Vidina dobře prodejného levného hatchbacku se nenaplnila. Nejlevnější vůz Nano zaznamenal prudký pokles prodejů. Doma si nevede až tak špatně, co však zahraniční trhy?
„Prodejní trhák“. Takto se o modelu Nano hovořilo v době svého představení v lednu roku 2008. Vůz a jeho prodejní vyhlídky byly přirovnávány k světově úspěšným - uveďme Ford model T (USA), Austin 7 (Velké Británie) nebo VW Brouk.
Ty však zůstaly daleko za očekáváním. Domácí produkce započala v červenci roku 2009. Od té doby se prodalo kolem 229 000 těchto mini hatchbacků. Původní záměry však hovořily o 100 000 prodaných vozech za rok.
Po počátečním kolapsu se však indický odbyt zlepšil, za hranicemi to ale nebylo tak růžové. Letošním rokem nicméně zájem postupně klesl i na domácím trhu. V prodejních statistikách se model umísťoval vždy mezi deseti nejoblíbenějšími, březnové prodeje hlásí jen cca 1 500 kusů.
Provozní ředitel automobilky, Karel Slym, vidí problém především v obecném povědomí lidí o daném vozu. Označuje ji za nálepku „levného“ vozu, jehož ceně odpovídá i kvalita celkového provedení.
Dřívější reakce Taty jsou dosti smutné. Slevy, prodejní akce a opět slevy. Vůz se mohl zakoupit kreditní kartou, zbytek ceny pak majitel doplatil v průběhu 12 měsíců. Aktuální vývoj je však odlišný. Automobilka plánuje brzké uvedení nového modelu a současné inovace toho stávajícího. Nabídka motorizací má být rozšířena z aktuálního agregátu o objemu 624 cm3 s výkonem 28 kW (38 k) a točivým momentem 51 Nm o benzinový s objemem 800 cm3, plánují se vznětové motory či motory na LPG, rozšíření stávající výbavy. Výrazná je i změna strategie k přístupu v oblastech zahraničních trhů. 7. dubna roku 2013 automobilka nově otevřela plně vybavené dealerství v Yangonu, hlavním městě Myanmaru. Součástí bude nabídka všech modelů Taty, odpovídající servisní zázemí.
V Evropě se počítá s otevřením nové továrny. Ta by měla vzniknout na místě původního výrobního závodu výrobce mobilů Nokia v Rumunsku. Levná pracovní síla, které v současnosti využívá například automobilka Dacia, má předejít vysokým clům, spojeným s lodní dopravou.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?