TEST: Volkswagen Beetle Dune 1.4 TSI DSG: Má vůbec smysl?

Design

Testovaný Volkswagen Beetle Dune je vskutku zajímavým autem, o čemž vypovídá hlavně jeho vzhled. Lak karoserie Sandstorm, stříbrné plasty do terénu, širší rozchod kol a možnost mít oranžové lité disky, nejen tohle jsou prvky, díky kterým na první pohled poznáte „písečného brouka“.

Volkswagen Beetle Dune 1,4 TSI DSG | foto: Roman Havlín

K tomu všemu se totiž přidává výrazný nápis Dune na bocích, zvýšený podvozek o 10 milimetrů, plastové lemy blatníků nebo černá střecha. Je ale potřeba říci, že tohle auto v této verzi je nejvhodnější pro mladé heterosexuální páry bez dětí, protože pokud v něm kolemjdoucí uvidí dva muže (jako v našem případě), bude si nejspíše kde kdo myslet, zda nepatříme do menšiny obyvatel s touhou po stejném pohlaví.

Zobrazit fotogalerii (16 fotografií)

Interiér

Jestli jste si mysleli, že zvenku to je to jediné, čím se písečná verze Beetle odlišuje, pak jste na omylu. V interiéru je se totiž odehrává ta samá písnička. Naše těla nečekaně hýčkala vynikající sportovní sedadla s oranžovým kontrastním prošíváním, rozměrný sportovní volant s logem Dune anebo palubní deska a vrchní části dveří ve stejném laku, jako má karoserie.

Jasně, najdou se zde i nedostatky, jako postarší vzhled středového panelu nebo nepraktické otevírání schránky u spolujezdce, které chce trošku cviku, pokud má tento úkon dělat sám řidič. Naštěstí tím asi negativa v sekci interiér končí, protože jinak jsme se v kabině drsnějšího Beetlu cítili nadmíru komfortní. Svou ideální pozici za volantem najdete jednoduše, stejně jako se to povedlo nám.

Volkswagen Beetle Dune 1,4 TSI DSG | foto: Roman Havlín

S výškou do 190 cm se zde vejde naprosto každý, jen je potřeba počítat s tím, že čím rozměrnější bude řidič, tím méně místa zbude pro kolena cestujících vzadu. Přední sedadla jsou pak dostatečně pohodlná, nabídnou vynikající boční oporu a dá se v nich trávit delší dálniční jízda. Na snímcích pak někoho mohou zaujmout reproduktory Fender. Ty díky neskutečné čistotě a výkonnému subwooferu dokáží z Beetle Dune udělat pojízdnou diskotéku.

Výtku bychom pak měli k obří přítomnosti tvrdých plastů, měkký plast abyste zde hledali lupou. Na druhou stranu to není zas tak velký prohřešek a jedná se spíše o prkotinu, ačkoliv někomu by to mohlo vadit, například když si bude chtít odložit svou levou ruku na dveře a po chvilce se dostaví nepříjemné tvrdé tlačení. Jeden detail je však víc než pozoruhodný. Hned několik zájemců o prohlídku vozu si všimlo provedení klíče od vozu. Jeho kryt a celkový design totiž vypadá, jako kdybychom přijeli čtyřkovým Golfem a nikoliv Beetlem z roku 2016.

Zobrazit fotogalerii (13 fotografií)

Motorizace

Pod kapotou naší testované verze se ukrýval přeplňovaný benzinový čtyřválec o objemu 1,4 litru s výkonem 150 koní. Ten nabízí točivý moment o hodnotě 250 Nm a nenechte se klamat, vůz má opravdu stále jen a pouze pohon přední nápravy. Jak to ale dopadne, když se tahle verze objeví v automatu se sedmi stupni? Právě tahle otázka nás zajímala nejvíc.

