V dnešní době levných osobních automobilů a husté sítě zastávek městské dopravy není cestování do práce ani za zábavou žádný problém. V dřívějších letech však museli lidé i podniky čelit problémům, jak efektivně přepravit lidi do práce a zároveň co nejméně mrhat financemi. Odpovědí pak mohly být autobusové návěsy, jakým byl i projekt Karosa NO 80.
Autobusové návěsy vznikají po světě již od dvacátých let dvacátého století, nicméně svůj největší rozmach zažívají až v období během a po druhé světové válce, kdy je nedostatek techniky a lidi je potřeba přepravovat co nejefektivněji. Výroba autobusových návěsů byla navíc jednoduchá, laciná a skýtala mnoho výhod, včetně možnosti návěs jednoduše odstavit a připojit za tahač třeba klasický valník či jiný návěs.
Ke konci čtyřicátých let však popularita autobusových návěsů opadá a to zejména v západních zemích, neboť se stále markantněji projevují jejich neduhy. Mezi ty patřil například nižší komfort, potřeba vícečlenné posádky (řidič v tahači a průvodčí v návěsu), horší manévrovatelnost a několikrát došlo i k samovolnému odpojení.
V jiných částech světa však autobusové návěsy zůstaly populární napříč celým dvacátým stoletím a v některých místech je možné zažít jízdu s nimi i dnes. Například Mnichov si objednal několik návěsů v roce 2013 a je připraven je v případě zhoršené dopravní situace uvést během chvíle do provozu. Jedná se tak o praktickou a ekonomicky výhodnou variantu, kdy k návěsu stačí sehnat pouze tahač.
Snaha o výrobu autobusového návěsu se dá najít i v historii Československa, konkrétně v roce 1958. Tehdy totiž bylo rozhodnuto o vývoji unifikované řady autobusů sestávající z autobusu Škoda SB, autobusu Škoda 706 RTO, kloubového autobusu Škoda RTO-K o délce 16 metrů, autobusového přívěsu Karosa B 50 a právě autobusového návěsu NO 80 (Návěs osobní).
Prototyp autobusového návěsu postaveného na konstrukci autobusu Škoda 706 RTO byl zhotoven ke konci roku 1960, následující rok byl představen odborné veřejnosti a následně nasazen do zkušebního provozu. Návěs byl 10550 mm dlouhý, 2400 mm široký, 2980 mm vysoký a vážil 5500 kilogramů.
V jeho útrobách obložených umakartem se nacházelo místo pro celkem 80 cestujících, přičemž 51 míst bylo určeno k sezení a 29 ke stání. Sedačky čalouněné umělou kůží byly rozmístěny po obou stranách návěsu a dovnitř se nastupovalo jedinými mechanickými dveřmi umístěnými v přední části návěsu. Pro vyšší komfort byl navíc návěs vybaven vlastním naftovým topením a rádiem.
Podobně jako u ostatních autobusových návěsů vyvíjených ve světě, i zde byl největší benefit v podobě univerzálnosti. Počítalo se tak se zájmem zejména ze strany podniků, které by pomocí návěsu svážely zaměstnance na vzdálenější místa a poté by za tahač připojily například návěs s materiálem. V potaz však byla brána i možnost nasazení u armády.
Ve stejné době se však v Karose pracovalo na novém autobusu řady Š, který nakonec dostal přednost a z plánované unifikované řady se tak sériové výroby dočkal pouze autobus Karosa RTO. Z ostatních modelů se dochovaly nanejvýš prototypy.
Podle hesla nic nazmar se však i prototypy nakonec dočkaly plného zapojení do "budování socialismu". Autobusový návěs NO 80 byl nejdříve ve zkušebním provozu několika podniků ČSAD a v roce 1962 byl natrvalo předán ČSAD Bratislava.
Zde se NO 80 osvědčil přesně tak, jak bylo původně zamýšleno. Byl totiž nasazen v okolí města Šaľa, kde vznikly chemické závody na výrobu hnojiv. Dlouhých 17 let tak tahač 706 RTTN nejdříve svážel zaměstnance v návěsu NO 80 a poté byl využíván v klasické nákladní přepravě.
Co se s NO 80 dělo od konce sedmdesátých let nemáme tušení, nicméně na přelomu tisíciletí se podařilo jeho vrak objevit na Slovensku a tak započala poměrně zdlouhavá, náročná a bezpochyby i nákladná renovace jeho celokovové polosamonosné karoserie. Veřejnosti pak byl představen spolu s renovovaným tahačem Škoda 706 RTTN v létě roku 2007 v Praze. V posledních letech se pak objevuje na různých akcích a je možné se s ním svézt v rámci vyhlídkových jízd.
Trh s novými automobily prošel za poslední roky poměrně turbulentním obdobím. Mizí mnoho tradičních modelů, řeší se emise a pozornost se soustředí na vozy typu SUV či elektromobily. Negativem je všeobecný nárůst cen nových aut a proto je skvělá zpráva, že zde existuje velké množství lehce ojetých automobilů, které jsou často o více, než třetinu levnější a nabízí mnoho prostoru za přijatelnou cenu. Přesně to je případ tohoto šikovně postaveného Mercedesu.
Každé vozidlo, se kterým vyrážíte na pozemní komunikace, musí mít sjednané alespoň nějaké pojištění. To se označuje jako povinné ručení a je klíčovou součástí odpovědného provozování motorového vozidla. Jeho sjednání je nejen zákonnou povinností, ale také ochranou před finančními následky potenciálních škod, proto si ho nezapomeňte sjednat a vybrat si nejen to nejvýhodnější, ale i nejlepší. Jak na to?
Jako žena motoristického novináře jsem si na místě spolujezdce vyslechla už nespočet monologů svého muže, když si nahlas komentoval výhody nebo naopak nedostatky jednotlivých vozů. Takový pohled na auto já bohužel nemám, takže nedokážu říct, kolik má pod kapotou koní nebo o jaký typ hybridu se jedná, ale mám mnoho svých postřehů, které jsem za dobu používání této krásné DS3 vypozorovala. Bude to tedy poněkud netradiční recenze.
Třetí generace modelu Audi Q3 přijíždí po sedmi letech s výrazným technologickým posunem. Nabídne micro-LED světla s desítkami tisíc pixelů, inteligentní páčky pod volantem i umělou inteligenci v infotainmentu. Kromě benzínu a dieselu nabídne také plug-in hybrid s dojezdem 120 km čistě na elektřinu. Do showroomů dorazí letos v říjnu, cena základní verze startuje v Německu na 44 600 eurech.
BMW vypustilo první technické detaily k nové generaci elektromobilu iX3 a nastavilo laťku vysoko. Dojezd přes 800 kilometrů, ultrarychlé nabíjení výkonem 400 kW a zcela nový softwarový mozek s názvem „Srdce radosti“. Premiéru chystá v září na autosalonu IAA.
Tesla rozšiřuje nabídku restylovaných Modelů S a X. Design téměř beze změn, ale dojezd i ceny míří nahoru. Novinkou jsou adaptivní světla, vylepšené odpružení a delší dojezd až 660 kilometrů. Američané si ale připlatí – až o 5 tisíc dolarů (cca 108 tisíc korun) více než dosud.