Sověti vytvořili v padesátých a šedesátých letech spousty zajímavých vozů. Bohužel komunistická vláda těmto projektům příliš nepřála, možnosti konstruktérů byly často velmi omezené, stejně jako počet vyrobených kusů. Jedním z automobilů s podobně těžkou a zajímavou historií je i ZIL 112S.
ZIL-112S až nápadně připomíná Ferrari 250. Šasi bylo tvořeno klasickým trubkovým rámem se sklolaminátovou karoserií. Spolu s postranními výfuky působil vůz opravdu sportovním dojmem. Nejvíce inovativních prvků se ale ukrývalo uvnitř vozu. ZIL-112S měl jako první auto v Sovětském svazu kotoučové brzdy, diferenciál s omezenou svorností a radiální pneumatiky. Do té doby se mohlo o těchto technických vymoženostech sovětským silničním vozům pouze zdát.
Mnoho dílů bylo použito z jiných automobilů, i když nepatrně upravených. Vývoj takových strojů neměl v SSSR prioritu a nebylo na něj vynakládáno tolik peněz, kolik by bylo potřeba. Nejvíce se používaly součástky z vozů ZiS-110 a ZiL-111. Jednou z nich byla i třístupňová převodovka, ve které se dokonce dali velice jednoduše měnit stálé převody, podle trati, na které měl vůz jet. Celý vůz vážil 1330 kilogramů a z celkových dvou kusů, byl ten první vyroben v roce 1961. Ptáte se, s jakým motorem?
První kus byl osazen motorem z limuzíny ZIL 111 o obsahu 5980 ccm. Ten spolu se čtyřmi karburátory propůjčoval vozu výkon 230 koní. Zrychlení z 0-100 mělo být otázkou 9 vteřin a maximální rychlost měla být 260 km/h. I když se tato rychlost nemusí zdát v dnešní době příliš vysoká, vzhledem ke konstrukci automobilu, slabým brzdám, nepřesnému řízení a žádným bezpečnostním prvkům v Sovětském svazu v šedesátých letech se jednalo o opravdu extrémní rychlost.
První pokus o rychlostní rekord se měl uskutečnit na jezeře Baskunčak v roce 1962. Bohužel v té době silně pršelo a jezero nebylo úplně vyschlé na to, aby vůz zvládl rychlost větší než 230 km/h.
Druhý, modrý, kus byl osazen osmiválcem o objemu sedm litrů. Výkon se zvedl na 270 koní a spolu s ním i maxímální rychlost - 270 km/h. Tento model byl opatřen ochranným rámem a účastnil se několika závodů, ve kterých stanovil údajně pět rychlostní rekordů tehdejší SSSR. Pro stanovení nového rychlostního rekordu byla dokonce vystavěna nová čtrnáctikilometrová dráha na testovacím polygonu v Dmitrově. Bohužel, dříve než se stihl uskutečnit pokus o rekord, začala zima a testovací dráhu pokryl sníh. Během zimy však vedení automobilky ZIL rozhodlo, že do motorsportu investovat peníze nebude a celý projekt ZIL-112S byl ukončen.
Podle dostupných zdrojů skončili oba zrenovované kusy v dobrých rukách. Ten první v motoristickém muzeu v Rize, ten druhý v soukromé sbírce ve Švédsku.
Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto představila světu svůj nejnovější crossover, Škoda Epiq. Nejdostupnější elektrické auto značky se dosud ukazovalo pouze jako designová studie, nyní se ale Epiq představil v Mnichově po boku dalších koncernových kompaktních crossoverů koncernu Volkswagen. Přestože detaily ohledně výbavy a cen zůstávají tajemstvím, víme, že cena by měla začínat na částce kolem 600 000 Kč. Sériová výroba započne už příští rok.
Minulý týden nám dělalo společnost velice příjemné SUV, které skvěle vypadá, výborně jezdí, má rozumný nájezd kilometrů a nestojí majlant. Potěší především řidiče, kteří si potrpí na špičkovou ergonomii, nízkou spotřebu a velmi dobré jízdní vlastnosti. Má to vůbec nějaký háček?
Kodiaq druhé generace už nějaký čas brázdí české silnice a tak se na trhu s ojetými vozy začaly objevovat první vlaštovky. Jednu takovou jsme si v nejnižší výbavě Selection vybrali do naší dnešní recenze. Jedná se o roční auto z Mototechny s nájezdem necelých 27 tisíc kilometrů za 940 tisíc, což je proti ceně nového vozu aktuálně úspora přes 250 tisíc korun. Má to nějaký háček?
Do dnešní recenze dorazil Elroq, který si v prodejích vede od uvedení na trh velmi dobře. Většinou testujeme auta v nejvyšších výbavách, ale tentokrát jsme záměrně do testu vzali co možná nejlevnější provedení, abychom zjistili, zda-li základní verze v testu obstojí.