Test: Trabant 601 Ostermann, legenda východu nahoře bez

S Michalem Kožíškem, jenž je oprávněně hrdým majitelem červeného Trabantu 601 v úpravě kabrio, jsem se potkal před jeho kanceláři Remaxu v centru severočeských Litoměřic. Pan Kožíšek je realitní makléř a svého Trabanta používá při prohlídkách nemovitostí určených pro rekreační účely. Dle jeho slov jsou klienti bez výjimky nadšeni, když zjistí, s čím za nimi přijel. A není se čemu divit, takový unikát se jen tak nevidí.

Červený kabriolet spatřil světlo světa v továrně ve východoněmeckém Zwickau jako klasický uzavřený sedan s označením Limousine. Až posléze proběhla přestavba na kabriolet u firmy Ostermann. Pan Kožíšek Trábika přivezl v loňském roce v nepojízdném stavu z Německa, kde před odstavením sloužil na svatbách pro převoz novomanželů. Přes zimu se dával do pořádku, aby mohl splnit dovozovou technickou a dostat klasické bílé SPZ. Což se podařilo a já se nyní můžu s Trábikem projet.

Jelikož jsem Trabanta neřídil už asi 15 let, první vyjížďka proběhla okolo Litoměřického náměstí a já raději seděl na místě spolujezdce a pozorně sledoval a poslouchal pokyny k obsluze. Posléze jsem se s panem Kožíškem rozloučil a Trábik mi na půl dne říkal pane.

Panovalo krásné počasí a tak jsem se nemusel neobtěžoval s natahováním střechy  a pustil se do jízdního testu. Studený Trabant nastartoval na "brnknutí" startéru a k mému překvapení se mi na první pokus podařilo zařadit jedničku a posléze i další kvalty směrem nahoru. První šok mě čekal při brzdění. Z moderních vozů jsem zvyklý "se na pedál brzdy jen podívat" a vůz ihned slušně brzdí, což se rozhodně nedá říci o tomto červeném kabrioletu. Brzdový pedál je zde jako z kamene a chce to opravdu razantnější šlapání, aby se dostavilo nějaké zpomalení. Poté jsem měl trošku problém na křižovatce trefit jedničku. Místo ní mi tam padla trojka a na tu se Trábimu moc nechtělo. Během vteřiny tam byla správně jednička a to už jsem z křižovatky vyletěl za doprovodu typického dvoutaktního zvuku a za mnou zůstal jen namodralý obláček kouře.

Než jsem se vymotal z města, tak jsem začal pochybovat, zda jsem si nevzal moc velké sousto. Přeci jen jako motoristický novinář jsem zhýčkaný perfektně jezdícími vozy převážně s automatickou převodovkou, které se řídí takřka samy. Zde jsem si musel každý metr jízdy zasloužit.  Za městem se situace zlepšila, provoz zřídl a silnice se otevřela. Po pár kilometrech jsem si na Trábika zvykl a najednou už nebyla potíž ani s těžkou brzdou, ani s nepřesným řazením. Tedy ještě k tomu řazení. Když jsem si už byl naprosto jistý, který rychlostní stupeň zadávám, tak se mi opět na křižovatce podařilo zařadit trojku na kterou se Trábimu opět moc nechtělo.

Když už jsme si na sebe trošku zvykli, mohl jsem pořádně vnímat vůz jako celek a ne se jen pekelně soustředit, abych vůbec dokázal vůz přimět k jízdě. Jako klady beru jednoznačně skvělý přehled o dění okolo vozu. Trabant je maličké auto a díky absenci střechy je úžasný výhled po okolí. Také v interiéru je nad očekávání dostatek místa pro dvě dospělé osoby vpředu a pro dvě o něco menší osoby vzadu. Díky řazení pod volantem je podlaha rovná bez středového tunelu, který by ubíral posádce místo. Musím také pochválit odkládací plochu jenž se táhne na palubní desce pod volantem přes celou šíři vozu, takže není problém s odložením mobilních telefonů celé posádky a ještě zbyde místo pro peněženky a svačinu. Další odkládací místo nabízejí kapsy ve dveřích, které v pohodě udrží i otevřenou plechovku s nápojem. Pro ostatní zavazadla je nadprůměrné místo též v kufru, kde se nachází jen složená plachta střechy, která nezabírá mnoho místa.

