| 1. | Z historie modelu |
| 2. | Vzhled exteriéru |
| 3. | Interiér vepředu |
| 4. | Interiér vzadu |
| 5. | Motor |
| 6. | Na silnici |
| 7. | Závěr, ceny, výbavy |
| 8. | Tabulka výkonů a cen |
| 9. | Fotogalerie |
Velké kombi V70 jsme již testovali hned dvakrát. Tentokrát nás tak Volvo mohlo potěšit jen přeplňovaným motorem T6 a výbavou Ocean Race.
Historií
Volvo je dnes tradiční automobilkou pocházející ze Švédska. Jejím vlastníkem je Ford, což se podepisuje na škále nabízených motorů, na kvalitě však vůbec. Zamotná firma vznikla na konci 20. let minulého století v Goteborgu, přičemž ono jméno se dá přeložit jako „jedu“.
Kořeny třídy velkého kombi jsou dlouhé a můžeme je sledovat až do padesátých let. To přišel do výroby model Duett s minimálně dnes velmi neotřelým designem. Dalším v řadě bylo Volvo 140, v 70. letech 240 a když se v 90. letech objevilo kombi 850, byla to jasná předzvěst nového značení, které přišlo s první generací Volva V70. Třetí, současná a zároveň testovaná generace je třetí a do showroomů dorazila teprve loni. V70 jsme již jednou testovali a to zde, nicméně nabídce testu silného přeplňovaného šestiválce jsme zkrátka neodolali.
Volvo na své předky jasně odkazuje svým desginem, status quo, neměnnost a stálost zde platí jako málokde jinde. Bylo by urážkou říct, že dvě generace se od sebe neliší, faktem ale je, že společných a jen po maličkých krůčcích pozměňovaných prvků je mnoho. Nová generace je oproti předchozí přece jen o kus uhlazenější.
Exteriérem
Vše začíná pro Volvo tradiční maskou, robustním znakem absolutního bezpečí na palubě. Oproti dřívějšku je maska o něco více usměvavá, méně pravoúhlá a působí smířlivým dojmem. Uprostřed je přeškrtnuta tradiční chromovanou linií a veprostřed ní trůní slavný znak Volva, erb tohoto severského rytíře.
Celistvost masky narušuje jen plastový kryt aktivního tempomatu, který je i přes důsledné maskování vidět.
Podobně jako maska, i „oči“ vozu, světla, jsou tak smířlivá jak jen u Volva mohou být. Jsou umístěny až za výrazným a vystouplým nosem, který tvoří přední maska a pokračuje dále až k čelnímu sklu. Světlomety jsou vybaveny xenonovými výbojkami a právě čočka dodává světlometu zajímavé a technicistní vykreslení.
Pod světly jsou v černém pruhu umístěny ještě světla do mlhy a mezi nimi je méně nápadně skryt přísun vzduchu do přeplňovaného motoru.
V bočním pohledu si Volvo nesplete ani ten největší automobilový analfabet. Ne že by to neplatilo už pro příď, ale ostře zalomená záď, která se nesnaží hrát na ladné křivky, ale se střechou svírá přesně pravoúhlý tvar, to je snad nejtypičtější znak všech Volv s velkým kufrem. Rozměrná a tím pádem příjemně bezpečná zrcátka nás v tom jen utvrzují.
Nové, vysoké světlomety jen podtrhují rozměrnost tohoto vozu, jednoho z největších kombíků vůbec. Záď má jako dominantní prvek zadní sklo, které je příjemně zatemněné. Od vykrojení na SPZ ho odděluje rozměrný nápis V O L V O. Ještě níže se nachází nakládací hrana vytvarovaná z nárazníku, spodek zase zdobí dvě koncovky výfuku. Právě ty jsou jediným prvkem, který vzbuzuje pocity silného auta, kterým T6 jistě je.
Volvo V70 Ocean Race je vybaveno bezklíčovým přístupem, máte-li tedy klíček v kapse, stačí zatáhnout za kliku a království klidu se otevře přímo před vámi.
