V osmdesátých letech vládl segmentu malých automobilů Renault 5, nahradit ho tak v roce 1990 úplně novým autem nebyl jednoduchý cíl. Francouzi si však na vozu se jménem Clio dali opravdu hodně záležet, stánek Renaultu na pařížském autosalonu v roce 1990 tak zdobil už tehdy jeden z lídrů segmentu malých automobilů. Cílem manažerů pak nebylo jen nahradit předchozí úspěšný vůz, ale také zaujmout mladší a ženské publikum. To už před Cliem totiž udělali soupeří od Peugeotu (205) a Citroënu (AX), Renault pak k tomu využil i unikátní reklamní kampaň Nicole et Papa. Ta po osm let přinášela televizní spoty (jeden každý rok životního cyklu vozu), mapující vztah mladé ženy a jejího otce. Jedním z hlavních aktérů pak bylo samozřejmě Clio.
Nebyla to ale jen reklamní kampaň, čím na sebe 3,71 metru dlouhé Clio strhávalo pozornost. Od jeho představení totiž žádný model s diamantem ve znaku nedostal číselné označení. Zaujala rovněž výbava, v níž se objevily například přední airbagy, klimatizace, vyhřívaná zrcátka s elektrickým ovládáním, alarm nebo posilovač řízení. To byly začátkem devadesátých let prvky, typické spíše pro vozy vyšších tříd. Kvality novinky pak potvrdili i odborníci, jenž Cliu udělili titul Evropské Auto roku 1991. Ve stejném roce se na trh dostala rovněž vrcholná verze Baccara s koženým čalouněním sedadel a dveří, dřevěnou hlavicí řadící páky a především ovládáním audiosystému pod volantem. Prvek typický pro dnešní vozy, tehdy v segmentu malých aut slavící velkou premiéru.
Tří- nebo pětidveřový hatchback se nabízel s celou řádkou benzínových motorů (objem 1.2, 1.4, 1.7, 1.8 nebo 2.0 litru) a jedním atmosférickým dieselem, mezi nimiž vynikala především sportovní provedení. Nejslabší RSi disponovalo osmnáctistovkou o výkonu 80 kW (109 k) a později 79 kW (107 k), mnohem potentnější však bylo provedení 16S se šestnáctiventilovou osmnáctistovkou o výkonu 99 kW (135 k). Na úplném vrcholu pak stálo Clio Williams, vytvořené ve spolupráci s týmem Williams, kterému Renault v té době dodával pohonné jednotky. Ikona s dvoulitrovým čtyřválcem o výkonu 108 kW (147 k) se představila v roce 1994 a modrým lakem karosérie se zlatými koly dokázala zaujmout hned na první pohled. Ještě více se pak líbily jízdní vlastnosti, vždyť mnozí Clio Williams považují dodnes za nejlepší ostrý hatchback. Celkem se vyrobilo kolem 12 tisíc kusů této verze, mnoho z nich ale posloužilo jako základ závodnímu speciálu. To ostatně platí i pro další sportovní varianty. Trochu exotikou je elektrické provedení z roku 1992. První generace prodělal dva facelifty, první čtyři roky po premiéře a druhý za dalších 24 měsíců.
Druhá generace z roku 1998 se výrazně zakulatila a přinesla další, v segmentu malých aut do té doby nevídané, prvky. Ve vrcholných specifikacích se vedle čelních airbagů objevily i dva boční nafukovací vaky (prvenství mezi malými auty) a úchyty Isofix (prvenství v rámci Renaultu). V kombinaci se standardním ABS a pevnější konstrukcí karosérie tak asi nepřekvapí čtyři hvězdičky v nárazových testech Euro NCAP a někdejší titul nejbezpečnějšího malého auta na trhu. Vedle bezpečnosti se oproti předchůdci výrazně zvedla také prostornost kabiny, zákazníci už totiž nechtěli jen malé auto do města, ale malé rodinné auto. Clio s pořadovým číslem dva tak narostlo o podstatných 64 milimetrů do délky a 14 milimetrů do šířky. Ruku v ruce s prostorem šla i vyšší pocitová kvalita kabiny, vrcholící u luxusní výbavy Initiale.
