První svezení v Toyotě Mirai. Je tohle budoucnost?

Luxusní sedan s veškerým komfortem

Toyota Mirai druhé generace je luxusní sedan o délce 4,975 metru s pohonem zadních kol, postavený na nové platformě GA-L (Global Architecture Lexus). Disponuje celkovým výkonem systému 134 kW (182k), což mu umožňuje zrychlení z 0 na 100 km/h za 9 sekund a maximální rychlost 175 km/h. Vodíkové palivo o hmotnosti 5,6 kg pojmou tři vysokotlaké zásobníky v zadní části.

Vůz v nové druhé generaci zaujme na první pohled protáhlými světlomety, které jsou nejdelšími mezi všemi modely značky. Jsou vybavené technologií Bi-LED včetně adaptivních dálkových světlometů. Zadní LED světla pak zabírají téměř celou šířku vozidla. Největší střešní okno u Toyoty má rozměr 831x802 mm. Zaujmou též nápadná kola s průměrem 20 palců.

Mirai poskytuje až pětičlenné posádce veškerý cestovní komfort. Volant obšitý kůží má senzory úchopu po celém obvodu, základní údaje o jízdě se promítají na velkém head-up displeji a o ovládání multimédií se stará displej o velikosti 12,3 palce v HD rozlišení. Přední i zadní sedadla mohou být vybavena výhřevem i ventilací a přizpůsobitelné osvětlení dává na výběr z osmi barevných odstínů. O bezpečnost při jízdě se stará několik bezpečnostních systémů včetně aktivního systému zatáčení ACA, adaptivního tempomatu nebo plně automatického parkování, které se mezi modely Toyoty objevuje vůbec poprvé. Speciální akustický systém pak generuje zvuk vozu při akceleraci.

Jdeme se projet

O Mirai byl dle očekávání velký zájem, a proto klíčky od něj zmizely v kapse jiného novináře takřka okamžitě. Já při čekání, než na mě přijde řada, projel u nás již testovanou Toyotou Camry a Toyotu Proace Verso, kterou jsem již měl v testu, avšak se lvíčkem na kapotě.

Konečně došla řada i na mě a já usedám za volant auta, který by mohl způsobit podobnou revoluci, jakou před pár lety způsobily vozy Tesla a ještě před nimi průkopníci hybridů v podobě Toyot Prius.

Při usedání za volant Toyoty Mirai jsem očekával pocity výjimečnosti a dotyk budoucnosti. Nic z toho se však nekonalo. Uvnitř vodíkového automobilu jsem si připadal jako v jakémkoliv jiném konvenčním sedanu vyšší střední třídy. Ano, grafika displeje infotainmentu i digitálního přístrojového štítu dává jasně najevo, jaké že palivo se do vozu čerpá. Ale jinak mi Mirai třeba oproti Camry po usednutí za volant nepřijde jako nějaké futuristické sci-fi.

Volím "déčko" na místě umístěném v krátkém voliči jízdních režimů, šlapu na pedál akcelerátoru a rozjíždím se. Kromě hlásku v mé hlavě, který na mě nadšeně křičí, že jsem dosáhl další mety a jedu na něco, na co jsem ještě nejel, je jízda.... jak to říct... ano, už to mám... je jízda úplně normální. Toyota Mirai jezdí pohodlně a tiše s příjemným zátahem odspodu tak, jak jsme zvyklí z jiných elektromobilů. Ono se vlastně nedalo moc co jiného čekat. Toyota Mirai je elektromobil. Jen se nedobíjí ze zásuvky, ale u plničky vodíku. Kdo někdy tankoval LPG nebo CNG, pro něj ani auto na vodík nebude při tankování nic nového. Ještě zmíním věc, kterou v jiném autě skutečně nezažijete, a která vás ubezpečí, že jste jeli autem na vodík. Při vystupování se zpoza auta za doprodu syčení vyvalila pára. Zda je to dobře, či nikoliv nechám na uvážení čtenářů, já osobně si vzpomněl na DeLorean z filmové trilogie Back to the Future.

Toyota Mirai je dle mého pohledu budoucnost, která kombinuje výhody jak elektromobilu, tak díky rychlosti tankování a dojezdu 650 km, konvenčního automobilu na fosilní paliva. Trochu mi u něj chybí výkon. Téměř 5 metrů dlouhá manažerská limuzína by měla být rychlejší, než elektromobily segmentu B. Svou, řekněme průměrnou dynamiku, však nahrazuje komfortem jak od podvozku, tak hlavně úžasným tichem, které doprovází jeho plavnou jízdu.