Výprava britského on-line magazínu Autocar chtěla zjistit, jak si Mirai poradí během dlouhé cesty, a jak se rozvíjí infrastruktura bezemisního vodíkového pohonu ve Velké Británii.
Vodíkové ostrovy v Severním moři
Cesta začala až nad hlavním britským ostrovem – na Orknejích, které disponují přebytkem energie z větrných a přílivových elektráren. Tento přebytek se využívá k výrobě vodíku elektrolýzou vody. Vodík se uchovává v nádržích pod vysokým tlakem a přepravuje se do hlavního města regionu Kirkwallu, kde se z něj vyrábí energie v palivových článcích i pro rodinné domy a trajekty kotvící v městském přístavu. Na Orknejích již vodíková infrastruktura funguje, je to ideální místo k provozování automobilu na palivové články, jako je Toyota Mirai.
Na hlavním ostrově pak začal test dojezdu vozidla a také hustoty vodíkové infrastruktury v Británii. Dojezd vozu činí cca 550 km, takže by měl urazit více než 1 770 km ze severního okraje Skotska do nejodlehlejšího místa v Cornwallu, na poloostrov Penwith.
Skotská mekka vodíkových technologií
Z obce John O’Groats se tedy tým vydal do Aberdeenu, který patří mezi avantgardu míst využívajících potenciál vodíkových technologií. Město za svoji pozici vděčí místní iniciativě H2 Aberdeen, která sdružuje firmy, přepravce a veřejné instituce na místní, regionální a národní úrovni. Díky jejich spolupráci vzniklo centrum výroby vodíku a místní přepravní síť založená na této pohonné látce. V Aberdeenu byly nádrže Toyoty Mirai natankovány na veřejné čerpací stanici, která je jednou z nejčastěji navštěvovaných v Evropě.
Po opuštění Skotska se výprava zastavila v Sunderlandu, kde má sídlo firma Fuel Cell Systems, a kde měli možnost zjistit, jak probíhá bezpečná přeprava a skladování vodíkového paliva. Pohonné hmoty načerpali v areálu firmy Jaskel, jež vyvíjí vodíkové čerpací stojany nové generace, umožňujících ještě rychlejší a pohodlnější tankování elektromobilů na palivové články. Redaktoři Autocar upozornili, že ačkoli tankování vozu z mobilního stojanu trvalo déle než na vodíkové čerpací stanici, i tak zabralo pouhých deset a nikoliv několik desítek minut, jako je tomu u elektrovozů na baterie při využití rychlonabíječek. Poslední tankování proběhlo v Beaconsfieldu v hrabství Buckinghamshire, tedy 444 km od cíle Land’s End. Sem auto nakonec dojelo se slušnou zásobou pohonných hmot v nádržích.
Komfortní sedan bez emisí
Toyota Mirai testovaná Autocarem urazila 1 783 km průměrnou rychlostí 90 km/h, přičemž na každých 100 km spotřebovala 0,9 kg vodíku. Automobil se zastavil čtyřikrát a natankoval vodík za celkovou částku 193 liber, což je v přepočtu necelých šest tisíc korun. Cestou Mirai emitoval 14,5 litru vody vyprodukované systémem palivových článků na palubě vozu.
Mirai je středně velký sedan s prostorným interiérem a bohatou výbavou. Její elektromotor má výkon 154 koní a točivý moment 335 Nm, dostupný v celém rozsahu rychlosti. Motor spotřebovává proud vyráběný za jízdy reakcí vodíku a kyslíku, k níž dochází v palivových článcích. Pohonný systém vychází z hybridního pohonu Toyoty, takže využívá prověřené komponenty včetně systému rekuperace energie při brzdění shromažďované v trakční baterii z Priusu. Auto se rozjede z nuly na 100 km/h za 9,6 s, maximální rychlost je 179 km/h.
Velká Británie investuje do vodíku
V posledních letech se vodíková infrastruktura dočkala ve Velké Británii značného posílení, což urychlilo rozvoj místní dopravy vodíkovými auty. Loni vzniklo sedm nových vodíkových čerpacích stanic. V okolí dálnice M25 v blízkosti Londýna se nachází šest stanic, letos vzniknou další. Británie je rovněž zemí s největším počtem vodíkových automobilů v Evropě. V nabídce půjčovny automobilů Green Tomato Cars je k dispozici 52 vozů Toyota Mirai.
