TEST: Ford Explorer ST-line - americký obr s ohromujícím výkonem a spotřebou 2l/100km

Úvod

Explorer je možné mít ve dvou verzích – ST-line a Platinum. Rozdíl v ceně je minimální, Platinum je dražší jen o 20 tis a vlastně nenabídne nic moc navíc, jde spíš o jinak zaměřené auto. Zatímco ST-line sází na sportovně střižený design v podobě tmavých kol, masky a dalších komponentů, tak Platinum se blýská, třpytí a působí tak více luxusněji. Nabídne proti „eSTéčku“ metalízu bez příplatku, jinou kůži, dřevěné dekory, jiné disky a další drobnosti. To vše jsou vlastně jen nepodstatné detaily, ale pozornost je potřeba věnovat podvozku, ten je totiž v případě ST-line tvrdší, takže záleží na každém, co preferuje. Testovací jízdu před koupí bych viděl jako nutnost.

Exteriér

Design je dost americký. Jde o takového exota, který u nás moc nezapadá a v ulicích budí rozruch. To ale nevidím vyloženě jako minus. Je fajn se něčím odlišit. Na fotkách to ani tak nevyzní, ale na živo je vůz opravdu veliký. LED světlomety a přední maska nejsou výjimkou. Nad maskou je nápis Explorer a pod logem je parkovací kamera.

Z bočního pohledu si nelze nevšimnout opravdu dlouhého rozvoru a velikého zavazadelníku, kde se ukrývají další dvě sedadla. Vzadu jsou na první pohled vidět 4 koncovky výfuků, které jsou sice pravé, ale spaliny nejdou vodorovně, ale směřují dolů.

Hmotnost: 2466 kg

Rozměry: 5049/2004/1778/3025 mm (délka, šířka, výška, rozvor)

Interiér

Ve voze se sedí dost vysoko, takže nelze mluvit o prvním usednutí, nýbrž o prvním „vyhopnutí“ za volant. Sedadla jsou spíše křesla, takže komfort je na jedničku. Jsou navíc elektricky ovládaná, vyhřívaná, klimatizovaná a aby toho nebylo málo, tak i masírují. Masáž mimochodem není jen nafukování bederní opěrky, jako to bývá u koncernových vozů, ale opravdu dokáže namasírovat a to jak záda, tak hýžďové svaly. Po dlouhém dni v kanceláři je to vlastně velice příjemné. Pozice za volantem je příjemná. K dokonalosti chybí už jen podélně posuvná hlavová opěrka. Volant je elektricky posuvný a má snad nejtlustší věnec na světě. Mně osobně to nevadí, ale nemusí to sednout každému.

Co se týče ovládání vozu, tak je to tak na půl. Je zde opravdu dost klasických tlačítek na ovládání klimatizace, radia a dalších věcí, což je fajn. Vše je logicky uspořádané, takže tomu nelze nic moc vytknout.

Problémem je ovšem na výšku postavený infotainment, který vrže a je dost pomalý. Práce s ním je poměrně otravná a ze sedadla řidiče se k němu musíte i celkem nahýbat, je totiž daleko. V autě, jehož cena začíná na více než 2 milionech bych si představoval něco trochu propracovanějšího. Pochvalu však zaslouží za možnost vybrat si ze 3 druhů tempomatů – klasický, adaptivní či inteligentní. Naopak nepotěší fakt, že nelze vypnout asistent jízdy v pruzích, můžete jej pouze dát do režimu, kdy vám při přejetí pruhu bez blinkru zavibruje volant.

Použité materiály jsou příjemné a na poměry Fordu až luxusní. Jasně, srovnáme-li kvalitu zpracování a dekorů s německými prémiovkami, je Ford lehce pozadu, jenže on to dost vynahrazuje cenou, takže v tom nevidím problém. O ozvučení se stará audiosystém Bang Olufsen, který hraje úžasně.

Prostoru je zde logicky až až. Řidiče a spolujezdce odděluje masivní a široký středový panel s loketní opěrkou, kde si odloží loket dva kulturisti a ani tak se nebudou vystavovat klasické trapné situaci, kdy při jízdě dojde ke kontaktu. Před loketní opěrkou je držák nápojů a uzavíratelná přihrádka s nabíječkou pro telefon. Pod „loketkou“ je další prostor a také jsou zde objemné dveřní kapsy. Vzadu je pak několik USB portů, zásuvka na 230V a možnost ovládání své vlastní klimatizace a výhřevu sedadel. Stropní výdechy klimy a roletky na boční okna jsou samozřejmostí. Americký původ se zde nezapře.

