Jeden z nejstarších vozů, který se dá stále koupit jako nový, ruský UAZ-452 se ve výrobě drží už 53 let. I přesto UAZ stále neplánuje poslat populární terénní dodávku do důchodu.
V databázi ruské agentury Rosstandart, což je federální agentura pro technickou regulaci a metrologii, se před pár dny objevil dokument produlužující schválení typu vozidla na další tři roky. V tom se zmiňují vozy UAZ 3303, 3741 a 3909. Pod nicneříkajícími čísly se přitom schovávají tři verze legendárního UAZ-452 a alespoň do 29. prosince 2021 se tak dá počítat s jejich další výrobou.
Uljanovský automobilový závod je mezi moderními automobilkami poněkud zjevením a to i na ruské poměry. Modelová řada UAZ totiž zahrnuje tři základní modely a jejich varianty, přičemž ten nejmodernější, UAZ Patriot, se ve své první verzi dostal na trh už v roce 1997, jako UAZ-3160. Kromě Patriota a Buchanky UAZ vyrábí ještě několik variant modelu 469, který se ve výrobě drží už od roku 1972.
UAZ-452, přezdívaný dle svého tvaru Buchanka, neboli bochník chleba, se začal vyrábět v roce 1965. Sám přitom částečně vychází z dřívějšího UAZ-450, který se dostal na sovětský trh přesně před 60 lety. Vůz s pohonem všech kol byl zpočátku k dispozici jen se čtyřválcem o objemu 2445 ccm a výkonu 75 koní, v současných verzích pracuje benzínový čtyřválec ZMZ-40911 s objemem 2693 ccm a 112 koni. Kromě 4x4 verze existovala i varianta s pohonem pouze zadních kol, pojmenovaná UAZ-451, ta se však přestala vyrábět už na začátku 80. let.
Na ruském trhu je 452 dostupná kromě nejznámější verze furgon také jako valník s krátkou nebo dlouhou kabinou, minibus nebo sanitka. Výrobce navíc nedávno představil i výroční verzi, nazvanou jednoduše UAZ Buchanka Jubilejnaja, která se vzhledem přibližuje prvním verzím modelu. Kromě Ruska a sousedních států se ale Buchanka může nadále prodávat i v Evropské Unii, kam se dodává s motory splňujícími Euro 6. Nový UAZ-452 si tak můžete koupit i v roce 2019 v České republice a legálně jej provozovat na místních silnicích.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?