Interiérem vepředu
Interiér Volva, nevím jak to dělají, působí na první pohled, na první dotyk solidně a právě severská preciznost z něj tryská na každém detailu. Poznávacím znakem interiéru každého moderního Volva se stává tenká deska s ovladači klimatizace, rádia a dalších funkcí. Stříbrně je ohraničeno autorádio společně s displejem palubního počítače. V tomto případě nejde o počítač umějící spočítat jen spotřebu, ta se ostatně nezobrazuje na tomto displeji, ale na displeji uvnitř budíků, podobně jako i jiné nejdůležitější údaje, lze zde ale nastavit téměř cokoliv na celém voze.
Můžeme zde měnit nastavení správného tlaku pneumatik, režim blikání (při ťuknutí do páčky blikne buď jednou nebo třikrát), odpor, který bude klást posilovač řízení... Je toho mnoho z jen prodrání se celým menu nám zabralo dobrých pět minut. A abych nezapomněl, vše je v našem rodném jazyce, tedy česky. Za tohle Volvo moc a moc chválíme.
Za normálního stavu uvidíme na displeji přehledně zobrazenou naladěnou stanici, teplotu dvouzónové klimatizace (čísla by mohla být o pár pixelů větší, ale číst se dají v naprosté pohodě) a sílu ofuku.
Pod displejem najdeme klávesnici vestavěného telefonu, který přes bluetooth využívá informací z telefonu řidiče, vedle něj je kolébkový ovladač počítače a několik tlačítek na ovládání jak počítače, tak i onoho telefonu. Není-li právě telefon aktivní, slouží tlačítka telefonu jako volby rádia. Chválíme přesné ladění rádia kolečkem jako za starých časů, vše ale stejně skvěle zvládá i automat.
Pod telefonem najdeme ovládání klimatizace. To považuji za nejgeniálnější ze všeho co jsem kdy viděl a zažil. Jednoduché, intuitivní a účelné. Směr proudění vzduchu se jednoduše nastavuje zmáčknutím požadované části těla na figuríně. Žádné proklikávání jednoho tlačítka a sledování přednastavených kombinací, vše jen tak jak posádka chce. Vedle je ovládání vyhřívání sedaček, najdeme zde i otočný ovladač síly ofuku, oba vepředu potom mají k dispozici vlastní regulaci teploty vzduchu.
Ještě níže najdeme méně používaná tlačítka, přesněji půjde o vnitřní/vnější cirkulaci s automatickým režimem, vyhřívání skel a vypnutí či zapnutí klimatizace. Ještě níže se nachází tlačítko vypnutí/zapnutí sledování bezpečné vzdálenosti od vozu před námi, systému hlídajícího nechtěné opuštění jízdního pruhu (reaguje na přejezd dostatečně syté přerušované i plné bílé čáry bez předchozího znamení o změně směru) , BLIS (systému hlídajícího není-li v mrtvém úhlu nějaké vozidlo), a parkovacích senzorů. Ty jsou v této výbavě instalovány jen vzadu a my si myslíme, že v této ceně a kategorii by si V70 zasloužilo i přední senzory.
Ještě níže jsou tři tlačítka Comfort, Sport, Advanced. Jde o regulaci tuhosti podvozku, o tom ale až níže.
Z vět plných superlativů je znát, že ergonomii interiéru navrhnul přinejmenším génius. Jen málo aut se v tomto dokáže Volvu přiblížit a ještě méně aut ho překoná. My tuto snahu jen chválíme, nejsme přílišní zastánci sdružených systémů typu iDrive a MMI, ačkoliv i ty se v mnohem zlepšují. Ergonomie a intuitivnost ovládání je v autě nadmíru důležitá, každá sekunda přemýšlení nad tím jak by se mohlo jen dát vypnout tamto nebo tohle je nebezpečná, odvádí řidiče od řízení. Právě tohle je krom různých systémů a tuhé oceli další příspěvek Volva k bezpečnosti pasažérů na palubě jejich korábů.
Vraťme se ale k interiéru. Deska navazuje dále na kulisu ovladače automatické převodovky, přechází v krytý prostor na nápoje a loketní opěrku, které taktéž ukrývá místo na nezbytné potřeby. Nachází se v ní i vstup na externí zdroj zvuku.
