem? A neubírá snížený podvozek na komfortu?