Vůbec poprvé se označení GT objevilo na koncepčním Opelu v průběhu frankfurtského autosalonu 1965. Auto zaujalo nejen svým vzhledem, ale i pokrokovými technickými prvky, proto o tři roky putovalo do sériové výroby. Po jednapadesáti letech od původního konceptu se na úspěch kompaktního kupé pokusí navázat moderní pokračovatel, jehož možná podoba se ukáže za měsíc v Ženevě.
Ačkoliv se Opel snaží vyvarovat označení retro, nové GT s tím původním spojuje mnoho prvků. Primárně je to dlouhá přední kapota a naopak krátká zadní část bez víka zavazadlového prostoru. Ve spodní části nárazníku pak nechybí dvě centrální koncovky výfuku. Pravda, nejsou tu vyklápěcí světla (na jejich místě je špičková technologie IntelliLux LED), zrcátka, stěrače ani kliky dveří. Přesto se označení retro bude toto kupé vyhýbat jen velmi složitě.
Díky odlišnému lakování je karosérie opticky rozdělena na dvě části - stříbrná kolem nárazníků, plynule přecházející až v pár dveří, do nichž jsou plně integrována okna, je doplněna o černou kapotu, která pro změnu přechází v přední okno a prosklenou střechu. Zajímavá je červená linka, táhnoucí se od předního blatníku až dozadu, v níž je kolem dveří integrovaná dotyková plocha pro jejich otevření. Zrcátka nahrazují kamery za podběhy kol, jejich obraz je přenášen na dvě obrazovky v interiéru. Toto řešení, tedy bez klik, zrcátek i samostatného okna ve dveřích, přispívá k lepšímu obtékání vzduchu kolem karosérie. Dalším retro prvkem jsou červené přední pneumatiky, odkazující na motocykl Motoclub 500 z roku 1928, jenž jimi také disponoval.
Bližší pohled na údajně velmi prostorný interiér Opel (zatím) nenabídl, vystačit si tak musíme s jednou fotografií, na níž má koncept otevřené dveře. Tento snímek odhaluje netypicky tvarovaný volant a dva velké tubusy, v nichž se nejspíš ukrývají otáčkoměr a rychloměr. Podobně jako exteriér je i interiér laděn do kombinace šedé a černé, kterou doplňují červená sedadla, tubusy a linka na volantu.
Co nejnižší těžiště zajišťuje za přední nápravou uložený motor. Ten má v případě tohoto konceptu jen tři válce, turbodmychadlo a objem jeden litr, přičemž vychází z celohliníkových jednotek v modelech Adam, Corsa a Astra. Maximální výkon 145 koní a točivý moment 205 Nm jsou prostřednictvím šestistupňové sekvenční převodovky s pádly pod volantem přenášeny na zadní kola, kde nechybí mechanická uzávěrka diferenciálu. Na stovce se pod jednu tunu vážící kupé ocitne za méně než 8 sekund, maximální rychlost je 215 km/h.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.