Hned na úvod musíme říci, že dle našeho názoru by se pod kapotu Beetlu hodil snad jen naftový dvoulitr o výkonu 110 koní. Je sice pravdou, že ten má již dnes archaický pětistupňový manuál, ale i tak si myslíme, že především po stránce spotřeby se bude schopen majitel „naftového brouka“ dostat pod sedm litrů. Právě sedmička byla naším nejmenším naměřeným číslem a bylo prakticky jedno, jak moc se snažíme o ekonomickou jízdu.

Volkswagen Beetle Dune 1,4 TSI DSG | foto: Roman Havlín

Benzinové 1.4 TSI má ale také své výhody a pokud pomineme lehkou nenažranost, pak se zde jako pozitiva projeví ostřejší reakce motoru, což platí o celkové dynamice. Co na tom, že motor postrádá nějakou výraznější výkonovou špičku a při plné akceleraci se Brouk postupně a lehce dostane na svou maximálku, vše totiž probíhá bez výraznějších emocí. Je tak jasné, že tohle auto není stavěno na sportovní radovánky na okreskách. A kdo by náhodou toužil po něčem silnějším, měl by rovnou krotit své myšlenky, testovaná pohonná jednotka je totiž v současnosti absolutním vrcholem nabídky (pro český trh).

Zpět ale k sedmistupňovému automatu DSG. Ten nabízí funkci volnoběhu, po jejíž aktivaci se při nešlapání na plynový pedál zařadí neutrál a vůz tak samospádem volně pluje po silnici. Pro dynamičtější jízdu nechybí ani pádla pod volantem, stejně tak sportovní režim s označením S. Ve výsledku bychom pak stejně brali automat, ačkoliv je s ním motor více hladovější. Tohle auto je totiž do rušnějšího prostředí a automat se tak nějak hodí k celkové "pohodlnosti", kterou Beetle Dune vyzařuje.

V jednom nás však od počátku testu vůz překvapil. Jedná se totiž o jeho podvozek. Hned první ujeté kilometry v nás vzbuzovaly dojem, že takto pohodlný VW jsme už dlouho neřídili. Beetle je zkrátka velmi dobře naladěný a ačkoliv náš testovaný exemplář obouval designově povedené 18ctky, i tak se do kabiny málokdy dostala rána od tlumičů. Karoserie se na větších nerovnostech celkem dost zhoupne, jenže v zatáčkách je houpavost do jisté míry potlačena širokým rozchodem kol.

Dostat auto na limit pak dá celkem práci, na limitu je pak Beetle Dune přirozeně nedotáčivý a kdo by si chtěl pro větší radovánky vypnout nebo omezit systém ESP, bude mít smůlu. Takovou možnost model totiž Beetle nenabízí. Problémem by pak mohly být brzdy, které se díky vyšší hmotnosti auta po krátké sérii ostřejších přibrzdění začnou přehřívat, což je dalším důkazem, že tohle auto patří na městské kolonády nebo americké pláže.

Závěr

Volkswagen Beetle Dune je stylovka pro specifickou klientelu. Klasický Beetle vedle ní vypadá jako chudý příbuzný, protože vyšší světlá výška a ochranné plasty u edice Dune zkrátka mají své jisté kouzlo. Ve výsledku pak budete poutat poměrně velkou pozornost okolí, o čemž jsme se nespočetněkrát přesvědčili. Šetřivější povahy ale zklame spotřeba, která hlavně u verze s motorem TSI a automatem DSG ztěží padne pod sedm litrů. Někoho nepotěší tvrdší plasty v kabině a při pokusu odvést 4 osoby bychom doporučovali dávat pozor na kolena těch vzadu, protože zadní řada sedadel je spíše nouzová a slouží po odložení tašek s nákupem nebo ukotvení dětské autosedačky.

Celkové hodnocení: 88 %

Základní cena vozu: 622 900 Kč

Cena testované verze: 746 161 Kč

KLADY

- nezaměnitelný vzhled

- prostor vpředu

- bohatá výbava

- audio Fender 

- skvělý podvozek

ZÁPORY

- chybí silnější motor v nabídce

- vysoká spotřeba

- sportovní jízda mu nedělá dobře