Policisté se snaží vyzrát na řidiče i drobné kriminálníky v ulicích mnoha způsoby, přičemž tím nejznámějším jsou služební vozy maskované za civilní. Dřív nebo později se však stejně rozkřikne, jak si na podobné vozy dávat pozor a jejich účinnost tak klesá. V USA však přišli s nápadem, který je prostý ale geniální.
Poznat neoznačené policejní auto v provozu není nijak snadné, přesto si pozorní lidé většinou všimnou kamery a majáků za čelním sklem, podezřele zatmavených oken či množství antén na střeše či kufru. V USA však přišli s nápadem, který je geniálně jednoduchý.
Policisté v New Yorku totiž využili skutečnosti, že jedním z nejčastějších aut na tamních silnicích jsou žluté taxíky Ford Crown Victoria, tedy prakticky ty samé vozy, jaké využívají policejní sbory takřka na celém území Spojených států.
Konverze běžného taxíku na policejní vůz tak vlastně není nijak složitá. Prakticky všechno potřebné vybavení, včetně světlometů se stroboskopy, sirén, vysílaček, nahrávacích zařízení, počítače, atd. stačí pouze přemístit ze starších služebních vozidel do žlutých taxíků a může se do ulic.
Policejní taxíky se od těch běžných na první pohled prakticky neliší. Na rozdíl od neoznačených policejních Crown Viců dokonce postrádají i pátrací světlomety, přední rám nebo světla v masce. Jediným poznávacím znamením tak může být pouze pár antén navíc na kufru a uniformovaný policista za volantem.
Nabízí se tak otázka, za jak dlouho se podobný trend dostane i do Evropy. V našich podmínkách je však téměř jisté, že by se tohle maskování okamžitě provalilo. Proč? Hned ze dvou prostých důvodů. Tím prvním je vozový park českých taxislužeb, které využívají vozidla různých značek, modelů i barev. Tím druhým pak skutečnost, že policejní taxíky by byly jedny z mála, které by jezdily podle předpisů.
Neopomenutelnou skutečností je ale také fakt, že by se dříve či později našli chytráci, kteří by si své taxíky upravovali po vzoru těch policejních. S rozsvícenými majáky a puštěnou sirénou by pak zneužívali práv vozidel s předností v jízdě a na silnicích by zavládl zmatek.
Do další recenze dorazila spalovací verze aktuální generace „céčka“ v praktické karoserii kombi, navíc s nájezdem necelých 50 tisíc kilometrů. S podobným nájezdem se hravě dostává pod hranici milionu, přestože původní cenovka byla výrazně vyšší. Jak si ale vede moderní interiér s velkým displejem? A neubírá snížený podvozek na komfortu?
Mini Cooper S není nejlevnější ani nejrychlejší hothatch na trhu, přesto patří mezi ty nejžádanější. Důvod je jednoduchý – styl, charisma, tradice a jízdní projev. Nestojí málo, ale jako 2 roky stará ojetina s nízkým nájezdem už může začít dávat smysl.