Vzhled
Jelikož test vozu Hyundai Bayon byl na našich stránkách zveřejněný asi před týdnem, není potřeba znovu opakovat to, co již bylo řečeno, ale podíváme se na podstatnější změny.
Dnes popisovaný vůz je lakovaný v barvě Mangrove Green Pearl s černou střechou. Musím uznat, že díky této barevné kombinaci Bayon prokoukl, vypadá výrazně lépe, než předchozí vůz, který byl celý v modré barvě.
Ač přední část Bayona stále připomíná znuděného sumce, dvoubarevné lakování mu velmi prospělo. Na předchozího modrého Bayona jsem slyšel poznámky ve stylu "měl by aspirovat na titul Nejškodlivější auto roku". U tohoto dvoubarevného provedení jsem především od ženy slyšel, že se jí malý Hyundai docela líbí. Proto bych si dovolil upravit staré rčení "kola dělají auto" na nové rčení "barva dělá auto".
Vzhled je velice individuální záležitost, a proto nelze říct jednoznačně, že Hyundai Bayon není hezké auto. Co ale jednoznačně říci lze, je to, že Hyundai Bayon je jedním z nejvýraznějších vozů na trhu. A ve dvoubarevném provedení je jeho vzhled ještě o fous výraznější.
Uvnitř
Hlavním rozdílem je jiný infotainmentu. Ve dříve testovaném Bayonu byl 8palcový dotykový displej bez integrované navigace s "podporou" android auto, se kterým jsem byl po uživatelské stránce velice nespokojen. V současném voze se nachází integrovaná navigace s 10,25" dotykovým displejem infotainmentu. Rád bych řekl, že je tato navigace lepší než v levnější verzi, kde "funguje" přes android auto a věčně se seká. Ano, lepší je, ale stále není dobrá. Sice se neseká, ale její grafika je strašná. Požadovanou cestu ukazuje v zelené barvě, na zeleně zbarvené silnici, tudíž při letmém pohledu není dobře patrné, kudy má řidič vlastně jet. Opravdu nechápu čím myslel ten, kdo toto navrhl.
Další velkou změnou je ovládání automatické klimatizace. Namísto skvělých otočných ovladačů jsou zde dva přepínače na nastavení teploty a regulaci ventilátoru. Mezi nimi je malý displej a vespod 9 tlačítek. Ovládání je poměrně intuitivní, ale trojice otočných ovladačů v levnější verzi je lepší.
Jinak uvnitř je to stále takové, jaké to má být. I přes kompaktní vnější rozměry je uvnitř místa dost. A to jak v první řadě, ve druhé, tak i v zavazadlovém prostoru, který nabízí v základu 411 litrů objemu a po sklopení zadních sedadel se do Bayonu naskládá až 1205 litrů. Jen pod podlahou zavazadlového prostoru je v případě mild hybridu méně místa, jelikož část padla za oběť baterii.
Hyundai Bayon je ve většině případů dostatečně praktický. Avšak někdy jeho vnitřní rozměry nestačí. Během testu jsem jel s manželkou a 7 měsíčním synem na hory. Bohužel, aby se do vozu vešly moje lyže, musel jsem sklopit menší část zadních opěradel dělených 60:40 a také přední sedadlo posunout úplně dopředu a opěradlo také sklopit směr palubní deska, tím pádem se již jako sedačka pro pasažéra použít nedala. Pak už se do Bayonu lyže vešly. Jenomže na 60% zbylé zadní lavice je nereálné dát autosedačku a jakkoliv velkého, či malého dospělého člověka. Tudíž na hory se jelo bez lyží.
Vrchol nabídky
Pod kapotou vrcholného Hyundai Bayon se nachází přeplňovaný zážehový tříválec 1.0 T-GDI kombinovaný se 48V mild hybridním pohonem. Výkon 88 kW (120 koní) od 6000 ot./min a točivý moment 200 N.m. dostupný mezi 2000 a 3500 ot./min. putují na kola přední nápravy přes 7 stupňovou dvousložkovou automatickou převodovku DCT.
V reálu lepší než na papíře
Na papíře vypadá rozdíl mezi slabším a silnějším "litrem" téměř zanedbatelně. Zrychlení z 0 na 100 km/h lepší o 0,3 s a maximální rychlost vyšší o 2 km/h ve prospěch o 20 koní silnějšího motoru se můžou jevit jako zbytečný příplatek. Ale realita je úplně jiná. Nevím, jak se to konstruktérům podařilo, ale tříválec v testovaném mild hybridu s automatem působil daleko svižnějším tempem a zároveň byl pocitově daleko kultivovanější. U 100 koňové verze jsem s láskou vzpomínal na 1.0 TSI od VW, ale zde mi celkový projev pohonné jednotky přijde ještě o fous lepší než u německého konkurenta.
Slušný motor s dobrou převodovkou je kombinován s dobře naladěným podvozkem. Díky tomu je celkový výsledný jízdní dojem výborný. Jízda je komfortní a jízdní vlastnosti vyspělejší než co napovídají vnější rozměry. S čistým svědomím bych jízdní projev vrcholného Hyundai Bayon přirovnal k o jednu třídu větším a dvě třídy dražším vozům.
Spotřeba
Testovaný vůz jezdil po městě v průměru za 5,5 litrů. Také po okresních silnicích při dodržování zákonných rychlostních limitů není problém dostat se na 5,5 litru. Trochu horší, ale ne o moc, je to s jízdou na dálnici. Bayon při 130 km/h točí na sedmý rychlostní stupeň 2950 ot./min a spotřebuje 6,8 litrů na 100 km. Na zasněžených horských silnicích spotřeba stoupla přes 10 litrů na 100 km.
Na konci testu byla průměrná spotřeba 6,3 litrů na 100 km. Neudělat si výlet do hor, zcela jistě by nebyl problém vejít se do 6 litrů na 100 km. Což vzhledem k venkovním nízkým teplotám považuji za skvělý výsledek.
Cena
Testované provedení je úplný vrchol nabídky. Včetně příplatkové výbavy, kde někdejší položka je automatická převodovka, stojí bezmála 650 000 Kč.
Závěr
Hyundai Bayon ve vrcholné specifikaci je výrazně lepší vůz, než jakým byl minule testovaný model ze středu ceníkového pole. Nabízí nejen lepší výbavu, ale hlavně daleko lepší dynamické vlastnosti i lepší kultivovanost.
Pokud se vám líbí poněkud kontroverzní vzhled, pak vám Bayon ve vrcholné verzi můžu s čistým svědomím doporučit. Je opravdu dobrý.
Plusy:
- Mild hybrid s DCT jede daleko lépe než slabší 1,0 T-GDI v manuálu
- výbava
- spotřeba
Mínusy:
- grafika navigace, zelená na zelené? Kdo to vymyslel?
- není to auto na lyže
- kontroverzní vzhled
-
Typ motoru:
Přeplňovaný R3 + Mild Hybrid
Palivo:
Benzín
Zdvihový objem:
998 ccm
Výkon:
88 kW (120 k)
Točivý moment:
172 N.m-
Převodovka:
A7
Poháněná kola:
přední
Délka:
4180 mm
Šířka:
1775 mm
Výška:
1490 mm
Rozvor:
2580 mm
Zavazadlový prostor:
411 / 1205 litrů
Provozní hmotnost:
1255kg
V-max:
185 km/h
0-100 km/h:
10,4 s
Spotřeba
6,3 l / 100 km