Veškerá manipulace spojená s letadlem, až do jeho vlastního vzletu, se označuje jako předletová příprava, a vyžaduje hned několik speciálních vozidel. Aniž by to cestující tušili, přípravy k odletu začínají již několik hodin před jejich příchodem na letiště. Shon specializované techniky kolem letadla začíná ve chvíli, kdy je potřeba přemístit jej z místa odstavení (parkovací stání, hangár) na místo odbavení. A právě zde přichází na řadu nejsilnější letištní vozy.
Pushbacky
Těmi jsou letištní tahače, které hned z několika důvodů s letadly manipulují namísto toho, aby se po letištní ploše přesouvaly pomocí vlastních motorů. Letištní tahače jsou označovány jako "pushbacky" a můžeme je rozdělit do dvou kategorií podle toho, zda s letadlem manipulují pomocí oje (tyče) a nebo bez ní. Pokud budeme vycházet z provozu na pražském letišti, pak můžeme konstatovat, že starší ojové tahače jsou již téměř nahrazeny modernějšími bezojovými tahači.
Douglas Towbarless Tractors (2:08) | zdroj: youtube.com
Bezojové tahače v podstatě obejmou přední kolo letadla a následně ho celé nadzvednou. Tento způsob má jediný limit, který spočívá v maximální hmotnosti letadla. Jak již napovídá samotný název britských tahačů Douglas, provozovaných na pražském letišti, limit je buď 180 nebo 280 tun, což je dostatečné pro běžná cestovní letadla. U opravdu velkých letadel typu Boeing 747, Airbus A380 apod. se využívají ojové tahače, které letadlo nenadzvedávají, ale skrze tažnou tyč jej táhnou (tlačí) po zemi.
Tím ale výčet letištní techniky samozřejmě nekončí. Krom tradičních vagonů se zavazadly můžeme na letišti vidět specializované nakladače, které kufry dopravují do nákladového prostoru letadla. Zda se použijí nakladače s pásovým pojezdem nebo vysokozdvižné plošiny, to záleží na konkrétním typu letadla. K němu dále přijíždění cisterny s pohonnými hmotami a nákladní vozy s občerstvením a dalším rutinním materiálem.
V zimních měsících se pravidelně setkáme také s odmrazováním letadel. Sebemenší námraza totiž může ovlivnit profil křídla, což by mohlo mít fatální následky. Na letadle se tedy provádí postřik rozmrazovací kapalinou, která má za úkol rozpustit led a nánosy sněhu. Jediným problémem je její krátká účinnost, která se pohybuje mezi 10 až 15-ti minutami. Proto se zpravidla ihned navazuje druhým postřikem, který zabraňuje opětovnému namrzání.
Aircraft Ground Deicing (0:36) | zdroj: youtube.com
Podle velikosti letounu se o postřik starají 2 až 4 vozy, přičemž samotný proces zabere 5 až 7 minut. A kolik kapaliny se při odmrazení spotřebuje? To záleží na konkrétních podmínkách, avšak na běžné letadlo typu Boeing 737 padne přibližně 200 litrů této kapaliny. V extrémních podmínkách jich může být až 700! I když se ceny pohybují kolem 100 Kč za litr, nemusíte se bát, že by na postřiku chtěly některé nízkonákladové společnosti ušetřit. Každý si je vědom vysokého rizika a tak se zde v žádném případě nešetří.
