Průběh cesty
Abychom nahnali nějaký čas, vyrážíme velice brzy ráno, ještě za tmy. Cesta utíká jak voda a mimo komfortní podvozek je na dálnici znát i mimořádně dobré odhlučnění. Vzhledem k denním teplotám okolo 32 °C si rovněž užíváme odvětrávaná sedadla.
Po obědě přijíždíme do slovinského Bledu, kde jsme strávili první noc v autě. Další den vyrážíme opět brzy ráno a to k Bohnijskému jezeru, odkud vyjíždíme lanovkou a vyrážíme pěšky na vrchol Vogel, který je 1922 metrů vysoký. Cesta je poměrně náročná, takže je určitě dobré mít vhodnou obuv, dostatek vody a pro jistotu i něco k zakousnutí. Po návratu k autu cítíme únavu, takže přijdou vhod masážní a klimatizované sedačky, kde si před koupačkou v jezeře hezky odpočineme.
K večeru už přijíždíme do Lublaně, kde nás čeká hotel. Parkování je v patrové garáží, kde opět oceňuji velmi dobrý rejd a 360° kameru, díky které vidím auto z ptačí perspektivy a nemusím se tak bát o nějaké oděrky na kolech či náraznících. Večerní Lublaň má neuvěřitelné kouzlo a rozhodně můžeme toto malé město doporučit.
Poslední štace je cesta z Lublaně na Pálavu, kde máme poslední nocleh v autě a další den už se vracíme domů. Je zde znát podstatně uvolněnější atmosféra vůči spaní v autě, než ve Slovinsku, kde je to podstatně striktnější. Místo na spaní jsme si našli kousek od Mikulova v krásné vinici, kde nás po příjezdu přivítal místní vinař, kterému naše přítomnost vůbec nevadila. Cesta na naše místo místy vedla do pořádného kopce a mimo zpevněnou cestu, což Citroen díky zvýšenému podvozku hravě zvládl. Světlá výška modelu C5 X činí velmi slušných 195 mm, což je o chlup více, než má Škoda Kodiaq 4x4. Nechyběl nám ani pohon všech kol. Kdybych však uprostřed výjezdu zastavil, už bych se narozdíl od zmíněného Kodiaqu nerozjel.
Spaní v autě
Uvnitř je možné sklopit zadní sedadla, ovšem podlaha není zcela rovná, takže jsem v boji o rovnou postel zapojil fantazii, plánoval vyrazit pro OSB desky, měřil vnitřní rozměry, vymýšlel čím budu desky řezat a tak podobně. Jenže po chvíli jsem narazil na dvě akorát tak vysoké krabice, jednu tak akorát velikou dřevěnou desku a bylo vlastně hotovo. Stačilo už jen dát do vozu matraci, polštáře, peřinu a bylo to. Zavazadla jsme si uskladnili za přední sedadla.
Vzhledem k tomu, že je C5 X mixem několika různých karosářských variant a má krásnou svažující se střechu, tak si to lehce vybralo daň v praktičnosti. Nástup z kufru do postele nebyl tak snadný, jako třeba v klasickém kombíku, ale stále to nebylo nic vyloženě nekomfortního. Na šířku i na výšku je to řekl bych hraniční – spaní bylo komfortní, ale být tu o pár cm více místa do obou stran, nezlobil bych se. Na délku však bylo místa dostatek – měřím 185 cm a nebylo ani nutné o moc posouvat přední sedadla. Největší potíž bylo však vedro – vůz se v teplotách nad 30 °C přes den dost vytopí a teploty v noci neklesly pod 18 °C, takže jsem udělal závěr, že spaní C5 X ano, ale ne v teplotách přesahujících řekněme 28 °C.
Spotřeba
Cesta na Bled má nějakých 630 km, přičemž se jedná o kombinaci dálnic, okresních cest a tunelů, kde je omezená rychlost. Na dálnici jsme jeli 130 km/h, okresky pomaleji, vše podle předpisů, ale ne zbytečně pomaleji. Výsledek nás velice příjemně překvapil – 5,6 l / 100km, krásné číslo. Domů jsme poté jeli přes Vídeň, Brno a po D1 zpět do Prahy. Na této trase je více úseků, kde se jede kolem těch 130 – 140 km/h, takže nám po příjezdu domů spotřeba lehce vzrostla, ale stále je to opravdu velice dobré – 5,8 l / 100 km vezmu-li v potaz, že jsme vůz ani jednou nenabili.
Kdybychom tuto cestu absolvovali s naftovým Superbem Combi, dostali bychom se jen o cca litr níže, což není velký rozdíl. Jediným mínusem je malá nádrž, která má objem jen 40 litrů. Díky tomu sice v tomto tempu zvládne přes 650 km, ale kdyby byla alespoň o třetinu větší, bylo by to znát.
Závěr?
Citroen C5 X je i v plug-in hybridní verzi skvělým parťákem na dlouhé cesty, na kterých vás bude hýčkat podvozkem, klimatizovanými sedadly s masáží a celkově skvělým odhlučněním. Potěší také bezdrátové Car Play, velice dobrá dynamika a nízká spotřeba – 1500 km do Slovinska a zpět jsme běžným tempem zvládli se spotřebou 5,8 litrů / 100 km. Podotknout je také potřeba to, že jsme vůz ani jednou nedobili, takže fungoval jako klasický hybrid. Ocenil bych však větší nádrž, klasický tempomat namísto adaptivního, o trochu delší sedáky a také tužší řízení. To jsou ovšem jen drobnosti na jinak velice schopném a univerzálním autě, které hravě zvládá jak město, tak dlouhé dálniční cesty. Třešničkou na dortu je, že v něm můžete poměrně jednoduše přespávat a užít si tak i dobrodružnější styl dovolené.