Paleta pohonných jednotek byla opět hodně rozmanitá a obsahovala také velké množství šestnáctiventilových motorů. Ty měly objem 1.2, 1.4, 1.6 i 2.0 litru, v posledním případě se však jednalo o motorizace, vyhrazené vrcholnému provedení od Renaultsportu. Logo divize z Dieppe se na malém hatchbacku objevilo vůbec poprvé a znamenalo nejprve 126 kW (172 k) a po faceliftu v roce 2004 134 kW (182 k). Poprvé se také u Clia objevila verze Trophy i možnost, připlatit si za podvozek Cup. Ano, oboje najdete také v ceníku dnešního Clia RS. Naprostý vrchol nejen modelové řady, ale možná i tehdejší palety Renaultu, představovalo Clio Sport V6. To tedy se standardním modelem mělo společného pramálo, ven totiž putovaly zadní sedačky, karosérie byla mohutně rozšířená a především – pohonná jednotka se přesunula na místo po chybějících místech. Tím motorem byl navíc třílitrový šestiválec o výkonu nejprve 166 kW (226 k) a po faceliftu 187 kW (254 k). Výhradně šestistupňový manuál přenášel sílu na zadní kola a nic podobného od té doby u Renaultu, ani jinde, v sériové podobě nevzniklo.
Zpět na zem nás přenesou naftové motory, u nichž se v provedení 1.9 dTi poprvé objevilo turbodmychadlo. Mnohem důležitější ale bylo uvedení 1.5 dCi v roce 2001, disponující přímým vstřikováním paliva common-rail. To potlačilo nepříjemný hluk a vibrace a naopak zlepšilo celkovou výkonnost motoru. Patnáctistovka se nakonec objevila v několika výkonových variantách, před jejím představím pak v nabídce figurovala i atmosférická devatenáctistovka. Prvního velkého faceliftu se Clio druhé generace dočkalo v roce 2001, kdy došlo vedle zmíněných naftových agregátů dCi také na výraznější design a hodnotnější interiér. S označením Campus (na některých trzích Storia) pak toto provedení pokračovalo i po uvedení Clia třetí generace, a to až do roku 2012. Dočkalo se dokonce dvou modernizací a užitkové verze Van. Ještě pozoruhodnější je pak kariéra vozu v Latinské Americe, kde se po implementaci nového designového jazyka značky prodává s označením Mercosur dodnes. Minimálně stejně zajímavou položku v historii této verze tvoří sedan s označením Clio Symbol (někde Clio Sedan), u nás známý jako Thalia. Poprvé se objevil v roce 1999, technicky i stylisticky kopíroval Clio a ve výrobě vydržel až do roku 2008, kdy přišla druhá Thalia.
Ve třetí generaci Clio (v Japonsku známé jako Lutecia) opět přidalo na dospělosti a posunulo se blíže modelům vyšších segmentů. Premiéru tří- nebo pětidveřového hatchbacku viděl frankfurtský autosalon 2005 a oproti předchůdci pak zase narostla délka, tentokrát o 213 milimetrů. S téměř čtyřmi metry se tak Clio stalo jedním z největších aut svého segmentu. Zopakovat se povedlo úspěch první generace, trojka si tak odvezla titul Evropské Auto roku 2006 a jako první auto v historii dokázalo ocenění obhájit. Mnohem důležitější se ale nakonec ukázalo být pět hvězdiček v nárazových testech Euro NCAP, na nichž mají lví podíl bezpečnostní prvky z vyšších tříd. Tam ostatně patří i některé další technologie, například světlomety s přisvěcováním do zatáček nebo otevírání a startování hands-free kartou.
