Společnost Jawa, sídlící v Týnci nad Sázavou, je mezi lidmi známá hlavně jako nejstarší stále fungující československá společnost zabývající se výrobou motocyklů. V jejím portfoliu toho však bylo mnohem více.
Nejprve se totiž tato společnost zaměřovala na zbraně, které nejprve repasovala a později i vyráběla- Poté přišly na řadu motocykly, které byly vyráběny díky licenci zakoupené od firmy Wanderer. Díky tomu společnost ušetřila čas i finance na vývoji a mohla lidem nabídnout osvědčené a spolehlivé stroje za přívětivou cenu. A lidé si tyto stroje zamilovali.
V návaznosti na tento úspěch se společnost pustila i do výroby automobilů, které měly být opět kvalitní a masově dostupné. I proto zvolila automobilka k vývoji vlastního vozu osvědčený postup s koupí licence na zahraniční vůz.
Bohužel se však automobily Jawa nesetkaly v předválečném období s příliš velkým úspěchem. Po válce pak, podobně jako ostatní společnosti, utrpěla Jawa změnou režimu a veškeré větší ambice zmizely v propadlišti dějin.
V padesátých letech však znovu ožil nápad na stavbu lidového vozu, který by mohl motorizovat Československo. Znovu tedy došlo na hledání vhodného vzoru, podle kterého by mohl být nový automobil značky Jawa postaven. A tím vzorem se nakonec stalo BMW Isetta, které si technici z Jawy dokonce pořídili a důkladně ho zkoumali.
Na vývoji tzv. Jawamobilu však nepracovalo jen v závodech Jawa. Na stavbě se podílelo i Velodružstvo - vývojová dílna v Dolech u Nového Hrádku, Komunální podnik v Sadské a Kovona Karviná. O návrh karoserie se postaral samotný pan Sodomka z bývalé karosárny Sodomka, která vytvářela karoserie pro domácí (Tatra, Praga, Škoda) i zahraniční (Bugatti, Lancia, Rolls-Royce) vozy. Po revoluci se však z karosárny Sodomka stala Karosa.
Podle webu motomagazin mělo vzniknout celkem pět vozítek Jawa Motorex. Prvním byl prototyp, který vznikl v dílně pana Sodomky již v roce 1955. Následně byly vyrobeny dva plechové vozy a dva laminátové vozy. Zatímco laminátové vozy byly stejné, plechové se od sebe odlišovaly interiérem. První byl polstrovaný a sloužil k testovacím jízdám. Druhý byl pouze spartánský a jeho účelů neznáme.
Inspirace Isettou je na fotografiích Motorexu dobře vidět. Nejpatrnějším společným znakem je bezpochyby způsob nastupování, kdy se podobně jako u Isetty odklápí prakticky celá přední část vozu. Na rozdíl od BMW však Motorex nedisponoval odklápěcím volantem - ten byl byl totiž chráněn patentem.
Uvnitř byl Motorexu byla čtyři sedadla ve dvou řadách, přičemž zadní dvě sedačky byly určeny spíše pro děti. Za cestujícími se nacházel menší zavazadlový prostor a v úplné zádi vozu byl umístěn motor, kterým mohl být buď agregát Jawa 350 nebo ČZM 350.
Proč k sériové výrobě vozítka Motorex / Jawamobil nikdy nedošlo bohužel nevíme, nicméně zřejmě to bude mít něco společného s tehdejší dobou a režimem. Prototypy se však nikam neztratily. Byly nabídnuty vybraným zaměstnancům k prodeji a dodnes někde stojí a tiše čekají na renovaci a obnovení zašlé slávy posledního pokusu o automobily značky Jawa.