Vůbec poprvé se označení GT objevilo na koncepčním Opelu v průběhu frankfurtského autosalonu 1965. Auto zaujalo nejen svým vzhledem, ale i pokrokovými technickými prvky, proto o tři roky putovalo do sériové výroby. Po jednapadesáti letech od původního konceptu se na úspěch kompaktního kupé pokusí navázat moderní pokračovatel, jehož možná podoba se ukáže za měsíc v Ženevě.
Ačkoliv se Opel snaží vyvarovat označení retro, nové GT s tím původním spojuje mnoho prvků. Primárně je to dlouhá přední kapota a naopak krátká zadní část bez víka zavazadlového prostoru. Ve spodní části nárazníku pak nechybí dvě centrální koncovky výfuku. Pravda, nejsou tu vyklápěcí světla (na jejich místě je špičková technologie IntelliLux LED), zrcátka, stěrače ani kliky dveří. Přesto se označení retro bude toto kupé vyhýbat jen velmi složitě.
Díky odlišnému lakování je karosérie opticky rozdělena na dvě části - stříbrná kolem nárazníků, plynule přecházející až v pár dveří, do nichž jsou plně integrována okna, je doplněna o černou kapotu, která pro změnu přechází v přední okno a prosklenou střechu. Zajímavá je červená linka, táhnoucí se od předního blatníku až dozadu, v níž je kolem dveří integrovaná dotyková plocha pro jejich otevření. Zrcátka nahrazují kamery za podběhy kol, jejich obraz je přenášen na dvě obrazovky v interiéru. Toto řešení, tedy bez klik, zrcátek i samostatného okna ve dveřích, přispívá k lepšímu obtékání vzduchu kolem karosérie. Dalším retro prvkem jsou červené přední pneumatiky, odkazující na motocykl Motoclub 500 z roku 1928, jenž jimi také disponoval.
Bližší pohled na údajně velmi prostorný interiér Opel (zatím) nenabídl, vystačit si tak musíme s jednou fotografií, na níž má koncept otevřené dveře. Tento snímek odhaluje netypicky tvarovaný volant a dva velké tubusy, v nichž se nejspíš ukrývají otáčkoměr a rychloměr. Podobně jako exteriér je i interiér laděn do kombinace šedé a černé, kterou doplňují červená sedadla, tubusy a linka na volantu.
Co nejnižší těžiště zajišťuje za přední nápravou uložený motor. Ten má v případě tohoto konceptu jen tři válce, turbodmychadlo a objem jeden litr, přičemž vychází z celohliníkových jednotek v modelech Adam, Corsa a Astra. Maximální výkon 145 koní a točivý moment 205 Nm jsou prostřednictvím šestistupňové sekvenční převodovky s pádly pod volantem přenášeny na zadní kola, kde nechybí mechanická uzávěrka diferenciálu. Na stovce se pod jednu tunu vážící kupé ocitne za méně než 8 sekund, maximální rychlost je 215 km/h.
Modely úspěšné automobilky Cupra prošly v nedávné době faceliftem, který se týká i pohledného kombíku Leon Sportstourer. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná jen o lehké omlazení designu, jak to u faceliftů bývá zvykem, jenže to je omyl. Změněna byla jedna velice podstatná věc, která tento sportovní kombík posunula do vyšší ligy.
Extrémní výkon přes 1.000 kW byl na běžný provoz až příliš – alespoň podle Xiaomi, které svůj hypersedan SU7 Ultra softwarově omezilo. Po silné kritice uživatelů ale automobilka otočila a výkon hodlá znovu uvolnit. Informoval web Carnewschina.
Do naší recenze tento týden zavítala modernizovaná Toyota ProAce Verso v prodloužené verzi L2, která vychytala drobné nedostatky starší verze. Jedná se o víceúčelového parťáka, který je překvapivě komfortní. Početnější rodiny, které si nemohou dovolit Multivan či Mercedes-Benz třídy V, budou dost možná překvapeni, že se jedná o konkurenceschopného rivala.
S příchodem elekromobility jsme byli svědky vzniku hned několika opravdu rychlých aut na baterky, která na semaforu sice potrápila kde jaký supersport, ale při řízení chyběly emoce a ani v zatáčkách to mnohdy nebyla moc zábava. Rychlost zkrátka neznamená automaticky zábavu a proto vznikl Ioniq 5 N, který se rozhodl zbořit mýty o tom, že elektromobil nemůže být zábavný. Jak se to podařilo?