Krize je proces očistný, občas je té očisty ale až příliš. Pohřbení skvostného Dodge Viper si mohli přát snad jen ti nejzapřísáhlejší zelení.
Dodge svůj Viper začal vyrábět roku devatenáctistého devadesátého druhého. Automobiloví znalci jeho tvar znali již tři roky dopředu, v roce 1989 se totiž na autosalonu v Detroitu představila skvostná studie.
Viper se proslavil nejen svým uhlazeným vzhledem, ale také výkony. Do kabrioletu měl být použit motor V10 z nákladních vozů, ten se ale ukázal být pro sporťák příliš těžký, byl proto přepracován v Lamborghini (v té době ve vlastnictví Chrysleru) do ideální hmotnosti. Výkonem 400 koní a točivým momentem 630 Nm dokázal zahanbit ledacos na silnicích.
V roce 1996 prošel Viper zásadní modernizací. Tak je někdy označovaná jako další generace, jindy zase ne, to ale nechme na jiných. Pro nás je důležité, že typický poznávací znak Viperů, výfuky na bocích vozu, zmizel. Vedle roadsteru se objevilo i kupé a oba modely zamířily do Evropy, ovšem pod značkou Chrysler Viper.
Viper si za svoji kariéru zahrál i v několika filmech a seriálech, stal se mimo jiné titulní "postavou" seriálu Viper (Zmije), akční série z druhé poloviny 90. let, kdy se fiktivní speciální jednotka snaží bojovat proti zločinu právě za pomoci velmi speciálního vozu. Podobnost s Knight Riderem čistě náhodná...
Druhá generace Viperu přišla v roce 2003. Výkon motoru byl navýšen na 500 koní, objem se taktéž lehce zvýšil a to na 8,3 litru. I tato novinka ještě stihla zásadní inovaci a to v roce 2008. Výkon se zvýšil ještě o stovku koní a objevily se i nějaké designové retuše.
Za dobu života Viperu vzniklo i mnoho speciálních sérií těchto nenasytných dravců. Poslední vyrobený kousek je ale sériový, zlaté kupé s bronzovým pruhem si koupil pár Rathuových z Texasu. Poslední vyrobený Viper jim doplní sbírku více než čtyřiceti kusů těchto skvostných vozů, na které historie jen tak nezapomene.
Sbohem.
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?