Pracovišti řidiče dominuje dobře tvarovaný volant s ovladači nejdůležitějších funkcí. Před ním jsou chudě se tvářící dva budíky, otáčkoměr a rychloměr. Malinko si nemohu zvyknout na trend digitálních ukazatelů množství paliva, hůř už se ale smiřuji s absencí ukazatele teploty chladící kapaliny. Ačkoliv mlád, jsem asi i tak vyučen příliš starou školou na to, abych byl schopen trápit nezahřátý motor. Displeje ukáží i další užitečné informace jako čas, venkovní teplotu či zařazený převod. Budíky jsou opravdu chudými příbuznými, jsou ale přehledné a o to asi Volvu šlo.
Další sadu ovladačů najdeme nalevo od volantu. Nachází se tam krom zapínání světel i spínače obou mlhovek, otevírání kufru i víčka palivové nádrže a na nakonec i elektronická parkovací brzda.
I sedadla musíme chválit, jsou pohodlná a dobře se v nich sedí, ani při dlouhé jízdě neunavují. Jsou však široká a navíc klouzavá kožená, takže při svižnější jízdě řidič v zatáčkách pořád cestuje a musí se hodně pevně držet volantu. Právě sedadel se týká největší ergonomický nedostatek. Jsou všemožné stavitelná, u řidiče dokonce elektricky, bederní opěrka je ale u obou mechanická. Ergonom se pravděpodobně tak vyšťavil na projektování interiéru, že růžici pro nastavení opěrky pro bedra dělal již z posledních sil. Výsledkem je kolečko umístěné v mezeře mezi područkou a sedadlem, se kterým se neskutečně špatně manipuluje. Je to naprosto zbytečná vada na kráse celého interiéru.
Interiérem vzadu
Přesuneme-li se dozadu, najdeme především moře místa. Ano, V70 je opravdu prostorným vozem a tváří se tak být přímo předurčen ke transkontinentálnímu cestování. Zadní cestující mají vlastní ovládání audia s výstupy na sluchátka, najdeme zde i výstup na palubní 12V síť. Sklopení opěradla třetího cestujícího vytvoří příjemnou područku pro dva pasažéry po straně, bonusem je malý odkládací prostor.
Obě boční sedadla mají integrované dětské sedačky. Stačí zatáhnout a sedadlo se nadzvedne tak, aby větší děti mohly místo nepohodlných podsedáků jet na kvalitně polstrovaném koženém sedadle. Co já bych za to před lety dal když jsem na tvrdém polystyrenovém sedáku musel cestovat Favoritem blahé paměti skrz naskrz republikou...
Přesuňme se nyní do kufru, svého druhu jeskyně. Obří ložná plocha zaručí to, že jen málo reálně převážených nákladů bude moc velkých. Problémem je jen výška, díky nepříliš vysoké střeše (chcete vyšší? Kupte si MPV) a vysokému dnu kufru (chcete nižší? Nekupujte si 4x4) je značně omezena právě výška. Menší, ovšem o poznání méně prestižní Mondeo bylo v tomto směru lepší, to ale srovnáváme jablka s hruškami.
Pod podlahou se ukrývá druhá podlaha a ta skrývá výstražný trojúhelník, náhradní žárovky, lékárničku a sítě, kterými je možné přehradit kufr od zbytku interiéru, což je nanejvýš na místě třeba při převozu psa. Pod druhým dnem najdeme rezervní dojezdovou pneumatiku a vše co potřebujeme k její výměně. Pocit opravdového nadití elektronikou přinášejí kabely, které se kolem rezervy vinou.
Víko kufru je elektronické, stačí tedy jen drnknout do tlačítka a celá zadní stěna efektně vyjede sama nahoru a co víc, po stisknutí příslušného tlačítka sjede neméně elegantně i dolů.
Objem zavazadelníku lze tradičně zvětšit sklopením opěradel. To se provede v jediném tahu, kdy nejprve jakoby spadnou hlavové opěrky a poté se i sklopí sedadlo. Vznikne absolutně rovná plocha, to je ale dáno především vysokým kufrem. Máme zde i možnost sklopit jen prostřední sedadlo a převézt tak kupříkladu lyže.
Motorem
Dost statických slov, nahoďme motor. Ten se spouští stisknutím tlačítka, nikam není nutné zasouvat elektronický klíč, stačí aby byl někde v interiéru. Místo na něj ale vedle tlačítka je. Při startu musí být zařazeno P a řidič musí stát na brzdě.