Zadní sedadla jsou samostatná a můžete je jak podélně posunovat, tak sklápět opěradlo. Místa na kolena a na hlavu je logicky víc, než by bylo potřeba a to i pro opravdu vzrostlé jedince. Prostřední sedadlo navíc obsahuje loketní opěrku s držákem nápojů. Třešničkou na dortu je pak skleněná střecha, která dodává interiéru vzdušnost a zadní cestující se tak mohou kochat i výhledy nad vozem.

7 cestujících? Není problém, nastává čas otevřít zavazadlový prostor a pomocí tlačítek se elektricky vyklopí další dvě sedadla. Pak už jen stačí manuálně vyklopit veliké opěrky hlavy.

Poté se musí sedadlo v druhé řadě posunout dopředu, jedním táhlem sklopit a může se nastupovat. Je to sice lehce stísněné, ale ikdyž jsem měl druhou řadu sedadel úplně vzadu, tak jsem se se svými 185 cm vešel. Koleny jsem se však dotýkal sedadla přede mnou, takže to nebylo úplně komfortní. Stačí ovšem posunout o pár centimetrů pasažéra před vámi a je to rázem lepší. Sedáky jsou krátké a nízko ukotvené, takže kolena trčí vzhůru, nicméně takové dvě hodinky bych tu vydržel.

Zavazadlový prostor je opravdu veliký. Nabízí dvojité dno, do kterého se hezky vměstnají nabíjecí kabely a podlaha je tak rovná. Ve voze můžete tak úplně komfortně přespat, bude stačit jen nějaká matrace. V pětimístném provedení pojme 635 litrů nákladu (po roletku). Jakmile vyklopíte i třetí řadu sedadel, objem se sníží na 240 l. No a pokud potřebujete naopak převézt něco velikého, sklopíte všechny sedačky a vznikne prostor o objemu 2274 l (po střechu).

Jízda

Podvozek je příjemně tuhý a to stejné vlastně platí i o karoserii, která je vyztužená například vzpěrou nad motorem. Veliké rázy tak tlumí obstojně, nicméně nějaké ostřejší příčné nerovnosti pocítíte. To je dáno lehce tvrdším sportovním podvozkem. Veliké plus si zaslouží odhlučnění a klidná práce hybridního ústrojí, která není nijak rušivá. Řízení je dost tuhé, přesné a tak akorát rychlé. K dispozici je 7 jízdních režimů, ale většinu času jsme strávili v tom normálním. Tlumiče nejsou adaptivní, takže se upravuje „pouze“ citlivost plynu, řízení, pohon všech kol apod. Reakce na plyn je mimochodem velice ostrá, obzvláště pak při rozjezdech.

No a jaká je tedy rychlejší jízda s touto „stodolou“? Překvapivě celkem svižná a stabilní. Je samozřejmě dost znát hmotnost téměř 2,5 tuny, takže se vůz dost „hrne“ a vlastně i naklání, nicméně přes tohle všechno se nedá říct, že by byl Explorer vyloženě nedotáčivý a dokáže být velmi rychlý. Tomu také pomáhá silný motor a elektromotor, který obzvláště v nižších rychlostech zapříčiní, že vůz vystřelí tak, jak to umí pouze „našlapané“ elektromobily. Je také znát pohon primárně zadní nápravy, na mokru si vůz umí i pohodit zadkem, ale velice brzo zasáhne stabilizace a máte po srandě. Je to škoda, protože to narušuje plynulost jízdy a stabilizaci bohužel nelze úplně vypnout. U té ostřejší jízdy mimochodem v těch kožených křeslech bez výrazného bočního vedení pěkně lítám. Spotřeba atakuje hranici 20 litrů, takže jízdu velice rychle uvádím do klidného režimu, který vozu sluší o poznání více. Jenže zde se zase projevuje občasné drncání a celková tvrdost podvozku. A tím se dostávám k tomu, že bych v takovém obřím SUV preferoval spíš komfort a vybral si výbavu Platinum, která nabídne více komfortu.

Motor

Pod kapotou pracuje výkonný šestiválec 3,0 EcoBoost doplněný o elektromotor a baterii, díky které je možné vůz využívat i jako elektromobil, ovšem jen na krátké vzdálenosti. Ford slibuje dojezd 45 kilometrů, což je vlastně reálné. My jsme s nabitým vozem ujeli 36 km a palubní počítač ukazoval, že se stejným stylem jízdy by bylo možné ujet na elektřinu dalších 8, což dává deklarovaných 45.