Ženevský autosalon v roce 2007 hostil světovou premiéru konceptu Grand Tour, prvního kombi v historii modelu. Jen několik měsíců na to se vůz se základním objemem kufru 439 litrů objevil v sériové produkci a stal se jedním z mála konkurentů Fabie Combi. Z nabídky naopak zmizel sedan Thalia, který se od Clia odlišil stylisticky i technicky a stal se někdejším nejlevnějším vozem na našem trhu. Motorová paleta třetího Clia byla opět velmi bohatá, všechny benzínové motory (objem 1.2, 1.4, 1.6 nebo 2.0 litru) pak dostaly šestnáctiventilovou techniku. Za pozornost stojí především 1.2 TCe o výkonu 74 kW (101 k), uvedená v roce 2007. Tehdy totiž downsizing ani zdaleka tak nefrčel, důkazem nakonec budiž i samotné Clio, u něhož se objevil i dvoulitr s výkonem 102 kW (139 k). V průběhu let opět došlo na naftové motory dCi. Všechny měly shodný objem 1.5 litru, z něhož technici dokázali dostat hned šest různých výkonových verzí. Také třetí generace dostala omlazovací kúru, v roce 2008 přišla na řadu poněkud kontroverzní přední část s výrazným nasávacím otvorem a protáhlými světlomety.
Samostatnou kapitolou v historii třetího Clia jsou sportovní varianty. Pokud totiž někdo netvrdí, že nejlepším ostrým hatchbackem (nebo jedním z nejlepších) historie je Clio Williams, pak se další přiklání ke druhému Cliu RS. To poprvé přišlo v roce 2006 a zatímco konkurence přecházela plynule na přeplňované jednotky, technici Renaultsportu do útrob vozu vložili atmosférický dvoulitr o výkonu 145 kW (197 k), jehož výkon se později zvedl na 148 kW (201 k). K tomu Francouzi přidali vynikající šestistupňovou manuální převodovku, první použití difuzoru mezi malými auty a geniálně odladěný podvozek. Jeho kvality pak ještě stoupli v příplatkové verzi Cup s tužším odpružením a nižší světlou výškou. Pokud se chcete za volantem auta bavit, dodnes není moc lepších možností než právě Clio RS. Po úspěchu v šampionátu formule 1 došlo také na speciální verzi R27 F1 Team, například s anatomickými sedadly Recaro, která však zůstala tak trochu ve stínu podobně limitovaného Méganu RS. Clio RS také stálo za obnovením označení Gordini s charakteristickým modrým lakem a bílými pruhy. Postupně se legendární jméno dostalo i na méně výkonné varianty.
Třetí vydání Clia se vystřídání dočkalo v roce 2012 (jako mdoel Collection ještě na vybraných trzích pokračovalo do roku 2014), tehdy se v Paříži ukázal model s pořadovým číslem čtyři. V nabídce už se neobjevila třídveřová karosérie, naopak kombík se dočkal druhé generace a dnes je spolu se stejně koncipovanou Fabií v tomto segmentu osamocen. Design vozu je ještě výraznější než u třetí generace, poprvé se také povedlo překonat „magickou“ čtyřmetrovou hranici. Výrazně modernější je interiér vozu, řídící se aktuálními trendy v oblasti mobilních telefonů a tabletů. K dostání tak je infotainment R-Link s navigací či zabudovanou možností stahovat nejrůznější aplikace. Až na základní dvanáctistovku mají všechny motory turbodmychadlo, díky downsizingu došlo také na tříválcovou přeplňovanou devítistovku. Klasický automat nahradila dvouspojka EDC. Změnilo se rovněž provedení RS, které dostalo přeplňovanou šestnáctistovku a především dvouspojkový automat EDC. Ten je poměrně často kritizován, ponechalo si jej ale i provedení Trophy s výkonem 162 kW (220 k). Jiskřičku naděje představuje koncept RS16 s dvoulitrovým přeplňovaným čtyřválcem a šestistupňovou manuální převodovkou. Tak trochu návrat ke Cliu V6. Návratu se dočkalo též luxusní provedení Initiale Paris. Letos proběhla modernizace vozu, přinášející mimo jiné full-LED světlomety i do nižších výbavových stupňů. Opět je tak hatchback trochu před konkurencí. Další generace je naplánována na rok 2018 a má dostat radikální design i technologie. Zatím je to ale stále hra budoucnosti.
I po pětadvaceti letech je tak Renault Clio v nejlepší formě. S 13 miliony prodanými kusy nejúspěšnější francouzský vůz se navíc ve své domovině stal hned osmnáctkrát nejprodávanějším automobilem. Nabídku Renaultu si bez něj dnes už jen těžko dokážeme představit, co je však důležitější, stejně to cítí také samotná automobilka. Bylo by totiž pošetilé, zbavit se vozu, co pomohl předefinovat segment malých automobilů.