Legendární Volga se ani ve své druhé generaci nikdy nedočkala pořádného stylového pick-upu. To se rozhodli změnit mladí Rusové, kteří si jako vzor vybrali Chevrolet El Camino a vytvořili naprosto unikátní stroj.
GAZ 24 Volga zná asi každý, jde o jeden z nejznámějších ruských vozů, který se ve své době hojně pohyboval i po československých silnicích. Do výroby se dostal už v roce 1970 a po sérii modernizací se udržel v nabídce až do roku 2010. Dostupné byly vždy pouze dvě základní verze, nejběžnější sedan a také prostorné kombi. Pro potřeby sovětské armády se ale v omezených počtech montovala také otevřená přehlídková verze. Také pod kapotou měla vetšina vozů některou z verzí domácích čtyřválců, existovaly však i silné osmiválcové verze, jejichž prodej byl ale většinou omezen pouze pro vládní agentury.
Tato omezená nabídka ale nestačila partě Rusů z Krasnojarska, kteří si říkají Evil Garage a rozhodli se postavit si Volgu ve verzi pick-up. Ne však jen tak obyčejný, jaký si na vesnických zahradách pomocí sekyry staví z odhlášených aut kdekdo, ale stylový vůz ve stylu Chevroletu El Camino.
Americký stroj vznikal mezi lety 1959 a 1987 v pěti generacích. Nejzásadnějším prvkem, odlišujícím jej od početné domácí konkurence je základ v běžném kombíku. Nejde tedy o klasický pick-up s rámem a kabinou oddělenou od ložné plochy, jako naprostá většina podobných vozů. To je ostatně zřejmé už na pohled, El Camino se s nízkou stavbou a elegantními liniemi kabiny, přecházející pozvolně do boků ložné plochy, nemůže s běžnými pick-upy vůbec srovnávat.
Stejný boční profil se Rusové rozhodli vytvořit na základě sedanu GAZ 24-10, tedy modernizované verze vyráběné od roku 1985. Volga přišla o střechu od B sloupku a kabina se dočkala snížení o 6 centimetrů. Zadní pár dveří byl zavařen do karosérie tak, že po jejich bývalé existenci není ani stopa. Přední pár dveří byl složen z přední části předních dveří a zadní části těch zadních tak, ať je možný dynamičtější profil kabiny. Ložná plocha je ve spodku vyložená borovicovým dřevem a přístupná je také po vyklopení zadního víka.
Interiér zůstal vzhledově téměř původní, nově je však obložen dřevem. Sedačky původem z amerického vozu jsou čalouněny hnědou kůži a nabízí i elektrické nastavování polohy. Také dveře dostaly nové obložení a například i elektrické stahování oken, které původní Volga nikdy neměla.
Aby podobně elelgantní stroj nabídl odpovídající jízdní vlastnosti, nahradila původní čtyřválec ZMZ nová technika od Toyoty. Konkrétně osmiválec 3UZ-FE, o objemu 4,3 litru a výkonu 300 koní a 441 Nm. Ten se původně montovla do LExusu 430 a Toyoty Crown. Přenos síly na zadní kola zajišťuje automatická převodovka.Změny se odehrály i na podvozku, kde standardní zavěšení nahradilo modernější z GAZ 31105.
Výhodou podobných staveb provedených v Rusku je samozřejmě možnost upravený vůz i nadále legálně provozovat na tamních silnicích. Elegantní červená Volga s osmiválcem tak může projíždět a dokonce i driftovat beze strachu po městě, což ostatně ukazují stavitelé i na přiloženém videu.
Do další recenze dorazila spalovací verze aktuální generace „céčka“ v praktické karoserii kombi, navíc s nájezdem necelých 50 tisíc kilometrů. S podobným nájezdem se hravě dostává pod hranici milionu, přestože původní cenovka byla výrazně vyšší. Jak si ale vede moderní interiér s velkým displejem? A neubírá snížený podvozek na komfortu?
Mini Cooper S není nejlevnější ani nejrychlejší hothatch na trhu, přesto patří mezi ty nejžádanější. Důvod je jednoduchý – styl, charisma, tradice a jízdní projev. Nestojí málo, ale jako 2 roky stará ojetina s nízkým nájezdem už může začít dávat smysl.