O problémech přelomové Škody se nemluvilo. Favorita chtěli všichni, pořadníkům navzdory

Škoda Favorit, která nedávno oslavila své již 30. narozeniny, se stala pro mladoboleslavskou automobilku jedním z nejdůležitějších modelů v historii. Právě díky na Favoritu, který byl prvním kompaktním modelem s pohonem předních kol, totiž Škoda vyvolala zájem u Volkswagenu, pod jehož křídly se nakonec vypracovala do jedné z největších a nejpopulárnějších automobilek v Evropě, která své vozy vyváží i do velké části světa.

Žádná produkce automobilu se však neobejde bez dětských nemocí, které se navzdory náročnému před-produkčnímu testování objevují až po nájezdu tisíců kilometrů na běžných cestách. Toho si byla Škoda vědoma a proto nejprve rozdala několik automobilů do užívání státních podniků a organizací, o kterých věděla, že jejich řidiči budou schopni zhodnotit klady i zápory nového modelu.

A právě řidiče těchto vozidel, nebo alespoň jejich provozovatele, vyzpovídali na Slovensku v roce 1988 redaktoři pořadu Auto-revue. Nájezd jednotlivých respondentů se lišil, ovšem klady i zápory se možná až překvapivě shodují.

Začněme tedy u negativ, která se vztahují hlavně k interiéru. Automobilka bohužel z kraje produkce evidentně bojovala s kvalitou výroby a montáže, což se projevilo na nepříliš kvalitních plastových výliscích, jejich deformacích a hlavně na nepříjemných vibracích, které se projevovaly zejména na palubní desce, ale i u bočních oken.

V některých případech docházelo k zatékání do dveří a světel, jiné modely měly problémy s elektroinstalací a výjimkou nebyly ani problémy s uvolněnými díly v interiéru, kvůli kterým například nešla zavřít okna, povolovaly se sedačky, nenavíjely se pásy, atd. Ve dvou případech došlo i k problémům s převodovkou, kdy z jedné unikal olej a jiná musela být po nájezdu několika tisíc kilometrů vyměněna.

Úsměvnou drobností pak byl problém s klíčkem, kterým se u Favoritu odemykaly dveře, startovalo a otvíralo víčko palivové nádrže. Materiál, ze kterého byl klíček vyroben, totiž nebyl příliš kvalitní a tak docházelo k jeho ohýbání a hrozilo i zlomení.

Všichni řidiči se však shodli na fantastických jízdních vlastnostech, které překonávaly nejen starší vozy Škoda, ale i další tehdy dostupné automobily. Motor byl živý, vůz nebyl příliš hlučný, jízda byla stabilní a cestování mělo být pohodlné. 

I přes určité dětské nemoci tak všichni považovali nový Favorit za skvělý vůz, který byl se starší produkcí mladoboleslavské automobilky naprosto nesrovnatelný. O tom ostatně později svědčily i fronty, které se na nový Favorit stály.