Vzhledem ke své exkluzivitě a vzácnosti zanechal LFA odkaz s dopadem na všechny později vyráběné modely Lexus. Od počátku byla jeho výroba omezena počtem 500 kusů.
LFA byl průkopníkem nových technologií pohonu i materiálů. Sloužil jako ukázka uplatnění ručního řemeslného zpracování zvaného takumi.
Příběh LFA se začal psát počátkem roku 2000 v podobě výzkumného a vývojového projektu výroby čistokrevného supersportu. Harahiko Tanahaši, hlavní konstruktér Lexus, dostal zcela volné ruce k uplatnění nových materiálů a procesů.
Začínalo se od nuly, stejně jako u sedanu LS
Přístup „čistého papíru“ připomíná způsob, jakým Lexus kdysi přepisoval pravidla navrhování luxusních vozů s vlajkovým sedanem LS, kterým se značka o deset let dříve představila na trhu.
V roce 2001 nastoupil do týmu jezdecký mistr Hiromi Naruse, jehož zkušenosti se ukázaly jako klíčové k naplnění cílů LFA v otázkách handlingu a jízdních schopností.
V prvotní fázi bylo určeno 500 klíčových položek, od konstrukce zavěšení kol až po tvar volantu, každý detail musel být jednoduše dokonalý. První prototyp byl dokončen v roce 2003 a o rok později již absolvoval první kola na Severní smyčce Nürburgringu, legendární závodní trati, která se stala kolébkou vývoje LFA.
Do plánů značky Lexus mohla veřejnost poprvé nahlédnout při odhalení designové studie na mezinárodním autosalonu NAIAS 2005 v Detroitu.
V roce 2008 byl stále rozpracovaný LFA nasazen do mimořádně náročného závodu 24 hodin Nürburgringu. Ten byl nejtěžší možnou zkouškou schopností i kvalit vozu, načež Lexus při příležitosti Tokijského autosalonu 2009 s konečnou platností výrobu LFA potvrdil.
Vyrobil jediný kus za den
Výroba byla spuštěna koncem roku 2010 v nejmodernějším závodu Lexus Motomači. S ohledem na maximální přesnost stavby byla výroba omezena na pouhý jediný kus denně, přičemž každý motor byl ručně sestavován a následně odsouhlasen jediným mechanikem, což ostatně dokládá gravírovaná destička nesoucí výrobní číslo vozu.
LFA překypoval úžasnými revolučními prvky. Jeho srdcem byl zbrusu nový agregát 4,8 litru V10 s atmosférickým plněním, vyráběný v rámci společného projektu se specialisty firmy Yamaha.
Výkon 560 koní a rychlost až 325 km/h
I přes nižší objem a menší počet válců oproti některým z konkurenčních supersportů disponoval mimořádným výkonem s maximem 560 koní při 8700 ot/min. Vpředu uložený motor pohánějící zadní kola prostřednictvím šestistupňové automatické sekvenční převodovky na zadní nápravě uděloval vozu zrychlení z místa na 100 km/h za pouhé 3,7 sekundy a umožňoval rozjet se až na 325 km/h.
S ohledem na jízdní výkony bylo klíčové zachovat nízkou hmotnost, a tak namísto hliníku z původních konceptů byl využit plast vyztužený uhlíkovými vlákny (CFRP).
Tento robustní a současně lehký pokročilý kompozit na bázi tkaných uhlíkových vláken posloužil k výrobě většiny karoserie, prostoru pro posádku a tunelu hnacího ústrojí, nicméně pozdější uplatnění nalezl i v dalších modelech Lexus, jako např. GS F a RC F, členů exkluzivní stáje výkonných vozů Lexus s označením ‚F‘.
Keramické brzdové kotouče
Stejnou důležitost jako pohon mají i brzdné schopnosti, a proto nepřekvapuje použití vysoce výkonných keramických brzdových kotoučů. LFA však dokázal nabídnout i něco navíc v podobě ultra-exkluzivního paketu „Nürburgring“, tedy verze navržené pro maximální schopnosti vozu na závodních okruzích.
Tato varianta, čerpající přímo ze zkušeností vozu v závodním nasazení, dostala tužší podvozek, lehčí kola z kované slitiny se sportovním obutím a extra aerodynamické prvky včetně nového spodního spoileru na přídi vozu, předních aerodynamických křidélek a pevného zadního křídla ve stylu vozů GT pro maximální přítlak.
Je nižší a lépe sedí na silnici
S ohledem na snížení světlé výšky o 10 mm vůz ještě lépe sedí na silnici. Kvůli vyššímu přítlaku disponuje motor o něco vyšším výkonem 570 koní.
Výroba byla omezena počtem 50 kusů, přičemž každý majitel absolvoval speciální instruktáž u profesionálů a získal roční volný vstup pro jízdy na Nürburgringu.