Ovládací prvky jsou tu tak jednoduché, jak jen můžou být. Za volantem je pouze rychloměr s třemi kontrolkami pro dobíjení, blinkry a dálková světla. Ovládání blinkrů je klasicky páčkou vlevo pod volantem a kromě blinkrů přepíná protáhnutím k sobě i dálková světla a potkávací světla. Při pohybu páčkou od sebe vůz troubí. Ovládání ventilace a topení se ovládají trojicí táhel vedle kohoutku pro uzavírání přívodu paliva. Pak už je tu jen dvojice otočných ovladačů pro stěrače a světlomety.

Jízda po kvalitní silnici rychlostí okolo 80 km/h je v tomto voze naprosto ideální a za pěkného slunečného dne je to opravdový požitek. Jízda vyšší rychlostí již znamená nadměrný hluk a sem tam mi do očí vletěl nějaký prach. Když jsme opustit silnici s novým povrchem a zamířil kvůli focení na odlehlou spojovací komunikaci s horším povrchem, zjistil jsem, jak ne Trabant neskutečně nepohodlný. Malý kabriolet neustále poskakoval, třásl se jak ratlík a já se bál, že buď z něj něco upadne a nebo v horším že se podemnou zlomí. Za špatný komfort můžou ramena s krátkými zdvyhy a pouze dvojice listových per po jednom pro každou nápravu. Po nekvalitní cestě je lepší jet maximálně okolo 60 km/h, rychleji už to opravdu není příjemné.

Výkon motoru byl z výroby 19,1 kW (26 koní) a do dnešních dní jich jistě už část sešla stářím. Do 90 km/h se Trabantu ještě chce, pak už záleží, jakým směrem vane vítr. K mé smůle se mi při návratu z vyjížďky kousla přední pravá brzda, sice se točila, ale bylo slyšet i cítit, že je kolo přibrzděné. 26 koní a přibrzděná brzda? To fakt nechceš.

Při chvilce odpočinku a času pro focení jsem si vůz důkladně prohlédl a zaujalo hned několik věcí. Vůz byl ve výbavě de Luxe, tak nemohly chybět chromové obroučky světlometů a světle hnědé koženkové sedačky. Dále mě zaujala maska "chladiče", která je z druhé strany zaslepená, jelikož se za ní žádných chlad nenachází, je za ním jen malý průduch sání. Pod kapotou, která má geniálně řešenou aretaci, se nachází napříč umístěný řadový dvoudobý vzduchem chlazený dvouválec o objemu 594,5 cm3 s maximálním výkonem 19,1 kW (26 koní) a točivým momentem 54 N.m. Motor je kombinovaný se čtyřstupňovou manuální převodovkou s volnoběžkou pro 4. převodový stupeň. Výkon motoru putuje na přední kola. Dále je zde 6V baterie a samozřejmě nádrž, jejíž hladina se měří pomocí plastové měrky. Vedle nádrže ležela nádobka s olejem M2T, který se musí přidávat do paliva při každém tankování. Manipulace se střechu je naprosto jednoduchá a nezabere ani pět minut. Nejprve se k konstrukce překlopí tyčky a zacvaknou nad dveře mezi ochranným obloukem a rámem předního okna. Posléze se jen přehodí plachta a zacvaká do připravených cvočků.

Když jsem Trábika vracel jeho majiteli, byl jsem po půldenním ježdění zničený víc, než při návratu z posilovny. Jízda byla  neskutečně intenzivní a to jak pozitivně, když na vás všichni mávají a na pozdrav zvedají palce, tak i negativní, když se kousla přední brzda a při návratu jsem se doslova pral s řízením, kterému se vůbec nechtělo jet rovně. S odstupem dvou dnů, však jednoznačně převažují ty pozitivní dojmy. Na závěr bych chtěl panu Kožíškovi za důvěru a svěření mi jeho cenného Trabantu moc poděkovat, byl to opravdu jedinečný zážitek. Pokud by jste chtěli vidět Trábika v akci a shodu okolností sháníte, nebo prodáváte nemovitost, neváhejte se panu Kožíškovi ozvat. 

V přiloženém videu se můžete podívat pro jaké účely pan Kožíšek při své realitní činnosti svého Trabanta používá.