K testu jsme dostali v této třídě trochu atypický motor, šlo o benzínový přeplňovaný šestiválec T6. Tvoří výkonnostní vrchol nabídky tohoto kombíku a o to více jsme se těšili na jeho maximální výkon 285 koní a točivý moment 400 Nm dostupný už od 1500 ot./min. Motor dokáže rozjet těžký kombík na stovku za pouhých 7 s a slibuje maximální rychlost až 245 km/h.
Motor byl spřažen s automatickou převodovkou o šesti stupních s možností manuální volby převodu posunutím kulisy voliče do boku. Výkon dále putoval na všechna čtyři kola skrze systém
Jak jsem se již zmínil, přeplňovaných šestiválců není mnoho, ačkoliv utěšeně přibývají (BMW 3,0 se dvojitým přeplňováním, Audi 3,0 TFSI). T6 je mezi touto společností výborným společníkem. Jeho výkon při sešlápnutí plynu krotí automatická převodovka a faktem je, že při akceleraci bych mu asi oněch téměř 300 koní nehádal. To ale vůbec nevadí, přednosti tohoto motoru jsou totiž jinde.
Volvo V70 je nesmírně pohodlný dálniční cruiser, pro který se zdá být optimální cestovní rychlost někde daleko za hranicí povoleného limitu v číslech, která se blíží ke dvěma stům. I při těchto rychlostech má motor dost energie na to, aby při pokynu pravé nohy posunul ručičku tachometru ještě více doprava. Na naše dálnice je tedy více než dostačující a i při maximální povolené rychlosti nechává bezpečnou rezervu na rychlé předjetí.
Silnicí
Transkontinentálnímu cestování napomáhají i technologie na palubě. Nemohli jsme si vynachválit systém BLIS, který je skvěle využitelný i ve městě. Je-li po vašem boku nějaký vůz, Volvo na to upozorní rozsvícením diody vedle zrcátka. Jde o nesmírně pohodlnou záležitost a pokud bych si chtěl za nějaký prvek připlatit i ve svém autě, byl by to právě BLIS. Stále je to ale jen technika a i ta umí pozlobit. Test probíhal i v hustém dešti a právě při něm začal BLIS selhávat. Byl-li snímač pod zrcátkem mokrý, resp. tekla-li přes něj voda, dioda svítila neustále nebo alespoň spínala v nesmyslných okamžicích kdy jsme byli na silnici sami. I přes tento drobný nedostatek systém moc chválíme.
Dalším příjemným systémem je aktivní tempomat. Ten dokáže udržet vzdálenost od auta před vámi, je schopen i brzdit. Na dálnici opět výborná věc. I tak ale není na místě nebýt ve střehu, na nenadálou myšku systém zareagovat nedokáže, to ale v žádném takovémto voze. Radar v přední části je využíván i je-li aktivní tempomat právě neaktivní. Volvo je vaším strážcem neustále a pokud se aut blíží ke srážce, auto vás upozorní blikáním červeného výstražného světla a samo se na náraz připraví seč může.
Posledním, neméně však užitečným pomocníkem, je systém varující před nechtěným opuštěním jízdního pruhu. Kamera v čelním skle sleduje čáry na silnici a pokud vyhodnotí situaci tak, že řidič opouští jízdní pruh, upozorní ho. Krom malých nepozorností je tak možné předejít mnoha nehodám v mikrospánku. Věříme, že právě tato pomůcka zachrání mnoho životů při dlouhých nočních jízdách po uspávacích kvalitních dálnícich.
Ani na okreskách si Volvo nebere servítek. Díky stavitelnému podvozku je možné zvolit tuhost odpružení a to se na okresky hodí. Ideální nastavení je sport. Je to kompromis, skoro se mi chce říct, že základní nastavení. Comfort auto uměle rozhoupe, ale pohodlí až tolik nepřidá, spíše navodí mořskou nemoc. Advanced vám má zase snahu vytlouci zuby. I toto nastavení se ale dá na sametových silnicích (kterých je po málu) použít. Výsledek je jasný, Volvo není žádný louda a na svoji rozložitost to umí moc pěkně rozjet. Zážitek z komfortní jízdy kazí jen pomalá a přemýšlivá převodovka. Lepší než manuální je automatický režim. Nevíme čím to, ale i v manuálním převodovka přemýšlí jestli tam onen zvolený převod opravdu zařadit nebo ne. Přemýšlí dlouho a navíc vždy jinak dlouho, takže se ani nedá naučit řadit s předstihem. Přitom se zdá, že samotná převodovka pracuje rychle, jen před tím dlouho přemýšlí počítač. Prohrává tak s Toyotou či Lexusem, kteří mají evidentně pomalejší převodovku, která však řadí okamžitě. Převodovka je jednou z mála výtek na tomto autě a myslíme si, že by si zasloužila modernější a především rychlejší náhradu. Tlumí celkově dobrý a silný dojem z motoru a degraduje ho „jen“ na pohodlný dálniční expres, ačkoliv zbytek auta by měl i na víc.
