Ještě než se pustíme do couvání je však vhodné si připomenout i další možnosti. Při jízdě do zasněženého kopce je vždy důležité nabrat ještě pod kopcem rychlost a během stoupání ji udržovat. Může to sice znít zvláštně nebo nebezpečně, ovšem řada řidičů dělá právě tu chybu, že jedou příliš pomalu a uprostřed kopce se jejich vůz zcela zastaví. Rozjet se pak bývá velice náročné a většinou to končí couváním dolů pod kopec a dalšími pokusy.
Častým problémem také bývá "necitlivost" s plynovým pedálem. Během jízdy je totiž nutné přidávat plyn plynule a rovnoměrně. Kola se sice budou protáčet, ovšem dokud vůz výrazně nezpomaluje, nic se neděje. Mnoho řidičů se však lekne a během zpomalování prudce přidají plyn. Kola se tak prudce protočí, vy přijdete o poslední zbytky trakce a zůstáváte viset na mrtvém bodě.
Pokud tedy všechny konvenční metody selhaly, a situace to umožňuje, můžete se pustit do couvání. Jedná se o poměrně starý trik, který je určen výhradně pro vozidla s předním náhonem. Jakmile totiž začnete couvat, přesune se veškerá setrvačnost na hnaná kola, na která už tak působí váha motoru a částečně i posádky na předních sedadlech. Vůz tak získává maximální možnou trakci a vaše šance na úspěšné zdolání kopce se tak mnohonásobně zvyšuje.
Tato metoda však není všespásná a rozhodně ji nezkoušejte na frekventovaných veřejných silnicích. Navíc je potřeba dokonale zvládat couvání a udržovat si přehled o dění kolem celého vozu, takže pokud nejste zkušenými řidiči, raději se rovnou uchylte k shánění sněžných řetězů či posypového materiálu. Ostatně na prudkých kopcích nebo zledovatělém podkladu vám stejně nic jiného nezbude.