Německá města se soudí o zákaz dieselů, opravdu je to jediné řešení?

Na řešení problému jsou dva zásadně rozdílné pohledy. Jeden reprezentuje ministr dopravy SRN Alexander Dobrindt, společně se Sdružením automobilového průmyslu VDA a dalšími hospodářskými organizacemi. Sám spolkový ministr považuje za efektivnější než přijímat zákazy, začít s přísnými ekologickými pravidly pro vozidla, která jsou neustále v městském provozu: vozy taxi, autobusy nebo vozidla státní a městské správy. 

Oponenti tohoto postupu poukazují na to, že emise jsou sice trvale snižovány, jak nás ujišťují automobilky, stejně jako státní orgány - ve skutečnosti ale jen na papíře. Hovoří o tom reálná měření. Spolková agentury pro životní prostředí ve Stuttgartu upozornila již v roce 2016 na negativní rekord zhoršení kvality vzduchu v Německu. Konkrétně pak ve Stuttgartu naměřili:  82 mikrogramů částic na metr krychlový v ulici Am Neckartor, přičemž ve 35 hodinách byly zaznamenány mnohonásobně vyšší limity, přes 200 mikrogramů. Také na Hohenheimerstraße průměrné zatížení dosáhlo 76 mikrogramů/metr krychlový, ovšem hodnota 200 mikrogramů byla několikrát překročena. A co říká zákon? Povolená hodnota činí maximálně 40 mikrogramů na metr krychlový.

Proto hlavní město Bádenska-Württemberska rozhodlo od roku 2018 o zákazu vjezdu starších dieselových vozidel do centra. Spolková vláda s tímto krokem souhlasí a navrhla zákaz vjezdu do center autům s dieselovými motory, které nesplňují normu Euro 6. Spolková vláda zároveň poukazuje na to, že definitivní rozhodnutí je na spolkových orgánech. 

Nejde o ojedinělou snahu. Věc postoupila dál. V řadě měst přijaly samosprávy rozhodnutí o zlepšení stavu ovzduší, ale neplní je. Jsou tedy například ekologickými organizacemi žalovány. Tak musí například v Bádensku-Württembersku správa jeho hlavního města vysvětlit správnímu soudu ve Stuttgartu do konce února, jak chtějí udržitelným způsobem zlepšit ovzduší ve městě. Množství emisí a množství polétavých částic totiž významně převyšuje městem schválenou povolenou míru a jsou dlouhodobě příliš vysoké.

Podobně soudní cestou postupovali poslanci a ekologické organizace i v Hamburku. Místní Vyšší správní soud uložil předložit do konce června 2017 nový plán zlepšení ovzduší v Hamburku, který by ukázal, jaká opatření co nejrychleji sníží mezní hodnoty oxid dusíku a prachových částic.

Další cestu, jak změnit situaci a zlepšit životní prostředí ve městech, vidí mnozí v zavedení tak zvaných modrých plaket. Podle plánů spolkového ministra životního prostředí Barbara Hendricks by měla být zavedena jedna modrá plaketa doplňující stávající červené, žluté a zelené. Získat by je mohly pouze vozy splňující emisní normu Euro 6. Ta by je pak opravňovala pro vjezd do center vybraných měst a obcí. Nejde o novinku. Ministerstvo životního prostředí předpokládalo zavedení modré plakety už v srpnu 2016, nyní se hovoří o konci roku 2017. Proč tak opatrné kroky a oddalování?

Dokonce i „umírněná cesta“ modrých plaket, která nezakazuje obecně diesely a dovoluje vjezd dieselům s Euro 6, má velké dopady. Přepokládá, že do center měst nevjede celkem 13 milionů dieselů. Takový je totiž v Německu počet vozidel se vznětovými motory splňujícími normu Euro 5.

Na tento fakt, tedy nezaviněné omezení majitelů dieselových starších vozidel, upozorňuje jak spolkový ministr dopravy Dobrint, tak mnozí další. Mnichovský právník Markus Klamert uvádí, že zákazem vjezdu do center může majitelům vozů s Euro 5 vzniknout nárok na finanční náhradu od automobilek nebo prodejců automobilů. Ovšem jen v tom případě, že „výrobce či distributor mohl v okamžiku prodeje vědět nebo mít informace, že modrá plaketa bude zavedena, a jaké důsledky to bude mít pro kupce vozu“. Jedná se tedy o nárok na náhradu v případě „je-li hodnota nebo použitelnost vozu s novou normou výrazně snížena“. Samozřejmě zaznívají i názory, že je na místě podíl státu při této kompenzaci.

Jak ukazuje situace v Německu, jde o závažný problém s vysokými předpokládanými náklady. A žádnou útěchou pro SRN není, že stejný problém s redukcí oxidů dusíku a polétavých částic mají i další země Evropské unie. V případě oxidů dusíku Evropská komise od roku 2010 eviduje 17 členských států, které překračují povolené limity. Přičemž řízení pro porušení práva bylo zahájeno proti Velké Británii, Portugalsku, Itálii, Španělsku i Francii a zmíněnému Německu. V následujícím období pak dané země mohou očekávat finanční sankce za neplnění norem ohledně ochrany ovzduší. Tlak na rychlé a zásadní řešení tak míří od občanů, zástupců měst a aglomerací až po orgány EU.