Ceníkem
Pojďme na cenu. V70 je prémiové kombi a podle toho vypadá i ceník, nejlevnější V70 je možné koupit za 839 tisíc korun, to s dvoulitrovým motorem a základní výbavou Kinetic.
Právě výbava Kinetic není dostupná s testovaným motorem T6, tento silný motor je dostupný jedině se třemi nejvyššími výbavami. Cena s výbavou Momentum je 1,3 milionu korun, v testované výbavě jde o 1,377 milionu.
Základní výbava Kinetic obsahuje veškerou airbagovou výbavu, systémy ochrany hlavy při nárazu zezadu, elektroincké pomocníky, zkrátka již tak nadstandardní bezpečnostní výbavu. Dále centrální zamykání s alarmem, dvouzónovou klimu, tempomat, palubní počítač... Je toho mnoho, oficiální ceník tak naleznete na tomto odkazu přímo na stránkách Volva.
Vyšší výbava Momentum nabídne kupříkladu dešťový senzor a vyhřívaná kožená sedadla, nejvyšší výbava Summum k tomu přidá ještě bixenonové světlomety, zadní parkovací asistent a nějaké ty chromované ozdoby.
Výbava Volvo Ocean Race, kterou jsme testovali, se zakládá na střední výbavě Momentum, ke které přidává kupříkladu bi-xenonové světlomety, parkovací asistent vzadu, zajímavé zpětné zrcátko s kompasem a ozdoby speciální pro tuto výbavu, samozřejmě s jejím logem.
Volvo se nám líbilo. Jde o velmi příjemné kombi střední třídy a žádnému zákazníkovi Volva se nevidíme. Preciznost z něj jen čiší a bezpečnost je přímo pověstná. Opravdové sportovní zážitky je třeba hledat spíše u konkurence, to ale není žádný zápor. Rychlé plynutí krajinou, to není Volvu ani v nejmenším cizí. Nabídne komfort, bezpečí a pohodu, co víc si přát?
Líbilo se nám:
všechny bezpečnostní systémy,
vysoký výkon,
počeštění palubního systému.
Nelíbilo se nám:
zastaralá převodovka,
některá tlačítka by mohla být trochu větší.
Tipy pro facelift:
přemístěte růžici bederní opěrky,
systém BLIS chce ještě trochu ladit kvůli nefunkčnosti při dešti,
přední parkovací senzory by mohly být součástí sériové výbavy.
| Nahlédnutí do ceníku | |
| Nejnižší cena | 839 000 Kč |
| Nejnižší cena s testovaným motorem | 1 299 000 Kč |
| Cena bez příplatkové výbavy | 1 377 000 Kč |
| Výkony | |
| Motor | Přeplňovaný benzínový šestiválec, 2953 cm3 |
| Maximální výkon | 210 kW / 285 koní při 5000 ot/min |
| Maximální točivý moment | 400 Nm při 1500 ot/min |
| Zrychlení 0-100 km/h | 7,2 s |
| Maximální rychlost | 245 km/h |
| Ekologie a ekonomie provozu | |
| Spotřeba - kombinovaná | 11,3 l/100 km |
| - ve městě | 16,7 l/100 km |
| - mimo město | 8,1 l/100 km |
| Emice CO2 | 270 g/km |
| Rozměry a objemy | |
| Délka | 482 cm |
| Šířka | 186 cm |
| Výška | 155 cm |
| Rozvor | 282 cm |
| Objem kufru | 575 l |
| Objem palivové nádrže | 70 l |
| Hmotnost | 1765 kg |