Motor je kultivovaný, tichý a nabízí i hezký zvuk. Je decentní, tak akorát. Co se týče výkonu, tak ten činí 336 kW (457 koní) a kroutící moment je ohromujících 825 Nm. Vůz utáhne 2,5 tuny. Nádrž na benzin má 70 litrů, což není úplně mnoho, vezmu-li v potaz spotřebu. Akcelerace na stovku zabere jen 6 sekund a maximální rychlost je omezena na 230 km/h. Je zde desetistupňová automatická převodovka, která řadí hladce a ani o její činnosti nevíte. Pod volantem jsou pádla, takže je možné řadit manuálně, ale v reálném provozu to je vlastně k ničemu. Reakce je celkem pomalá a nejde o sportovní auto, takže není důvod je využívat. Explorer je primárně zadokolka a až v případě snížené trakce se připojí přední náprava, což se kladně podepsalo na jízdních vlastnostech.

Jde o plug-in hybrid (PHEV), takže je zde možnost nabít si vůz z domácí zásuvky (cca 6 hod) či wallboxu (3,5 hod). Reálně tak můžete při každodenním nabíjením jezdit krátké trasy „zadarmo“. Jakmile trochu více šlápnete na plyn, nastartuje se klasický motor a auto vyrazí kupředu, takže reálně budete mít spotřebu kolem 2-3 litrů na těchto krátkých cestách (viz fotka palubního počítače výše). Auto můžete nabíjet i na veřejných nabíječkách, nicméně není zde „rychlonabíjení“, takže si alespoň 3,5 hodin počkáte.

Spotřeba při vybité baterii není úplně nízká, nicméně vzhledem k velikosti a hmotnosti to není tak strašné. Vůz i tak rekuperuje a ačkoliv na virutálním kokpitu vidíte dojezd na elektřinu „0 km“, vůz na vyrobenou elektřinu rovnou jezdí. Naměřené hodnoty při „eko“ jízdě zde:

Město: 9 – 12 litrů

Kombinovaná: 9,3 l

Dálnice: 9,6 l

Okresky: 7,5 – 8 l

Konkurence

Srovnám-li skvěle vybavený Ford s podobnými sedmi-místnými SUV v podobě BMW X7, Mercedes GLS, Range Rover Vogue či Land Rover Discovery, vychází Explorer nejlevněji a zároveň to většině nandá ve zrychlení i v zatáčkách, to není špatná bilance.

Levnější může být třeba o něco menší Toyota Highlander, která také nabízí 7 míst, ale bude o hodně pomalejší a méně vybavená.

Ceny

Explorer ST-line z dnešní recenze stojí od 2 019 900 Kč včetně DPH. Jde o zvýhodněnou cenu. Výbavový stupeň Platinum stojí o 20 tisíc víc. Připlatit si můžete u levnější verze za barvu a tím to v podstatě končí, když nepočítám příslušenství jako gumové koberce, nabíjecí kabely apod.

Závěr

Ford Explorer je u nás takovým symbolem amerického snu. Je obrovský, pompézní, skvěle vybavený, rychlý a oproti konkurenci poměrně levný. Po více než dvaceti letech se vrací na náš trh, což nebylo jen tak. Aby se tak stalo, musel být postaven s elektromotorem a baterií, jde tedy o plug-in hybrid - PHEV. To je výhoda pro koncového uživatele, protože může jezdit po městě třeba za 2-3 litry (40-45 km, v létě). To není špatné s tak velkým autem, máte-li možnost doma či v práci nabíjet.

Na druhou stranu se musím vrátit k otázce z úvodu, jestli to není v našich končinách už trošku moc? Je... Osobní auto, které má bez zrcátek šířku přes dva metry už na naše silnice není příliš pohodlné a celkově lehce pozbývá smysl. I přes pohon všech kol mu to v terénu moc nesluší, díky rozměrům se nehodí do města, vlivem vyšší spotřeby se příliš nehodí ani na dlouhé dálniční přesuny (9,6 l/100 km) a takto bych mohl pokračovat.

Závěr je tedy jednoduchý, pokud bychom na Explorer nahlíželi pouze rozumem, tak nedává příliš smysl, stejně jako celá kategorie těchto obřích SUV. Za ty peníze by pro velikou rodinu bylo vhodnější třeba Galaxy za poloviční peníze. Jenže automobilový svět není jen o rozumu, lidé zkrátka milují veliké vozy, které nepotřebují. Já tedy můžu s klidem říct, že je velmi povedený, jen byste si ho více užili v Americe, než u nás. Ford Explorer ST-line si odváží i tak 8/10 bodů. Pokud by byl ve výbavě Platinum s pohodlnějším podvozkem, dostal by ještě o fous víc.

Plusy

Řízení

Kvalitní interiér

Motor

Rychlost

Jízdní vlastnosti

Prostor

Image

Výbava

Odkládací prostory

Minusy

Tvrdší podvozek – absence adaptivních tlumičů

Infotainment

Android auto přes kabel

Na naše silnice je moc veliký