Není snadné prodloužit vůz. Východní automobilky předváděly divoké kreace

Moskvič 2141 Jurij Dolgorukij - Moskvič 2141 Aleko vznikal v továrně moskevské automobilky AZLK od roku 1986. Vzhledem i technikou okopírovaná francouzská Simca se stala prvním vozem značky s pohonem předních kol a v původní verzi se vyráběla do roku 1997. Tehdy místo nové generace přišel pouze facelift pojmenovaný Svyatogor, který dostal modernější příď a interiér. Jednou z verzí nového 2141 byla i varianta pojmenovaná Jurij Dolgorukij, podle kyjevského knížete z ruské historie. Tato verze hatchbacku byla prodloužena o 200 mm, což se promítlo na výrazně větším prostoru pro nohy pro cestující na zadních sedačkách. Zvenku šlo vůz snadno poznat dle rozdělených oken na prodlouženém druhém páru dveří. Jako klientela pro vůz byl zamýšlen hlavně management ruských podniků, několik si jich ale objednala i moskevská radnice. Plán udělat z Dolgorukého moskevské taxi vozy nevyšel kvůli negativním zkušenostem z provozu. Později se objevila i verze sedan s výrazně přepracovanou přídí ve stylu Rolls Royce, jenž však už od představení budila spíše posměch. Tento vůz, pojmenovaný Ivan Kalita, byl oproti výchozímu hatchbacku delší o 360mm. Výroba obou nepříliš úspěšných modelů byla ukončena v roce 2001, kdy AZLK zkrachovalo.

Chery Fengyun SQR7160 EL - V současné době jedna z největších čínských automobilek, státem vlastněná Chery, byla založena teprve roku 1997. Pro svůj první model, pojmenovaný Fengyun, odkoupilo Chery od Seatu licenci a celou výrobní linku na první generaci Seatu Toledo. Pod několika názvy a s pomocí tří větších faceliftů se vůz udržel v nabídce značky až do roku 2010. Prodloužená verze se dostala na trh v roce 2001 a nabídla o 20 cm delší karosérii. Z venku bylo na první pohled zřejmé výrazné zmohutnění B sloupku, zadní dveře zůstaly totožné se základním liftbackem. Pod kapotou i nadále zůstal 1.6 litrový čtyřválec s výkonem 87 koní vyvinutý u Chery. Interiér se kromě více místa pro nohy nezměnil, nabízel kožené sedačky a přístrojovou desku s falešným dřevěným dekorem. Prodloužený Fengyun SQR7160 EL se nabízel zejména úředníkům v menších městech, kteří si kvůli omezenému rozpočtu nemohli dovolit jako služební vozidlo větší a reprezentativnější Hongqi. Ve výrobě se udržel do roku 2006, kdy přišel výrazný facelift, pojmenovaný Qiyun. I pro ten zamýšlelo Chery vytvořit prodlouženou verzi, kromě několika prototypů však nakonec na produkci nedošlo.

IKCO Samand Sarir - Íránské národní vozidlo Samand vychází z Peugeotu 405, který produkuje automobilka Iran Khodro od roku 1992 dodnes. Samand využívá podvozek a techniku 405 a motory od PSA z řady XU7, karosérie je však zcela nová, navržená v Íránu. Od začátku produkce v roce 2003 patří Samand ve vlasti mezi nejprodávanější vozy a vyváží se i do zahraničí, včetně Ukrajiny či Ruska. Prodlouženou verzi začalo IKCO nabízet v roce 2006. Vůz nabízí o 30 cm delší karosérii v oblasti B sloupku a výbava zahrnuje například obrazovky v hlavových opěrkách. Cena za vůz se v Íránu pohybuje kolem 400 tisíc Lč a mezi klientelu vozu patří místní vlády íránských měst. Využívají jej však také íránské ambasády.

Hongqi Yunhe CA 5020 XBYA - Nová generace státnické limuzíny Hongqi se začala vyrábět v roce 1994 a na rozdíl od předchozí šlo o zcela převzatý model ze západu, konkrétně Audi 100 třetí generace. To už se vyrábělo v Číně pod původním názvem v továrnách FAW, které vlastní i značku Hongqi. Hongqi CA7200 dostalo čtyřválec od Chrysleru a na kapotu nezbytný symbol rudé vlajky. Kromě základního sedanu se v omezených sériích vyráběly i kombíky, prodloužené verze, otevřené verze pro přehlídky a dokonce i pick up. Jednou z nezvyklých variant byla prodloužená verze kombíku, kterou vyráběla pobočka Hongqi nazvaná Yunhe. Na základě prodlouženého sedanu byla u Yunhe ručně montována nová zadní část, nešlo tedy o prodloužení sériového kombíku. Oproti standardní verzi byla tato verze delší o 60 cm, přidáním nového panelu s oknem v oblasti B sloupku. Oproti sedanům dodávaným vládním úředníkům byla prodloužená kombi verze určena pro policii, ambulanci a jako pohřební vozy, existovaly však i civilní verze pro běžný prodej. Vzhledem k ruční výrobě se jednotlivé kusy od sebe často lišily v zadní části za D sloupkem a není znám ani přesný počet vyrobených kusů, zřejmě však vzniklo jen několik stovek a dnes jsou velmi vzácné.

Xiali TJ701L - FAW Tianjin Xiali byla jedna z menších čínských automobilek, vyrábějících zejména ty úplně nejlevnější vozy. Její nejznámější model, Xiali TJ7100, byl licencovanou verzí třetí generace Daihatsu Charade a ve výrobě se s pomocí několika faceliftů udržel mezi roky 1988 a 2012. TJ7101, lehce faceliftovaná verze původního Xiali se v roce 2000 dočkala prodloužené verze, což byl pro velmi levný hatchback velmi nezvyklý krok i na Čínu. B sloupek byl prodloužen o 8 cm, zadní dveře tedy zůstaly totožné, vevnitř se jinak nic nezměnilo. Interiér byl už v roce 2000 velmi zastaralý i na čínské poměry. Pod kapotou pracoval litrový tříválec s výkonem 52 koní, dostačující pro maximální rychlost 138 km/h. Kromě hatchbacku, který se vyráběl pouhé dva roky, se prodloužení o 8 cm dočkal i sedan Xiali TJ7131UL. Ani jedna verze se však nedočkala úspěchu a v současné Číně je už téměř nemožné se setkat s existujícími exempláři.

Dacia Maxi Break - Od roku 1969 vyráběná Dacia 1300, na základě francouzského Renaultu 12, se kromě sedanu nabízela i v kombi verzi. Na jejím základě začala pobočka Dacie, zodpovědná za kupé verzi 1410 Sport, vyrábět prodlouženou verzi nazvanou Maxi Break. V oblasti B sloupku byl vůz prodloužen o 71.5 cm a kapacita zvýšena na osm míst. Některé varianty kromě toho nabídly také zvýšenou střechu v zadní části. Část prodaných kusů sloužila jako vozidla silniční asistence, či jako služební vozy v továrnách. Vzhledem k využití základního čtyřválce 1.4 l s výkonem jen 58 koní bylo vozidlo při plném zatížení údajně zoufale pomalé a nikdy se nevyrobilo více než několik desítek kusů.