Společnosti Toyota Motor Corporation a Hino Motors se dohodly na společném vývoji těžkého nákladního vozidla na vodíkové palivové články.
Společnosti Toyota Motor Corporation a Hino Motors se dohodly na společném vývoji těžkého nákladního vozidla na vodíkové palivové články s dojezdem 600 km.
Budoucnost dopravy závisí na nových formách pohonu. Platí to i pro kamionovou dopravu, která využívá z hlediska ekologie problematické vznětové motory. Pro osobní automobily určil především Volkswagen za nový směr bateriové elektromobily. U nákladní dopravy tomu zřejmě bude jinak. Ukazuje to nový projekt společností Toyota Motor Corporation a Hino Motors.
Obě firmy vidí budoucnost v palivových článcích, které vyrábí elektrický proud z vodíku a tuto energii ukládají do baterií. Zbytek pohonného ústrojí tvoří elektromotory přímo pohánějící nápravy užitkových vozidel.
Konkrétně se jedná o nákladní automobil Hino, který v tomto novém projektu pohánějí elektromotory napájené palivovými články využívajícími již známou technologií palivových článků vozidel Toyota Mirai.
Nový hybridní systém firem Toyota a Hino má dostatečný výkon pro pohon tahače nebo kamionu pro dálkovou dopravu. Dojezd je zatím pouze 600 km. Jedná se teprve o prototyp a je předpoklad, že dojezd bude postupně zvyšován, protože hodnota 600 km je dostatečná pro osobní automobil, ale pro dálkovou kamionovou dopravu by určitě nestačil.
Úspěšnost projektu podpoří 15 let spolupráce při provozních zkouškách autobusu na palivové články, který společnosti vyvíjí a technický je tento projekt připraven již k realizaci.
Tyto nové technologie jsou pro dálkovou dopravu určitě vhodné, protože kamionová doprava je mnohem větším znečišťovatelem ovzduší než osobní doprava. Protože Toyota a Hino vidí globální ochranu klimatu jako jeden z nejdůležitějších úkolů podnikání, je možné předpokládat, že tento projekt budou chtít úspěšně dokončit za každou cenu.
Obě firmy jsou si dobře vědomy, že cíle v oblasti snižování emisí CO2 ke kterým se zavázaly, nesplní pokud nebudou úspěšné v oblasti vyvíjení technologie elektromobilů, včetně těch využívajících palivové články.
A právě u těžkých nákladních vozidel, jejichž podíl na celkových emisích CO2 v rámci užitkových vozů v Japonsku činí cca 60 procent, je potřeba dosáhnout rychlého pokroku, možnosti snižování emisí u naftových motorů jsou již vyčerpány.
Těžká nákladní vozidla sloužící k dálkové dopravě musí mít dostatečný dojezd a nosnost, stejně tak jako možnost rychlého tankování paliva.
Právě proto se za vhodná považují vozidla poháněná palivovými články na vodík. Elektrifikace užitkových vozů se bez tohoto pohonného ústrojí neobejde.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?