Jméno Perdana není na automobilové mapě ničím novým. Jmenoval se tak sedan, prodávaný od poloviny devadesátých let až do roku 2011, který byl přeznačeným a v několika směrech upraveným Mitsubishi Eterna (u nás známé jako Galant) sedmé generace. Nástupce také nebyl vyvinut vlastními silami, avšak místo Mitsubishi zaujala Honda. Perdana čtvrté generace je tak zvenku umě zamaskovanou Hondou Accord s pořadovým číslem osm, která je však úplně jiná než její evropská sestřička. Ačkoliv je tedy rodokmen vozu malinko zamotaný, důležité je vědět, že novinka Protonu je technicky vzato Honda.
Karosérie nicméně příbuznost umě skrývá, v přímém porovnání bychom dokonce řekli, že je hezčí než japonský originál. Přední části dominuje maska chladiče s výraznou chromovanou lištou, na níž přímo navazují hlavní světla s integrovanými LED diodami denního svícení. Hodně se designérům povedl tvar střechy, jejíž přechod ve víko kufru je velice elegantní. To se nedá úplně říct o zadních LED světlometech, možná až moc připomínajících Opel Insignia. Stejně jako vpředu nechybí výrazná chromovaná lišta. Hodně zajímavým detailem je difuzor s integrovanými falešnými koncovkami výfuku, které mají stejnou barvu jako zbytek karosérie. V automobilovém průmyslu dost ojedinělý prvek, i přes jejich reálnou nepoužitelnost. Perdana jezdí na 17palcových litých kolech a má na výběr z osmi barev karosérie.
Prvním místem, kde bystré oko pozná původní model, je interiér. Konkrétně jde o tvar palubní desky, typický pomyslnými dvěma úrovněmi a výraznou stříbrnou lištou ve spodní části. Také displej ve vrchní části je pozůstatkem po japonském modelu. Ve verzi se slabším motorem slouží čistě jako ukazatel hodin, silnější provedení jej používá jako navigaci. Hlavní obrazovka obou motorů je ale o něco níže, má 6,2 palce a je výstupem multimediálního systému s Bluetooth, USB i AUX konektivitou a šesti reproduktory. Čalounění sedadel je dle motoru polokožené nebo celokožené, klimatizace je v obou případech automatická dvouzónová, sedadlo řidiče má pak elektrické nastavování v osmi směrech. I když je ale výbava bohatá a béžové čalounění v kombinaci s dřevěným obložením u dražšího modelu vypadá efektně, je to právě kabina, která je tím nejspíše nejslabším místem vozu.
Pod kapotou jsou osvědčené motory i-VTEC od Hondy v kombinaci s pětistupňovým automatem stejného výrobce. Slabší dvoulitr má 156 koní a 189 Nm, o čtyři deci větší jednotka disponuje silou 181 koní a točivým momentem 222 Nm. Ze skladů japonského výrobce pochází rovněž hydraulický posilovač řízení, přední dvojité lichoběžníky, zadní víceprvková náprava nebo čtveřice kotoučových brzd. Pozůstatkem po vládním použití jsou rozměry, jimiž Perdana balancuje mezi vyšší střední třídou a luxusními vozy. Délka 4999 milimetrů je u „dvačtyřky“ díky bodykitu karosérie prodloužena na 5020 milimetrů, šířku 1845 milimetrů, výšku 1475 milimetrů a rozvor náprav 2800 milimetrů pak oba motory sdílejí.
K dispozici je pouze jediná výbava Premium, zahrnující vedle výše zmíněných položek také čtyři airbagy, parkovací kameru, přední a zadní parkovací senzory nebo tempomat. Cena za slabší dvoulitr je nejméně 113 888 riggitů (cca 668 000 korun), silnější motor vyjde na nejméně 138 888 riggitů (cca 815 000 korun). S takovým poměrem ceny a výbavy by si Proton jistě neměl problém najít zákazníky ani v Evropě, odkud se již před několika lety, s výjimkou Velké Británie, stáhl. Velkým otazníkem je nicméně kvalita plastů i relativní zastaralost techniky. Minimálně designem a velikostí vůz zaujme, na evropskou konkurenci v čele s třeba Audi A6 nebo BMW řady 5 to ale zkrátka nestačí.
