Americké automobily už dávno nejsou jen o hranách karosérie, silném osmiválci a bubnových brzdách. Camaro ZL1 kupříkladu strávilo až sto hodin ve větrném tunelu a na závodním okruhu, aby se povedlo vypilovat k dokonalosti jeho aerodynamiku. Výsledkem jsou větší přední splitter, nová kapota, širší přední blatníky, jiné nástavce prahů, výraznější zadní spoiler nebo přepracované mřížky v masce chladiče i předním nárazníku. Uvnitř jsou sedadla Recaro a ve spodní části zploštělý semišový volant.
Mnohem zajímavější je prostor pod kapotou, vyplněný kompresorem dopovaným osmiválcem o objemu 6.2 litru, jehož výkon je 649 koní a točivý moment 868 Newtonmetrů. Zadní kola jsou standardně poháněna přes šestistupňovou manuální převodovku, za příplatek je ale dostupný i nový desetistupňový automat s pádly pod volantem. Součástí pohonu je elektronicky ovládaný samosvorný diferenciál. Že nebylo ladění vozu na okruhu zbytečné dokazuje kromě vybroušené aerodynamiky také instalace jedenácti chladičů pohonné jednotky. A to už nějakou tu zátěž v plném tempu vydrží.
Podvozek má odpružení Magnetic Ride, součástí techniky vozu je i přepracovaný Launch Control a volič jízdních režimů. Vozovku spojují s karosérií dvacetipalcová kola z kovaného hliníku, jejichž pneumatiky Goodyear Eagle F1 Supercar s rozměrem 285/30 vpředu a 305/30 vzadu vznikly speciálně pro tento model. Brzdy Brembo mají vpředu šestipístkové třmeny a kotouče s průměrem 390 milimetrů.
