Dodge přichází s novou verzí sporťáku Viper, která přináší moderní závodní technologii přímo do vozu s homologaci k běžnému provozu.
Jen málokterý americký sporťák je ve světě natolik oblíbený, jako Dodge Viper. Jeho výroba započala již roku 1992 a rozhodně to nevypadá, že by se jeho život měl chýlit ke konci.
Tím spíše, když se nám nyní představila nová verze tohoto vozu se zmijí ve znaku.
Tím je Dodge Viper ACR, přičemž ta tajemná tři písmena znamenají American Club Racer. Je tedy jasné, že se nebude jednat o vůz určený pro maminky, které vezou děti do školy.
Pod, pro Viper tolik typickou, dlouhou kapotou se ukrývá motor o objemu 8,4 litru s válci seřazenými do V a výkonem atakujícím hranici 650 koní. Ten je přenášen na kola, která jsou osazena speciálně navrženými pneumatikami, šestistupňovou manuální převodovkou.
Takový výkon je ovšem nutno dokázat správně využít a v případě potřeby i udržet na uzdě. Z toho důvodu se na voze podílela i společnost Brembo, která dodala vysoce výkonné karbonové brzdy. Dalším řidičovým pomocníkem je bezesporu podvozek, na který byla soustředěna vysoká míra pozornosti a například odpružení bylo kompletně přepracováno. Ovšem největší práci si tým pracující na vytváření tohoto monstra dal s aerodynamickou stránkou vozu.
Toho si ovšem všimne každý hned při prvním pohledu na vůz. Obrovské křídlo se totiž jen tak přehlédnout prostě nedá. Stejná písnička je to i s předním a zadním difuzérem a speciální ACR kapotou, která je poseta množstvím chladících otvorů. Veškeré aerodynamické prvky jsou přitom plně nastavitelné. Výrobce udává, že při rychlosti kolem 280 km/h dokáže vůz vygenerovat přítlak rovný hmotnosti jedné tuny!
Vlastně se není čemu divit. Celý návrh vozu vychází ze zkušeností z prostředí závodních seriií typů: American Le Mans Series, United SportCars Championship a daších serií, kterých vozy Dodge Viper v různých úpravách účastní.
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?