DLOUHODOBÝ TEST: DS 4 Hybrid Pallas – jak jezdí ve městě, na dálnici či okresce?

Město

Naše testování započalo ve městě a blízkém okolí, kde bude DS 4 trávit nejvíce času. Začneme s tím hlavním, tedy s podvozkem. Ten je naladěn spíše komfortně, což se ukázalo jako správná volba. Máme zde základní 19 palcová kola na pneumatikách o rozměru 205/55/R19. Výsledkem je pohodlná a tichá jízda, kterou neruší ani větší výmoly či příčné nerovnosti a to i navzdory absenci nezávislého zavěšení zadních kol. Podvozek a správné obutí drtivou většinu nedokonalostí vozovky spolehlivě „pochytají“. Posledně testovaná DS 4 v plug-in hybridní verzi měla 20 palcové disky a jízdní komfort byl podstatně horší, takže se zde opět ukázalo, že méně je někdy více.

Auto je opravdu krásné, což je fajn, ale daní za to je o něco horší výhled z vozu dozadu, kde je tenké sklo a mohutný C sloupek. Nenadchnou ani malá zpětná zrcátka. Parkování usnadní jak vyšší podvozek a zpětná kamera, tak senzory vpředu i vzadu. Díky kompaktním rozměrům je i přes horší výhled ven parkování celkem snadné a hodí se tak i do úzkých uliček v centru města. Díky hybridnímu pohonu zvládá DS 4 s trochou snahy jezdit i lehce pod 5 litrů, což je krásné. Jakmile se nebudete tolik hlídat a občas na plyn šlápnete výrazněji, pojedete pořád pod 6.

Okresky

Je čas vyrazit na výlet směr Kokořín, kde najdeme mnoho hezkých zatáček. Start je na Praze-Východ a až za Mělník jedu v režimu Eco co možná nejúsporněji. Stejný úsek jsem měřil i cestou zpět a po celkově ujetých cca 70 km na palubním počítači svítila spotřeba 4,4 litrů / 100 km, hezké. Potěší také odhlučnění, dávkování brzd a nerušivé připojování spalovacího motoru.

V Liběchově začíná pasáž rychlejších a táhlých zatáček, kde je však místy mokrá vozovka, na což je potřeba dávat pozor. Zimní pneumatiky Continental nejsou příliš široké a místy se předek vozu vezl nedotáčivě ven ze zatáčky a to i přes celkem běžnou rychlost. Stejný problém jsme měli i s nedávno testovaným Citroenem C5 X, který měl také v honu na co nejnižší spotřebu užší gumy, což bylo v zimě na úkor přilnavosti.

Na suchu vozu věřím podstatně více a zjišťuji, že to sice není nějaký rychlík, ale na běžné předjetí je výkon v prázdném autě úplně dostatečný. V zatáčkách se sice celkem naklání a umí být poměrně brzo i nedotáčivý, ale jakmile jedete jen svižně, nikoliv co nejrychleji, tak je to v pohodě. Podvozku se příliš nelíbí vyhýbací manévr, kdy už se vůz houpe poměrně dost, což přejde v lehkou přetáčivost, kterou následně kočíruje stabilizační systém. Na žádné divočení DS 4 opravdu není stavěná, ale svižnější tempo jí není vyloženě cizí.

Co mi vadí? Tak například to, že po ubrání plynu stále chvilku zrychluje. Dále pak, že pokud není baterie zcela nabitá, tak poměrně silnou rekuperaci doprovází nepříjemné hvízdání. Také řízení by mohlo být o něco komunikativnější / tužší a převodovka o chlup rychlejší.

Dálnice

Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že bude tříválcová DS 4 na dálnici trpět, není tomu tak. Akcelerace a pružnost ve vyšších rychlostech sice nenadchnou, nicméně ani neurazí a pokud zvolíte pohodovější tempo 130 - 140 km/h na tempomat, tak není žádný problém. Nutné ovšem opět podotknout, že jsem jel ve voze sám, jakmile do auta naložíte další tři pasažéry a plný kufr, bude to znát. Odhlučnění by sice vzhledem k prémiovým ambicím mohlo být o chlup lepší, ale rozhodně není špatné. Překvapením však byla spotřeba, která už v této rychlosti netěží z přítomnosti elektromotoru. Při ustálené rychlosti 130 km/h jsme jeli po dálnici 50 km tam a 50 km zpět, přičemž spotřeba po zprůměrování činila 6,6 litrů / 100 km. To je na benzínový tříválec ve voze, jehož světlá výška činí 189 mm velice hezká hodnota.

Lehčí terén

Když už jsme u té světlé výšky, tak mi to nedalo a na výletě jsem vyrazil i za dobrodružstvím a to na klasickou lesní cestu, která končila u trampského tábořiště. Po cestě se objevilo několik různých míst, kde jsem výšku podvozku ocenil. Stoupání sice nebylo kdoví jaké, ale „čtyřka“ to zvládla bez jediného zaváhání, stejně jako následné otočení se, což už vyžadovalo lehké křížení náprav.

Platí zde, že podvozek je schopnější, než největší limit – pohon předních kol. Čtyřkolku byste v nabídce hledali marně. Na druhou stranu většina lidí jezdí v terénu tak maximálně na houby či chalupu, kam většinou vede buď lesní nebo polní cesta bez výraznějšího stoupání. Právě v těchto místech je tenhle elegán podstatně schopnější, než obyčejný hatchback. Ve finále to tedy vlastně smysl dává i bez pohonu 4x4, který by zvýšil hmotnost, cenu i spotřebu.