Sartre - přeprava budoucnosti ve vláčcích za náklaďákem

Ambiciózní projekt počítá s kooperaci mezi vozy. Vepředu bude vždy nějaký zkušený řidič, mluví se například o řidičích náklaďáků a kamionů. Ten, respektive jeho vůz, bude vybaven speciálním komunikačním zařízením, díky kterému bude možné v těsném závěsu za ním seřadit několik dalších aut.

Vozy za ním pojedou v těsném rozestupu a po připojení se do autovlaku řidič předá kontrolu nad vozidlem systému, přesněji tedy řidiči vepředu. Díky intenzivní komunikaci budou ostatní vozy přidávat, brzdit i zatáčet samy.

Díky těsnému semknutí se navíc eliminuje část odporu vzduchu, při dálničních rychlostech by tak mohlo jít až do pětinovou úsporu energie.

Ve chvíli, kdy bude chtít řidič autovlak opustit, jen to sdělí svému vozu přes komunikační rozhraní, vozy kolem něj se trochu rozestoupí, řidič vyjede do vedlejšího pruhu a mezera se zase zacelí.

Krásné na systému je, že nevyžaduje žádné hromadné úpravy všech vozů. Kdo systém ve voze nemá, jezdil by stejně jako dosud, kdo jej ve svém autě mít bude, zapojí se.

Riziko tkví v nehodě prvního řidiče. Ten nebude mít možnost odpočívat jako řidiči za ním, bude řídit jako dosud, navíc s vědomím, že na jeho pokynech jsou závislé další vozy. Otázkou je jak zajistit, že ani při panickém brzdění se auta vzájemně neposráží a co v případě nehody prvního z vozů.