Evropská města se krok za krokem „zavírají“ před vozy, jejichž emise jsou nižší než Euro 5. Nejbližší budoucnost, tedy postupně od roku 2020, bude ještě více zaplněná dalšími omezeními.
Zatím se jedná obvykle jen o vjezd do center města, ale postupně se očekává úplný zákaz nejdříve dieselů, následně v řadě míst dokonce i všech osobních, ale i užitkových automobilů se spalovacími agregáty. Důvod? Znečištění ovzduší především ve velkých městech je podle Světové zdravotnické organizace zodpovědné ročně za úmrtí 3 milionů lidí.
Celkem je v Evropě přes 220 měst (včetně místních omezení), která řeší své ekologické problémy i cestou zavádění nízko emisních zón. „Je to zjevný trend, který bude nadále pokračovat, a s nímž je třeba počítat jak teď, tak především v blízké budoucnosti“, říká prezident ÚAMK JUDr. Oldřich Vaníček. „Motoristé budou muset volit už dnes před cestou na dovolenou, kam mohou vjet, a kterému městu se raději vyhnout. Na nás, autoklubu ÚAMK je, abychom motoristy s předstihem informovali o tomto vývoji, konkrétních krocích, v jednotlivých zemích.“
První nízko emisní zóny zavedlo v 90. letech Švédsko. Konkrétně šlo o města Stockholm a Göteborg (asi zcela první město v roce 1996). Největší rozmach tohoto řešení zažívá Německo. Zákon, který zavedení „umweltzone“ povolil, vešel v platnost 1. 3. 2007, a tak od roku 2008 začalo jejich zavádění. V současnosti se odhaduje, že se to týká zhruba 70 měst, přičemž jde i o 19 územních celků, z nichž zřejmě největším je Porúří s 850 kilometry čtverečními. Za nedodržení tohoto pravidla, tedy vjezd do center měst bez emisní známky, hrozí pokuta. Pro příklad dodejme, že nejnižší ze tří možných známek – červenou, mají obvykle vozidla roku výroby 1997 a splňující normu Euro 2. Následuje známka žlutá a nejvyšší je zelená.
Proč tak tvrdý postup? Důvodem je zdraví lidí, vždyť Evropská komise od roku 2010 eviduje 17 členských států, které překračují povolené limity znečištění ovzduší.
Řečené například platí pro Francii, kde od roku 2017 vznikly zóny v Paříži, Lyonu, Grenoblu, Lille, Toulouse a Štrasburku, stejně jako ve dvanácti departmentech. Pro vjezd je nezbytná celostátně platná nálepku Crit´Air šesti kategorií a barev, v závislosti na typu auta, jeho stáří a plnění emisní normy. Například v Paříži je nezbytná ZCR (Zones a Circulation Restrainte), pro vjezd za vnitřní městský okruh, ale jen v pracovní dny. O víkendech a svátcích je průjezd volný. V dalších francouzských městech se uplatňují ZPA (Zones de Protection de l´Air) viněty nezbytné jen, když je v ovzduší nadměrně škodlivin. Pokuty za absenci známky jsou od 35 do 375 eur. Prozatím jen dvě zóny LEZ (Low Emision Zones) platí v Bruselu a Antverpách v Belgii. Nezbytné jsou celoročně a získávají se on-line. Do Antverp nesmějí diesely Euro 3 a nižší, do Bruselu vozy s naftovými motory Euro 2 a nižší, a s benzinovými Euro 1 a nižší. Motoristé ze zahraničí se rovněž musí registrovat on-line. K tomu je zapotřebí technický průkaz a COC (dokument o shodě se schválením typu ES, který vydá prodejce vozu). Pokuty? V Antverpách 125 euro, v Bruselu až 350 euro. Průjezd městy po dálničních okruzích povolen.
Traffico Limitato (ZTL), tak se označují nízko emisní zóny v Itálii. Protože je na každém městě jak se rozhodne, dá se jen odhadnout, že v této zemi je přes 100 míst, kde platí nějaká omezení. Ve velkých městech jako Římě nebo Janově dohlíží nad dodržováním kamerový systém, v malých policie. Pokuta je od 80 euro. Ve většině měst si nemusí emisní „povolenku“ pořizovat host hotelu, za nějž to ubytovací zařízení při včasném avízu dopředu vyřídí.
Do Rotterdamu a Utrechtu v Nizozemsku by se neměly vydávat motoristé s vozy se vznětovými motory uvedenými do provozu před rokem 2001. Vše kontroluje kamerový systém platný i pro zahraniční motoristy.
Madrid a Barcelona patří mezi města ve Španělsku s omezeními. Při vyšším znečištění ovzduší se omezuje vjezd méně ekologickým vozidlům.
Lisabon v Portugalsku má nízko emisní zónu ZER (Zona de Emissoes Reduzidas) platnou od 7 do 21 hodin. Jde o dvě části. Do Zona 1 nemohou vozy splňující Euro 2 a nižší, do Zona 2 Euro 1 a níže. Budapešť v Maďarsku může podle stavu ovzduší omezit vjezd vozidlům až do normy Euro 4, což platí i pro cizince. Pokuta 100 až 120 eur.
Města Kodaň Frederiksberg, Aalborg, Aarhus a Odense v Dánsku rovněž zavedla nízko emisní zóny. V Řecku platí v Aténách, pro turisty naštěstí jen pro domácí registraci. Vozy z autopůjčoven mají výjimku na 40 dnů. A pominout nelze ani velké zastánce nízko emisních zón – Norsko a Švédsko. V první severské zemi platí omezení ve městech: Bærum, Bergen, Bodø, Forde, Grenland, Harstad, Haugesund, Kristiansand, Namsos, Nord-Jæren, Oslo a Trondheim. Jde o jakési ekologické mýto, jehož výše se i během dne může měnit. Švédsko má klasické emisní zóny ve městech: Göteborg a Stockholm, dále Helsingborg, Lund, Malmö, Mölndal, Umeå a Uppsala.
Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto představila světu svůj nejnovější crossover, Škoda Epiq. Nejdostupnější elektrické auto značky se dosud ukazovalo pouze jako designová studie, nyní se ale Epiq představil v Mnichově po boku dalších koncernových kompaktních crossoverů koncernu Volkswagen. Přestože detaily ohledně výbavy a cen zůstávají tajemstvím, víme, že cena by měla začínat na částce kolem 600 000 Kč. Sériová výroba započne už příští rok.
Minulý týden nám dělalo společnost velice příjemné SUV, které skvěle vypadá, výborně jezdí, má rozumný nájezd kilometrů a nestojí majlant. Potěší především řidiče, kteří si potrpí na špičkovou ergonomii, nízkou spotřebu a velmi dobré jízdní vlastnosti. Má to vůbec nějaký háček?
Kodiaq druhé generace už nějaký čas brázdí české silnice a tak se na trhu s ojetými vozy začaly objevovat první vlaštovky. Jednu takovou jsme si v nejnižší výbavě Selection vybrali do naší dnešní recenze. Jedná se o roční auto z Mototechny s nájezdem necelých 27 tisíc kilometrů za 940 tisíc, což je proti ceně nového vozu aktuálně úspora přes 250 tisíc korun. Má to nějaký háček?
Do dnešní recenze dorazil Elroq, který si v prodejích vede od uvedení na trh velmi dobře. Většinou testujeme auta v nejvyšších výbavách, ale tentokrát jsme záměrně do testu vzali co možná nejlevnější provedení, abychom zjistili, zda-li základní verze v testu obstojí.