Sověti vytvořili v padesátých a šedesátých letech spousty zajímavých vozů. Bohužel komunistická vláda těmto projektům příliš nepřála, možnosti konstruktérů byly často velmi omezené, stejně jako počet vyrobených kusů. Jedním z automobilů s podobně těžkou a zajímavou historií je i ZIL 112S.
ZIL-112S až nápadně připomíná Ferrari 250. Šasi bylo tvořeno klasickým trubkovým rámem se sklolaminátovou karoserií. Spolu s postranními výfuky působil vůz opravdu sportovním dojmem. Nejvíce inovativních prvků se ale ukrývalo uvnitř vozu. ZIL-112S měl jako první auto v Sovětském svazu kotoučové brzdy, diferenciál s omezenou svorností a radiální pneumatiky. Do té doby se mohlo o těchto technických vymoženostech sovětským silničním vozům pouze zdát.
Mnoho dílů bylo použito z jiných automobilů, i když nepatrně upravených. Vývoj takových strojů neměl v SSSR prioritu a nebylo na něj vynakládáno tolik peněz, kolik by bylo potřeba. Nejvíce se používaly součástky z vozů ZiS-110 a ZiL-111. Jednou z nich byla i třístupňová převodovka, ve které se dokonce dali velice jednoduše měnit stálé převody, podle trati, na které měl vůz jet. Celý vůz vážil 1330 kilogramů a z celkových dvou kusů, byl ten první vyroben v roce 1961. Ptáte se, s jakým motorem?
První kus byl osazen motorem z limuzíny ZIL 111 o obsahu 5980 ccm. Ten spolu se čtyřmi karburátory propůjčoval vozu výkon 230 koní. Zrychlení z 0-100 mělo být otázkou 9 vteřin a maximální rychlost měla být 260 km/h. I když se tato rychlost nemusí zdát v dnešní době příliš vysoká, vzhledem ke konstrukci automobilu, slabým brzdám, nepřesnému řízení a žádným bezpečnostním prvkům v Sovětském svazu v šedesátých letech se jednalo o opravdu extrémní rychlost.
První pokus o rychlostní rekord se měl uskutečnit na jezeře Baskunčak v roce 1962. Bohužel v té době silně pršelo a jezero nebylo úplně vyschlé na to, aby vůz zvládl rychlost větší než 230 km/h.
Druhý, modrý, kus byl osazen osmiválcem o objemu sedm litrů. Výkon se zvedl na 270 koní a spolu s ním i maxímální rychlost - 270 km/h. Tento model byl opatřen ochranným rámem a účastnil se několika závodů, ve kterých stanovil údajně pět rychlostní rekordů tehdejší SSSR. Pro stanovení nového rychlostního rekordu byla dokonce vystavěna nová čtrnáctikilometrová dráha na testovacím polygonu v Dmitrově. Bohužel, dříve než se stihl uskutečnit pokus o rekord, začala zima a testovací dráhu pokryl sníh. Během zimy však vedení automobilky ZIL rozhodlo, že do motorsportu investovat peníze nebude a celý projekt ZIL-112S byl ukončen.
Podle dostupných zdrojů skončili oba zrenovované kusy v dobrých rukách. Ten první v motoristickém muzeu v Rize, ten druhý v soukromé sbírce ve Švédsku.
Modely úspěšné automobilky Cupra prošly v nedávné době faceliftem, který se týká i pohledného kombíku Leon Sportstourer. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná jen o lehké omlazení designu, jak to u faceliftů bývá zvykem, jenže to je omyl. Změněna byla jedna velice podstatná věc, která tento sportovní kombík posunula do vyšší ligy.
Extrémní výkon přes 1.000 kW byl na běžný provoz až příliš – alespoň podle Xiaomi, které svůj hypersedan SU7 Ultra softwarově omezilo. Po silné kritice uživatelů ale automobilka otočila a výkon hodlá znovu uvolnit. Informoval web Carnewschina.
Do naší recenze tento týden zavítala modernizovaná Toyota ProAce Verso v prodloužené verzi L2, která vychytala drobné nedostatky starší verze. Jedná se o víceúčelového parťáka, který je překvapivě komfortní. Početnější rodiny, které si nemohou dovolit Multivan či Mercedes-Benz třídy V, budou dost možná překvapeni, že se jedná o konkurenceschopného rivala.
S příchodem elekromobility jsme byli svědky vzniku hned několika opravdu rychlých aut na baterky, která na semaforu sice potrápila kde jaký supersport, ale při řízení chyběly emoce a ani v zatáčkách to mnohdy nebyla moc zábava. Rychlost zkrátka neznamená automaticky zábavu a proto vznikl Ioniq 5 N, který se rozhodl zbořit mýty o tom, že elektromobil nemůže být zábavný. Jak se to podařilo?