Hovoříme o jevu, kterému se říká kabotáž, kdy přepravce z jednoho státu EU převáží zboží v jiné nebo jiných zemích. Navíc mnohdy jde o tak zvané nomádské řidiče, tedy ty, kteří se s vozy nevracejí do své domovské země, ale po dlouhé měsíce jezdí po Evropě a i povinnou týdenní přestávku řeší životem Nomádů v kabině automobilu. Tím samozřejmě snižují náklady. Mzdové pak přirozeně tím, že minimální mzdy v daných, především východoevropských zemích, jsou nižší. Například i český řidič obvykle dostává méně, než co říkají rakouské předpisy. Minimální mzda u našeho jižního souseda totiž dosahuje 8,27 až 10.22 euro za hodinu. A právě dodržování této hranice, pokud se český kamion pohybuje po rakouských silnicích, chtějí policie a další orgány kontrolovat.
Právě Rakousko je pro české dopravce jedním z nejdůležitějších zákazníků, a jakmile čeští dopravci ztratí výhodu nižších cen, nemají šanci uspět.
Kromě kontroly toho, zda český řidič dostává alespoň minimální rakouskou mzdu, mohou být dopravci kontrolováni, zda například mají následující doklady: předepsaný vysílací formulář, zaměstnaneckou smlouvu v němčině nebo angličtině, doklad o výplatě atd. Pokud doklady řidič nemá, následuje pokuta a dokonce možnost, že bude dané firmě zakázáno provozovat dopravu až na 5 let. Například ve Francii pokuta dosahuje 135 euro.
Podobné předpisy se tedy týkají nejen Německa a Francie, které je zavedly už v průběhu loňského roku, ale i Itálie, v jeho závěru 2016 a Rakouska, od ledna 2017.
Co k tomu evropská legislativa?
Samozřejmě, že umožňuje stanovit jednotlivým členským zemím svoji výši minimální mzdy, její vyžadování ale nesmí být v rozporu se svobodou podnikání a volnému pohybu zboží v rámci Evropské unie.
Paradoxní navíc v celé záležitosti je, že se tyto předpisy týkají jen dopravců-firem. Naopak, pokud jde o dopravce-osoby samostatně výdělečně činné, těch se tato povinnost netýká. Že by to byl návod, jak se této povinnosti vyhnout?
