Dne 19.8 tomu je podle dobových dokladů přesně 160 let od založení nejstarší automobilky v naší zemi - Tatry. Roku 1850 se o autech snilo jen největším futuristům, začátky podnikání Ignáce Šustaly, zakladatele podniku, směřovaly do oblasti bryček a později i luxusních kočárů. Díky originální konstrukci si vedl docela dobře, Šustalu ale táhly i modernější výrobky. Roku 1882 tak z továrny vyjely první železniční vagony.
Firma šla stále s dobou. Sám Ignác, vyučený sedlař a kolař, se již prvního vozu nedožil, zemřel v roce 1891, jeho syn Adolf ale firmu dostal dále. Právě za něj se po přeměně na akciovou společnost podařilo vyrobit první vůz na našem území. Šlo o Präsident s motorem Benz v roce 1891.
Tento přelomový vůz byl důležitý nejen historicky, ale i kvůli tomu, že se na něm jako konstruktér učil i tehdy devatenáctiletý Hans Ledwinka. Byl to právě on, kdo ve 30. letech, již jako technický ředitel, vymyslel koncepci centrální nosné roury a výkyvných náprav. Tuto unikátní technologii vhodnou zejména do terénu si automobilka drží dodnes. Genialita spočívá v dokonalé modularitě, na rám je možné zavěsit téměř neomezené množství náprav, které mohou být řiditelné či poháněné. Reálně se vyrábějí podvozky se znakem náprav 10x10, které využívá mimo jiné i naše armáda.
Zpět ale do dob první republiky. Do této doby se název automobilky měnil, teprve roku 1919 vyjel z fabriky v Kopřivnici první vůz značky Tatra. Nikoho asi nepřekvapí, že název odkazuje na slovenské hory, legenda praví, že důvodem je zdůraznění faktu, že automobily této společnosti jsou testovány i v náročných podmínkách velehor. V roce 1919 mělo jít o upozornění na novinku - brzdy na obou nápravách. Sama firma se na Tatru přejmenovala až v polovině 30. let.
Automobilka vyráběla jak osobní, tak i nákladní vozy. Za doby první republiky vyráběla kompletní spektrum od lidových vozů až k těm luxusním. Legendárními se staly vozy s aerodynamickou karoserií. Tatra samozřejmě nevyráběla jen auta. Asi nejslavnější počin mimo tuto oblast je vlak Slovenská strela. Tento rychlý vlak, který v roce 1935 dosahoval rychlosti téměř 150 km/h, zkrátil dobu na cestování mezi Prahou a Bratislavou na 4 a půl hodiny. Jeden ze dvou kusů je nyní umístěn v muzeu Tatry a byl prohlášen kulturní památkou. Druhý kus shořel.
Jako další příklad rozmanitosti výroby vezměme třeba trolejbusy. Model T 86 zahajoval dnes již zrušenou trolejbusovou dopravu v Praze.
Po druhé světové válce
Centrálně plánované hospodářství přineslo Tatře nové úkoly. Výroba osobních aut nakonec proti původnímu plánu zrušena nebyla, byla ale omezena jen na luxusní vozy. Objevily se tak jen modely 603 a 613. Oproti tomu rostla výroba těžkých nákladních strojů. Legendami se staly zejména modely 138, jeho inovace s číslem 148 a moderní inkarnace 163 Jamal. Na silnicích jsou k vidění dodnes. Není divu, vždyť Tater 138 bylo vyrobeno 46 tisíc a novější 148 dokonce 114 tisíc. Výroba skončila roku 1982 a až před deseti lety na ni navázala vzhledově podobná Tatra 163 Jamal.
Od 80. let byla vyráběna nová řada nákladních automobilů pojmenovaná 815. Nahradila jak primárně vojenskou řadu 813, tak i 148. Vozů určených do velmi těžkého terénu se vyrobilo přes sto tisíc a vyrábějí se dodnes, samozřejmě po řadě inovací. Výrobce je schopen dodat i vozy se znakem náprav 12x12. Řada 815 TerrNo1 se nedávno dočkala modernizace.
Osud po válce nebyl příznivý ani pro hlavní tvář Tatry, Hanse Ledwinku. Byl viněn z kolaborace s nacisty a na šest let uvězněn. Po propuštění odešel do Mnichova, kde také ve věku 89 let umírá.
I po válce se Tatra věnuje projektům mimo auta. Z jejich bran vyjede úspěšný trolejbus T400, který zažil plný rozkvět pražské trolejbusové dopravy v 50. letech. Mnozí si jistě na třínápravové vozy vzpomenou, Prahou jich jezdilo téměř 140. Důležitější než trolejbusy se pro Tatru staly tramvaje. Model T3 vyráběný v Praze na Smíchově drží světový primát v počtu vyrobených tramvají jednoho typu. Za 30 let jich z továrny vyjelo 14 tisíc a dodnes jezdí v mnoha městech světa, zejména dřívějšího východního bloku.
Hospodářský přelom 90. let
Vlídná nebyla k Tatře ani privatizace. Od krachu ji zachránilo převzetí americkým koncernem Terex, který ji dále orentoval na výrobu těžkých vozů. Výroba osobních aut definitivně skončila totálním neúspěchem modelu T700. Těch se vyrobilo jen asi 70, z toho několik vozilo ministry vlády Miloše Zemana.
V současné sobě vlastní Tatru skupina finančníků převážně z České Republiky. Šéf firmy, Američan Ronald Adams, má nepříjemný úkol, vyvést Tatru z potíží, které na ni napáchala ekonomická recese. Musel propustit 1400 lidí a objednávky se smrskly na necelou tisícovku vozů. To je patnáctina toho, co automobilka vyráběla na konci 80. let.
Šéf firmy se nechal slyšet, že automobilka by měla směřovat na další trhy. Jako perspektivní uvedl zejména trhy bývalého Sovětského svazu, tedy Rusko a okolní republiky. Export by měl směřovat i do Jižní Ameriky, zejména do Brazílie, kam by mělo být možné umístit až několik set vozů ročně. Mimo to se Tatra zajímá o velké vojenské zakázky po celém světě, zejména v Saúdské Arábii, kde se chystá jedna obří. Pokračuje i vývoj vojenského speciálu pro Kanadu.
Přejme tedy staré automobilce hodně zdraví do dalšího života. Pracovníci v regionu by to jistě uvítali dvojnásob...
