Jarní údržba auta je zbytečná? Víte co si v interiéru po zimě vozíte?

Určitě je přirozené, že první, čím začneme, je vnější očista, tedy umytí karoserie, kol, podvozku - zkrátka celého automobilu. Odborníci ovšem nedoporučují rovnou jet do automatické myčky. Spíše je na místě například využít ruční mytí, které je na řadě čerpacích stanic a v několika cyklech pomocí vysokého tlaku vody odstranit vše nežádoucí z karoserie. Teprve potom bychom měli zavítat mezi kartáče do myčky. Důvod? V opačném případě se nemusí v automatické lince smýt všechna sůl a drobné nečistoty, které pak vytvoří jakousi pastu, kterou kartáče mohou třít po laku a poškodit ho. Po umytí je vhodné pečlivě zkontrolovat lak, jeho poškození a zakonzervovat ho. Metod je více, ale nejlepší je nechat práci na odbornících v lakovnách nebo servisech.

Přirozeně, že stejně jako se postaráme o plechové části našeho čtyřkolového miláčka, nesmíme zapomenout ani na kontrolu a očištění brzd. Začneme jejich pečlivým vymytím, tedy vystříkáním vodou, protože nečistoty mezi brzdným kotoučem a destičkami je ničí. Kontrolu výšky brzdné plochy destiček považujeme za samozřejmost. Stejně jako v případě starších vozů promazání táhla ruční brzdy a její seřízení, aby zabírala na pátém až šestém zubu.

Lidé mají oči, a těmi jsou u auta okna a světlomety. Ty je tedy třeba umýt, a to v případě skel i zevnitř. S tím souvisí i nezbytná kontrola stěračů a jejich gumiček, které řidiči nejednou poničí tím, že se snaží namrzlý sníh setřít, místo škrabkou, právě stěrači. O důležitosti dobrého stavu stíracích lišt svědčí fakt, že při dlouhotrvajícím dešti musí gumičky setřít v součtu plochu rovnající se velikosti fotbalového hřiště.

Interiér auta dá většinou víc zabrat a vyžaduje více času než bychom možná očekávali. Řeč už byla o sklech. Nejen kuřáci způsobují, že na sklech se zevnitř usazuje kouř, mastnoty a nečistoty, které vytvářejí jakýsi tenký film. Ten zvláště v noci, při osvětlení od protijedoucích vozidel, zásadně zhoršuje výhled z vozu.

Zmínili jsme mastnoty, nečistoty na oknech a jak se jich zbavit. Další nebezpečí však čeká v potahových látkách, otvorech výdechů ventilace, rozvodu klimatizace nebo v koberečcích. Samozřejmě myslíme zdravotní nebezpečí. V sedačkách se například drží nečistoty a roztoči, klimatizace může být pro změnu zdrojem virů a bakterií. Stačí jen, že jsme během zimy byli nemocní. Klimatizace totiž bakterie a viry dovedou pojmout a po jejím spuštění je znovu rozšíří do ovzduší. Auta jsou obecně ideální́ živnou půdou pro bakterie, plísně a roztoce. Je v nich teplo, mnoho nečistot z jídla, bot a podobně. Takže paradoxně právě naše auto může být zdrojem různých zdravotních potíží.

Vhodný způsob ošetření interiéru je impregnace, a to nejen palubní desky, ale i všech dalších plastových dílů. Ty díky ní změknou, získají opět původní vzhled a navíc do nich budou nečistoty daleko hůře pronikat. 

Dalším vhodným postupem je tepování sedaček. Jde o speciální metodu hloubkového čištění čalounění účinným přístrojem, a to buď mokrou, nebo parní metodou. Z hlediska efektivity a úspory času je vhodnější parní metoda tepování, kdy s autem můžete odjet už po půl hodině od vyčištění. Horká pára navíc bezpečně zničí roztoče, alergeny i plísně.

Mokrá metoda se spíše hodí pro čištění v teplém počasí, protože je nutné auto větrat a nemůžete s ním okamžitě odjet. Horká pára si dokáže poradit i s nepříjemnými pachy v interiéru automobilu. Dokonce i odstraní zápach z cigaretového kouře. Hlavně ale bezpečně zničí alergeny, roztoče, bakterie, viry a plísně v interiéru. Takže ono přirovnání interiéru auta k záchodovému prkénku přestane platit.

S tím, co všechno se „zahnízdilo“ v našem autě během zimy, souvisí i nezbytnost pravidelného čištění klimatizace, výměny filtru, atd. Rozhodně ne později než jednou za dva roky je na místě tuhle práci přenechat odborníkům.

Nejinak je tomu v případě výměny kapalin, jako je motorový a případně převodový olej. To ostatní zvládneme sami. Jde například o kontrolu dalších kapalin – brzdové, vody v chladiči, ostřikovači… Když budete pod kapotou, rozhodně si všimněte, v jakém stavu jsou hadice, zda někde neprosakují.

Zcela stejně důkladně, jako se budeme dívat pod kapotu, bychom měli nahlédnout pod víko zavazadelníku. Co tam hledat? To, co tam na jaře a létě nepatří - zimní řetězy, lopatka, atd… Tato přebytečná kila musí pryč. A nezapomeňte také na střešní boxy anosiče. Vězte, že za každé kilo navíc platíte vy. Odborníci ÚAMK spočítali, že každých 100 kilogramů navíc zvýší spotřebu paliva až o 0,3 litru/100 km.

Jakkoliv se tento výčet může zdát rozsáhlý, stále není kompletní. Je totiž vhodné ještě překontrolovat tlak v pneumatikách, nebo si nechat změřit napětí akumulátoru, který dostává v létě opět pořádně zabrat. Seznam by vlastně mohl být téměř nekonečný, nicméně pokud motoristé udělají alespoň toto minimum, budou podle odborníků ÚAMK lépe připraveni na jarní a letní cestování.