K záchraně života měl Uber 6 sekund, proč ale vozidlo nesmělo zabrzdit?

Potenciál samořiditelných aut se v posledních letech snažilo rozvíjet hned několik významných technologických či přepravních společností i automobilek, přičemž všichni shodně tvrdili, že nové technologie nabízí především řadu benefitů, včetně vyšší bezpečnosti na silnicích a menšího počtu smrtelných nehod.

Když se tedy koncem března odehrál onen tragický incident v Arizonském městě Tempe, nikdo nedokázal pochopit, jak mohlo dojít k tak zásadnímu pochybení jinak vcelku spolehlivých a přesných systémů. Předběžná zpráva úřadu National Transportation Safety Board (NTSB) však uvádí, že senzory detekovaly chodce s předstihem šesti sekund, ovšem chyba nastala ve správném předání informací řidiči.

Podle dat autonomního systému řízení, která se po celou dobu zapisovala, cestoval automobil před srážkou rychlostí cca 69.2 km/h. „Když se trajektorie automobilu a chodce začaly překrývat, systém autonomního řízení vyhodnotil chodce jako neznámou překážku, jako vozidlo a poté jako kolo s proměnlivými očekáváními jeho dalšího pohybu," uvádí zpráva.

Pouhé 1.3 sekundy před srážkou si systém uvědomil, že automobil a cyklista jsou na kolizním kurzu, což vyžadovalo manévr nouzového brzdění. Program autonomního řízení byl však pouze v testovací fázi, takže byl naprogramován, aby krizové manévry jako nouzové brzdění či prudké úhybné manévry neprováděl. Místo toho měl systém upozornit operátora vozidla, který měl na situaci co nejrychleji reagovat. U všech operátorů totiž bylo očekáváno, že se budou věnovat řízení a že budou sledovat prostor před vozidlem. V tomto případě však systém operátora na krizovou situace, ve které bylo potřeba nouzové brzdění, neupozornil.

Zpráva navíc potvrzuje, co už jsme viděli dávno předtím. Tedy že operátorka se těsně před nehodou nedívala na silnici, ale kamsi dolů. Podle dat měla operátorka vozidla strhnout řízení méně než sekundu před nárazem. K aktivaci brzd ovšem došlo až po nárazu. Rychlost vozidla v době nehody byla 62.7 km/h, tedy nepatrně nižší než v momentě, kdy radar a LIDAR zaznamenal cyklistku poprvé - tedy celých 6 sekund před nárazem.

Operátorka vozidla měla vyšetřovatelům NTSB sdělit, že těsně před nehodou kontrolovala ovládací rozhraní autonomního systému řízení, nikoliv osobní nebo služební telefon. Podle její výpovědi měla telefon poprvé využít až po nehodě, kdy vytáčela nouzovou linku 911. Vyšetřovatelé NTSB však stále sbírají další data, která by pomohla potvrdit nebo vyvrátit tento příběh.

Samotná nehody se však podle zprávy nacházela na místě, kde neměla co dělat. Silnici totiž přecházela v její neosvětlené části a navíc pod vlivem drog. Testy byly pozitivní na metamfetamin a marihuanu, zatím co výsledky řidičky vyšly negativně. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že navzdory včasnému detekování překážky nedokázalo autonomní vozidlo včas nehodě zabránit.